Válka v Jemenu nadále nabývá na intenzitě. Humanitární situace vypadá jako katastrofa. Podle zpráv OSN padlo za oběť saúdským náletům 4 tisíce civilistů. Spolu s tím tvrdí Mohammed Sahsuddin, šéf Jemenské asociace ulámů, že během toho válčení bylo zabito nebo zrněno 227 tisíc lidí. Každý desátý Jemenec (v zemi žije 2,8 milionu lidí) se stal uprchlíkem. 80 procent obyvatelstva trpí hlady a absencí zdravotní péče. Podle odhadů OSN kvůli nedostatku léků zemřelo nejméně 10 tisíc dětí mladších 5 let.


Důvodem této katastrofy je blokáda oblastí kontrolovaných rebely Houthiů. V červnu 2016 byla koalice vedená Saúdskou Arábií konečně OSN zapsána na „černou listinu“ zemí a skupin obviněných z porušování práv dětí. Spojené národy tuto koalici obvinily ze zavraždění 510 a zranění 667 jemenských dětí. Avšak jen o týden později byly všechny zmínky o saúdských ozbrojených silách a jejich spojencích z této černé listiny zcela vymazány. Současný generální tajemník Spojených národů Ban Ki-moon, přiznal, že to odstranění si vynutila Saúdská Arábie pod hrozbou zmrazení sponzorství pro určité programy OSN.

Mezitím se přes četné vysoce profilované skandály vojenská a technická spolupráce mezi Rijádem a Západem postupně jen rozšiřuje. A tak 10. srpna 2016 prodal Pentagon ozbrojeným silám Saúdské Arábie 153 tanků „Abrams“ a munici za cenu 1,15 miliardy USD. A ještě před tím americký Kongres přehlasoval prezidentské veto o klastrové munici, a to i přes skutečnost, že OSN doložila, že proti jemenským civilistům se tento typ zbraní široce používá. Saúdská Arábie za uplynulý rok na vojenské potřeby utratila 87,2 miliardy dolarů.

V dubnu 2016 vznikla naděje, že tato válka by po příměří a zahájení vyjednávání mohla přejít do nějakého druhu „zmrazeného“ konfliktu. Ale postoj OSN se ukázal být matoucí a šokující nejen pro vůdce jemenského odporu, ale i pro většinu mezinárodních analytiků. Zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro tento konflikt předložil rezoluci o harmonogramu ukončení tohoto konfliktu, která vypadala spíše jako požadavek na kapitulaci. Houthiům nabídli, aby složili zbraně a během 45 dnů po podepsání mírové dohody opustili největší města Sana’a, Taiz a Hodeidah. Politický proces formování vlády národní jednoty by měl být zahájen teprve až po výše uvedených krocích. Houthiové tento plán odmítli, jelikož se chtěli podílet i na nové vládě, s tím ale ve skutečnosti nikdo nepočítal.