Velká mobilnost, nepřekonatelná tajnost a schopnost zničit jedním výstřelem hned několik milionových měst. Přesně před 30 lety 28. listopadu 1989 dostala ruská raketová vojska do výzbroje bitevní železniční raketové systémy (BŽRK). (Foto: RE)

Pod rouškou nákladních souprav jezdily po celé zemi, což způsobilo silné bolesti hlavy velení USA.

Kvůli rozvoji kosmických průzkumných prostředků je stále obtížnější zajistit tajnost míst dislokace jaderného potenciálu. Již v sedmdesátých letech bylo jasné, že potenciální nepřítel je dobře informován o většině míst dislokace pozemních odpalovacích ramp a že v případě velké války budou terčem desítek raket. Právě proto byly podzemní odpalovací rampy spolehlivě upevněny a zavřeny betonovými „pokličkami“ vážícími mnoho tun, jež dokážou obstát při tlaku do sta atmosfér.

Ale i po upevnění ramp vojáci pokračovali ve skrývání raket co nejdál od cizích očí. V SSSR a USA byly vyvinuty mobilní pozemní raketové systémy, které se dokáží nepozorovaně dostat na potřebná místa. Konstruktéři se poté rozhodli, že jaderné rakety vyšlou i na železnice. V šedesátých letech Američané navrhli raketový vlak Mobile Minuteman. Byl úspěšně otestován a přijat do výzbroje, ale brzy se ho zřekli, protože to bylo komplikované a drahé.

V SSSR byl ale tento projekt ztělesněn. BŽRK měly hned několik předností: jaderný vlak dokázal urazit až tisíc kilometrů denně a díky minimálním vnějším rozdílům s civilními vlaky se prakticky nedal na obrovských prostorech SSSR odhalit. Rozvětvená železniční síť umožnila rychlý přesun BŽRK do kteréhokoli místa. Díky těmto systémům měl SSSR v případě jaderného útoku šanci na mocný odvetný útok, i kdyby všechny ostatní zbraně byly zničeny.

Bitevní železniční systém se skládá z deseti vozů, z nichž tři jsou předělány na odpalovací rampy mezikontinentálních balistických raket. V ostatních jsou ovládací panely, komunikační zařízení, obytné prostory, zásoby paliv a potravin.

Při vývoji BŽRK měli konstruktéři hodně složitých úkolů. Odpalovací rampa byla nejdříve příliš těžká, vážila spolu s raketou asi 200 tun. Proto bylo třeba upevnit kolejnice. Vůz dostal osm dvojkolí místo obvyklých čtyř. Také zátěž byla pomocí speciálních zařízení rozdělena mezi přední a zadní vůz.

Pro BŽRK byla vyvinuta speciální raketa RT-23UTTCh Moloděc na tuhé palivo. Deset jaderných bojových hlavic dokázalo zasáhnout cíl ve vzdálenosti přes deset tisíc kilometrů. Tato raketa se od obvyklých lišila například tím, že měla skládací aerodynamický kryt za účelem zmenšení rozměrů, který se otevřel hned po odpálení.

Stotunovou raketu o délce něco přes 20 metrů naložili do standardního nákladního vozu. Vlaková souprava se mohla zastavit v případě nutnosti na kterémkoli místě a vykonat odpálení.

Železniční vůz, ve kterém se nacházelo odpalovací zařízení, byl zajištěn výsuvnými opěrami, kontaktní elektrická síť byla posunuta, střecha se zvedla a raketa byla přivedena do vertikální polohy. Po odpálení mezikontinentální balistické rakety by vlak téměř hned odjel.

Před přijetím do výzbroje byl železniční systém podroben důkladným zkouškám. Bylo vykonáno několik odpálení a otestována odolnost vůči jadernému výbuchu. Během jednoho testu bylo několik odpalovacích zařízení a velitelské stanoviště raketového vlaku vystaveno nárazové vlně o síle jeden tisíc tun v ekvivalentu TNT. BŽRK obstál.

První BŽRK byl uveden do bojové pohotovosti u Kostromy v roce 1987, ještě před úředním přijetím do výzbroje. Během několika dalších let bylo uvedeno do provozu několik dalších souprav a v roce 1999 byly již tři raketové divize vyzbrojeny těmito železničními raketovými systémy.

Tyto jaderné vlaky jezdily ostatně po ruských železnicích pouhých několik let. Vznik v SSSR těchto zbraní a v takovém množství byl pro Západ skutečným šokem. V roce 1991 se vládám západních států podařilo dohodnout se sovětským vedením a jízda raketových vlaků byla zrušena.

Byla fakticky zrušena hlavní přednost BŽRK, tajnost. USA dosáhly v rámci smlouvy START 2 podepsané v roce 1993 likvidace všech těchto železničních systémů. V roce 2005 byly raketové vlaky definitivně vyřazeny, 12 jich bylo demontováno a dáno do šrotu.

Nicméně v Rusku na začátku nového století začali vážně mluvit o obnově BŽRK pod novým názvem Barguzin. Předpokládali, že to bude železniční souprava navenek se nelišící od obyčejné nákladní.

V jejích vozech plánovali rozmístit tři mezikontinentální balistické rakety s třiceti bojovými hlavicemi každá o síle 550 kilotun. V roce 2016 absolvoval Barguzin úspěšně první etapu testování, nárazovou.

Nehledě na to, že v roce 2017 informoval list Rossijskaja gazeta o pozastavení daného projektu, Ministerstvo obrany RF sdělilo Sputniku, že se Rusko nehodlá plně vzdát raketových vlaků.

Víc než to, generální konstruktér Moskevského ústavu tepelné techniky Jurij Solomonov nedávno informoval o vývoji unifikovaného raketového systému Jars s možností použití na železnici.

Zdroj: snews.com