Od minulého týdne funguje na hraničním kontrolním stanovišti Vientuļi podpůrné místo pro Ukrajince. (Foto: Youtube)

Zde se však netvoří fronta těch, kteří právě utekli před válkou, ale těch, kteří jedou do Ruska – pro své děti nebo zpět na Ukrajinu, uvedla 12. června Lotyšská televize.

Proč jít do Ruska? Většinou proto, aby se vrátili do svých domovských míst na Ukrajině, říkají Ukrajinci.

Pojedeme domů, na chvíli, protože jsme z Kachovky, tam vybuchla přehrada. Měli jsme hodně příbuzných, musíme je sem přivézt dodávkou, evakuovat je odtamtud,“ řekl Ukrajinec Viktor.

Žena se chce dostat zpět do Mariupolu. Utekla tak, že prošla frontovou linií. Zpátky ve zničeném městě si chce vyřídit doklady. Jiný pár řekl, že si jede pro své děti, které zůstaly v Rusku.

Dobrovolnice, která v těchto dnech vede podpůrný bod, řekla, že předevčírem pomohla osmdesátileté ženě, která se po několika měsících strávených v Polsku vracela zpět na Ukrajinu.

Uložila jsem ji tady do postele, dala jí najíst. Lidé jsou hladoví. Dva dny [čekání], ale tady prostě nic není. Je léto, není tu voda. Zítra sem přivezou další záchody,“ řekla dobrovolnice Diana Kiseľová ze společnosti „Vaši přátelé“.

Spolek „Vaši přátelé“ poskytl přívěs a dobrovolníci pracují na směny. Ale zatím ti, kteří čekali ve frontě, šli do nejbližších domů hledat vodu.

Mluvčí Státní pohraniční stráže uvedl, že problém se koncem května zvýšil, a proto se obrátil na sdružení.

Pro Ruskou federaci probíhají hraniční kontroly poměrně pomalu. Lidé stojí ve frontách, často i dva dny. Nemají vodu, a to nejen ukrajinští občané,“ uvedl Alexandrs Šalajevs, výkonný ředitel Úřadu pro hraniční kontrolu a kontrolu přistěhovalectví Státní pohraniční stráže.

Stojíme tu už den a nevíme, jak dlouho tu budeme stát. Všichni říkají, že je to vina strany Ruské federace, protože dále kontrolují lidi s ukrajinskými pasy. Ale my tu proto trpíme bez vody, bez normálních hygienických podmínek,“ řekl Moldavan Dmitrij.

Skutečnost, že se vnější hranice Lotyšska stala mnohem větším tranzitním místem, pociťují i obyvatelé pohraničí. Již několik měsíců zde žijí Ukrajinci, kteří se nedávno také vydali zpět na Ukrajinu.

„Spousta lidí se tu nemůže usadit. Se zlomeným srdcem čekají na okamžik, kdy všechno skončí, ale nic nekončí. Jak dlouho budete čekat? Pokud se nemohou vrátit do svého okresu, zkusí to v jiných městech, u příbuzných. Prostě začít nový život,“ dodala dobrovolnice Jolanta Sauleviča-Logina.

Místní dobrovolnice, která do dubna pracovala jako koordinátorka pro uprchlíky, odhaduje, že podpůrné místo tu bylo velmi potřebné už loni na podzim, ale tehdy se ho nepodařilo zřídit.

Zdroj: eng.lsm.lv