Už nemůže být pochyb o současném stavu Evropské unie. Rozpadá se nám přímo před očima. Mezi roztahováním nikomu se neodpovídajících byrokratů v Bruselu, nesplatitelnými dluhy, bezuzdnou imigrací a bezprecedentním bujení konzervativních, nacionalistických skupin je jasné, že EU to má už na tomto světě spočítané. Žádný národ by nemohl přežít takové tlaky; o to méně jen volně stmelená, pouhých 24 let stará politická unie sestávající z široké škály jazyků a kultur. 


A tato skutečnost se už ukazuje. Ne jen kvůli tomu, že takové národy jako Británie si už odhlasovaly odchod z EU a že debaty o referendech o nezávislosti se šíří jako stepní požár po celém kontinentu. Ve skutečnosti se to začíná projevovat i na tvářích a v tom, co vypouští z úst vůdci EU.

V současnosti poslanci europarlamentu debatují o směru, kam by se unie ve snaze udržet se pohromadě měla vydat po Brexitu. Někteří navrhovali zavést EU zpět do časů, kdy to ještě byl skromný obchodní blok bez jakékoliv politické autority. Jiní si myslí, že jedinou cestou vpřed je posílení EU a její přetvoření na federalizovanou unii jako Spojené státy. A během této debaty předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zažil lehkou ztrátu nervů. Když Junckera kritizovali, že se chce o tom, co dělat, poradit i s obyčejnými Evropany, tak k tomu došlo. 

Pan Juncker po vyslechnutí jejich nesourodých řečí burácivým stylem odpověděl: