Číně se uzavřením dohody o největší zóně volného obchodu v historii podařilo téměř nemožné, v čemž selhaly USA, přestože to bylo nejvyšší prioritou předchozí, tj. Obamovy, americké administrativy v rámci její politiky příklonu k Asii. Jenže teď během události pozorovateli označované za „Čínský převrat“ ta smlouva Východní Asie a Pacifiku vznikla, ovšem bez účasti USA, které si dělaly ambice, že se dojednání uvedené smlouvy stane nosným pilířem jejich globálního vůdcovství.

Toto Regionální ekonomické partnerství (RCEP) 15 zemí zahrnuje všech deset zemí sdružení ASEAN plus kromě nich Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland. To obnáší 2,2 miliardy lidí a asi třetinu HDP světa a podepsáno bylo 11. listopadu na 37. summitu ASEAN ve Vietnamu. Dojednávalo se osm let, nejdříve pod taktovkou USA, ale poté, co se od nich vyjednávající strany osvobodily, přišly i na pro ně průchodnější způsob vyjednávání, který ve skutečnosti z tohoto společenství nedělá jen jedinou zónu volného obchodu, nýbrž jej zakládá jako určité jádro rozsáhlejší sítě ekonomických společenství na něj napojených, kdy svorníkem toho všeho je pochopitelně Čína.

Celé to jednání po vytěsnění Ameriky bylo totiž pojato jako vycházející z už existujících smluv několika už v oblasti fungujících sdružení zemí, jako něco, co na tyto smlouvy odkazuje, rozšiřuje je a provazuje. Takže teď se toto společenství stává jakýmsi úhelným kamenem pro celý konglomerát smluv a společenství fungujících kolem RCEP a sdílejících s RCEP členy a zájmy a k RCEP se druží jakési pod-smlouvy s těmito souvisejícími společenstvími.

Tudíž kromě toho, že RCEP je samo o sobě největším sdružením volného obchodu v historii, tak je třeba úzce provázáno s Šanghajskou organizací pro spolupráci (SCO) obsahující Čínu, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. Úzce se to navazuje i Ekonomickou unii Střední Asie (CAEU) sestávající převážně z bývalých sovětských republik.

Ovšem je to provázáno i s rozsáhlým konglomerátem smluv a spolků navázaných na projekt přezdívaný Nová Hedvábná stezka oficiálně nazývaná spíš Iniciativa pásu a cesty (BRI) nebo Jeden pás, jedna cesta (OBOR). Což je pro připomínku propojení přepravními trasami, jako jsou třeba vysokorychlostní železnice, napříč Eurasií od Číny až po Evropu včetně přilehlých námořních přístavů, letišť aj., kolem nichž se rozrůstá pás ekonomické prosperity a rozvoje. Ač to USA označují za nebezpečný neo-koloniální projekt, Číně se dobře do tohoto megaprojektu rozvoje a prosperity daří získávat partnery a to i v Evropě.

Na RCEP a zejména na BRI je úzce navána jedna další mezinárodní instituce, od níž USA všechny odrazovaly, ale která je tak atraktivní, že žádný významný hráč nejen v Asii a Pacifiku, ale i v Evropě, neodolal, aby se k ní nepřidal, takže členy jsou i Západoevropské mocnosti. Jde o Čínsko-asijskou infrastrukturní a investiční banku (AIIB) k financování výstavby infrastruktur zejména pro budování Hedvábné stezky a infrastrukturní sítě kolem ní, aby ten pás rozvoje a prosperity mohl rychle vyrůstat.

Propojením RCEP s Hedvábnou stezkou (BRI) by tedy měla vzniknout síť ekonomické spolupráce a rozvoje táhnoucí se Eurasijským kontinentem až do Evropy s pokrytím i Středního východu a Severní Afriky, takže má jít o oblast s rozlohou 55 milionů kilometrů čtverečních. Byly tu důvody se domnívat, že jedním z cílů USA, když ony původně vedly vyjednávání o zóně volného obchodu východoasijské a pacifické oblasti, bylo tuto provázanost RCEP s uvedenými „neo-koloniálními“ projekty pokud možno blokovat. Nicméně současná RCEP vznikla naopak jako účelný doplněk k nim.

