Nedávno byla Hillary Clinton zachycena, jak zesměšňuje Donalda Trumpa kvůli chybějícímu podrobnému plánu pro americkou ekonomiku. Tím se šíří poselství, že Trump není k presidentství vhodný, protože nemá žádný plán k pozdvihnutí americké ekonomiky. Je ale opravdu nebezpečnější zvolit presidenta, který dělá hospodářskou politiku za chodu, než takového, co prohlašuje, že má pro nás podrobný plán?
Odpovědí na to je ne, není nebezpečnější zvolit někoho, kdo dělá hospodářskou politiku podle svého instinktu – jako k tomu má sklony Donald Trump – než zvolit někoho, kdo si myslí, že si může ekonomickou budoucnost v pohodě zmapovat. To však ani neznamená, že instinktivní metoda je méně nebezpečná. Ten základní problém je, že tu máme dva soutěžící lidi, co si myslí, že mohou spravovat americkou ekonomiku.
Podstatu toho, proč jsou obě ty filosofie úplně stejně nebezpečné, nejlépe shrnuje F. A. Hayek a jeho předstírání znalosti. Hayek ve své řeči z roku 1974 uvedl:
Na rozdíl od stavu, který existuje ve fyzikálních vědách, v ekonomii a v dalších disciplínách, které pojednávají o ze své podstaty složitých jevech, jsou aspekty událostí, které je třeba brát v úvahu, o kterých můžeme získat kvantitativní data nezbytně omezené a nemusí obsahovat ty důležité… při studiu tak složitých jevů, jako je trh, které závisí na aktivitách mnoha jedinců, všech těch podmínkách, které určují výsledek procesu… to bude těžko možné plně poznat nebo změřit.
Nejsme schopni se dovědět, co přinese budoucnost. Žádný president nemůže přijít s podrobným nebo neprůstřelným plánem nebo shromáždit dostatečnou kohortu expertů, aby mohli vést chování, přání a potřeby 320 milionů lidí.
Kdybychom např. požádali George Bushe a jeho ekonomické experty v roce 2002, aby vypracovali pětiletý plán pro mobilní telefony, tak bychom museli vybudovat ohromnou kapacitu a strukturu výzkumu a vývoje kolem miniaturizace telefonů, jelikož v té době šlo jen o to. Kdyby někdo v roce 2002 řekl, že lidé se v budoucnu vzdají fyzických tlačítek a budou chtít větší obrazovky, tak by na něj pohlíželi jak na cvoka. Lidé si kupují menší a menší telefony, a tak nejde sahat na obrazovku a přitom tam mít všechno! Ale v roce 2007 zavedl Apple iPhony a tlačítkové telefony staršího stylu se téměř z trhu ztratily. Kdyby se vláda rozhodla, že je třeba ekonomiku plánovat kolem menších telefonů, tak bychom se netěšili té mobilitní revoluci.
Tohle přesahuje daleko za mobilní telefony do všech koutů našich životů. Nepotřebujeme centrální plánování k tomu, jak spotřebovávat svou energii, jaká auta si můžeme kupovat, co budeme lidem účtovat za peněžní půjčku atd.
Veškeré jednání je riskantní. I kdyby mohli centrální plánovači nějak vysondovat všechna naše přání a potřeby, spočítat, kdy přesně chceme ty potřeby uspokojit, a určit, kdo co ve světě nedostatku dostane, tak by plánovači stejně selhali. Je tomu tak, protože ani my sami nemáme ponětí, co budeme chtít v budoucnu. Kdybychom někoho požádali, co přesně bude potřebovat 14. srpna 2017 a vložili to do obálky a pak ji otevřeli, a srovnali to s tím, co si ten den koupil, tak nelze pochybovat, že rozdíly by byly propastné.
Plánovači si nepovedou o nic lépe. Místo jednoho člověka, kterému se nepovede předpovědět své vlastní chování v takové zábavné hře, bychom měli neúčelně investovaná neurčená množství peněz do nechtěných průmyslů a uvalili bychom na podniky kontraproduktivní a nebezpečné předpisy – s účinky, které není možné předpovědět. Centrální plánování navíc zadusí inovace a proces podnikavosti, protože předpokládá, že dnes víme, co budeme zítra chtít. Většina inovací vzniká, když někdo vytváří produkt, o němž nemáme ani ponětí, že bychom mohli chtít a nemůžeme se domáknout jejich existence.
Činí z Hillary Clinton plány pro ekonomiku kvalifikovanějšího presidenta než je Donald Trump, které je nejspíš vytvoří spontánně? Nikoliv, činí je to oba stejně nebezpečnými, jelikož oba předpokládají, že mají schopnost dělat to, co se nespočetným činitelům po staletí nikdy nedařilo udělat – předpovědět budoucnost.
Zdroj: zerohedge.com
