Turecký generální direktorát náboženských záležitostí (v Diyanet má v Turecku) jako svou misi oficiálně nabízet institucionální a náboženské služby nezávisle na všech politických ideologiích. V praktickém pojetí mohou být „Diyanetem nabízené institucionální a náboženské služby“ dost odlišné od toho, co by měl tento termín znamenat. Nedávno představitel Diyanet istanbulský muftí charakterizoval umístění jisté mešitu jako „… bývala ve čtvrti židovské a křesťanské špíny.“ Když se o to začal zajímat tisk, tak takovýto popis z webové stránky odstranili.
o Turecko si v současnosti vysloužilo titul světové jedničky v počtu špehujících imámů.
o Turecko je exportérem svých politických válek a napětí do Evropy. A to pro Starý kontinent není moc dobré znamení.
Ty „institucionální a náboženské služby“ Diyanet se mohou občas překrývat s tím, co v jiných zemích lidé nazývají zpravodajstvím. V hlášení pro parlamentní komisi Diyanet přiznal, že prostřednictvím imámů shromažďoval zpravodajství z 38 zemí týkající se aktivity podezřelých přívrženců v USA sídlícího kazatele Fetullaha Gülena, kterého turecká vláda obviňuje, že je zosnovatelem pokusu o puč z 15. července. Jako kdyby to ve světě bylo normální, tak Diyanet uvedl, že jeho imámové shromažďovali zpravodajství a zpracovávali zprávy z Abcházie, Německa, Albánie, Austrálie, Rakouska, Ázerbájdžánu, Běloruska, Belgie, Bosny a Hercegoviny, Bulharka, Dánska, Estonska, Finska, Gruzie, Holandska, Velké Británie, Švédska, Švýcarska, Itálie, Japonska, Černé hory, Kazachstánu, Keni, Kyrgyzstánu, Kosova, Litvy, Makedonie, Mongolska, Mauretánie, Nigérie, Norska,
Polska, Rumunska, Saúdské Arábie, Tádžikistánu, Tanzanie, Turkmenistánu a Ukrajiny.
Turecko si po několika dalších politických absurditách vysloužilo titul světové jedničky v počtu špehujících imámů - a je to i oficiální.
To je pro mnohé evropské země hostící miliony Turků znervózňující. V říjnu varoval turecko-německý politolog Burak Copur, že rostoucí podpora pro tureckého prezidenta Recep Tayyit Erdogana by mohla mezi Němci tureckého původu vést k vytvoření násilného tureckého nacionalistického hnutí. V červenci varoval Cem Ozdemir, etnický Turek a vůdce německé Strany zelených, před vlivem Turecké islámské unie pro Náboženské záležitosti (DITIB), o které tvrdil, že přijímá financování a příkazy přímo od Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Podobné prohlášení pronesl o měsíc dříve komisař pro integraci Aydan Ozoguz.
Holandská vláda varovala lidi před „agenty imámy“ z Turecka a podala trestní oznámení o zneužití funkce.
Holandsko rovněž uvedlo , že bude potírat každý výskyt „dlouhých prstů“ Ankary pronikajících na jeho území, když předtím přišly zprávy, že turecká ambasáda poslala domů mnoho holandských Turků, kteří mohli sympatizovat se zmařeným červencovým pučem. Turecký velvyslanec v Haagu byl předvolán poté, co přišly zprávy, že Diyanet oficiálně uznal, že sestavil seznam „Gülenistů“.
To Německo bylo při vyjádření svého znechucení z tureckých špionů méně diplomatické. Počátkem prosince zatkla německá policie 31 letého Turka podezřelého z poskytování informací o Kurdech žijících v Německu tureckým zpravodajským agenturám, jak uvedla kancelář německé spolkové prokuratury. V prohlášení této kanceláře se praví:
„Obviněný je silně podezřelý z práce pro tureckou zpravodajskou agenturu poskytováním informací o Kurdech žijících v Německu včetně jejich bydlišť, kontaktů a politických aktivit."
Turecko je exportérem svých politických válek a napětí do Evropy. A to pro Starý kontinent není moc dobré znamení.
Burak Begdil
Zdroj: zerohedge.com