Ohromný význam RCEP a dalších zde zmiňovaných seskupení a projektu BRI se projeví i v další klíčové záležitostí, a tou je finanční uspořádání světa. Jde samozřejmě o oslabování pozice dolaru jako dominantní měny světa a posilování čínského yuanu čili renminbi na jeho úkor. Tím, že jsou skoro všechna mezinárodní finanční vypořádání prováděna v dolarech, je dolar krytý nejen ekonomikou USA, nýbrž částečně ekonomikou celé planety. Americká centrální banka tedy může vydávat ohromná množství dolarů, aniž by tím ve vlastní zemi způsobila neúnosnou inflaci. Ty peníze se za směšný úrok poskytnou americkým bankám, které s nimi pak za komerční úrok zásobují v potřebném rozsahu svět. Celý svět tedy přes řetězce úvěrů nakonec končící u amerických bankéřů platí jakousi daň z finančního systému.

Nejen to, protože mezinárodní platební systémy, zejména jeho složky, co provádí vzájemná vyrovnávání jako SWIFT, jsou pod kontrolou USA, tak Amerika dolar používá i jako finanční zbraň k vynucování různých sankcí, blokád, konfiskací majetků aj., o kterých by země jako Venezuela a Írán mohly vyprávět.

Toto arogantní finanční chování Ameriky je poměrně silnou pobídkou pro mnohé, aby se začínali dolarovým transakcím vyhýbat, čímž přispívají k de-dolarizaci světové ekonomiky. Ovšem připočteme-li k tomu velké rozsahy přeshraničních obchodů mezi zeměmi v přilehlých zeměpisných oblastech, které během zmíněných hospodářských partnerství vznikají, vytváření nových platebních systémů jako alternativ k SWIFT, velký rozsah projektů při budování BRI, které jsou do značné míry financovány levnými úvěry v čínských renminbi, a nyní již silné postavení čínské měny jako spolehlivého prostředku nejen pro běžná finanční vyrovnání, ale i pro ukládání rezerv, tak je jasné, že celý tento vývoj představuje asi největší hybnou sílu de-dolarizace a posilování pozic čínského yuanu.

De-dolarizace je v pohybu už delší dobu a současné Rusko např. už proti dolaru vede cosi jako otevřenou finanční válku. Zatímco před 20-25 lety bylo 90% všech finančních rezerv světa v aktivech denominovaných v US dolarech, tak dnes už je to pouhých 60%, a ten podíl dále klesá. Vznik RCEP a úspěšný rozvoj BRI k tomu budou do velké míry přispívat.

Ve filosofii nově se vynořujících velmocí, jako Čína a Rusko, které usilují o vybudování multipolárního světa, jenž by měl nahradit mono-polární svět pod dominancí Ameriky případně nějaký bipolární svět jediných dvou o hegemonii soupeřících supervelmocí, by ani na světě vlastně nemělo být místo pro jedinou dominantní měnu. A ti, kterým se de-dolarizace líbí, sní o světě, kdy se z amerického dolaru stane jen obyčejná národní měna a skrytých daní placených ze všech finančních transakcí do Ameriky bude tak svět ušetřen.

Na tomto úspěšném mistrovském kousku diplomacie a geopolitiky, jaký představuje RCEP, i navzdory nátlaku USA na své spojence a navzdory Světové obchodní organizaci (WTO) pod kontrolou Západu, ilustruje Čína, jak dobře zvládá taoistickou cestu vpřed. Podle té je třeba postupovat jako tekoucí voda. Té je sice možno na chvíli zahradit cestu nějakou hrází atp. ona si však vždy cestu vpřed najde. Co nestrhne silou, tím postupně prosákne, aby průsaky pak rozšířila na čůrky, ty pak na strhující proudy, a pak jako nezadržitelný příval přirozeného chodu věcí strhla umělé překážky zákonitého vývoje.