Freiburg – Demontáž odstavovaných jaderných elektráren v Německu teprve začala a už se stává tato branže předmětem diskusí. Časové plány se musely zcela změnit, občanské iniciativy jsou v pohotovosti, protože si všímají, že se věci začaly vyvíjet zcela jiným směrem. Jaderný průmysl dříve dělal, jako by se likvidace odstavených jaderných reaktorů dala zcela přesně naplánovat. …


V roce 2008 provozovatelská firma E.On ještě doufala, že její odstavená jaderná elektrárna Stade by mohla být v roce 2014 vypuštěna z jaderně-právního dozoru. Po vypuštění z jaderně – právního dozoru se pak již může nakládat se zbylými částmi budov a dalšími továrními jako s jakýmikoli jinými továrními halami a mohou být odstraněny zcela běžným způsobem. Dnes již E.ON o žádném konkrétním termínu nemluví.

Pozadí: V podezdívce reaktorové budovy byla zjištěna „neočekávaná kontaminace", sdělila firma E.ON na dotaz. Tento nečekaný nález vedl k tomu, že se nyní musel vypracovat zcela nový plán demontážních prací. A to bude drahé: Když E.ON tuto elektrárnu odstavoval, odhadoval náklady na její likvidaci na 500 miliónů euro. Dnes mluví firma již o miliardě.

Podobně se daří firmě Energiewerke Nord při likvidaci východoněmeckých reaktorů v Lubminu a Rheinsbergu. „Když jsme v roce 1995 začali, vycházeli jsme z toho, že likvidaci dokončíme do roku 2010," řekla mluvčí firmy. Mezitím se začalo hovořit o dokončení v letech 2025 až 2028. Odhady nákladů se nyní pohybují kolem 6,6 miliard eur. Především Rheinsburg má problémy: „Je zde kontaminace v půdě, kde by neměla být. V Obrigheimu provozovatel elektrárny, firma EnBW, prohlásil, že likvidace odstavené elektrárny bude hotova v roce 2025, ačkoli se původně počítalo s jejím dokončením o pět let dříve.

Další problémy se dají teprve očekávat, porotože velká vlna demontáží odstavených jaderných elektráren v Německu teprve přichází. Žádný z devíti reaktorů, které byly odstavené po Fukušimě, zatím nedostal jaderně – právní povolení k demontáži. Nyní se likviduje celkem 16 již dříve odstavených jaderných bloků. Z jaderně-právního dozoru zatím byly vypuštěny 3 z 36 zařízení, které byly v Německu postaveny – jedná se starší reaktory Großwelzheim, Kahl a Niederaichbach. Zlikvidovány budou muset být i výzkumné reaktory: ze 46 je jich v provozu ještě 7.

Občanské iniciativy kritizují, že veřejnost se může zapojit do procesu odstavování pouze v první fázi likvidace – poté přichází ještě až čtyři další žádosti. „Požadujeme naši účast také na dalších schvalovacích řízeních v rámci likvidace odstavených jaderných elektráren," říká Gerturd Patan z občanské iniciativy AtomErbe (Jaderné dědictví) Obrigheim. Spolkové ministerstvo životního prostředí vysvětluje, že veřejnost se může účastnit pouze tam, kde je vyžadováno posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí – při první žádosti o likvidaci elektrárny.

Ekologové dále kritizují měření radioaktivity likvidovaných stavebních částí elektrárny a jejich vypuštění k dalšímu užití, tzv. Freimessung: provozovatelé odstavených jaderných elektráren měří radioaktivní zatížení jednotlivých stavebních dílů, které opouští areál likvidované elektrárny. Pokud je tato radioaktivní zátěž pod stanovenými mezními limity, může se ocel a beton dále použít na jiných místech např. v průmyslu. Toto měření a uvolnění do dalšího oběhu ve skutečnosti znamená, že se velké množství radioaktivně zatíženého materiálu nekontrolovaně dostává do dalšího oběhu použití těchto materiálů," říká Babs Günther z Akčního spolku proti jaderné energii ze Schweinfurtu.

Občané z Neckarwestheimu protestují s kuchyňskými hrnci. Důvod? Mohly by se brzy vyrábět z oceli z likvidovaných jaderných elektráren.

Zdroj: oizp.cz