Saúdská Arábie se se svými regionálními spojenci pomocí sérií nehorázných opatření evidentně pokouší destabilizovat Libanon. Tento vývoj je součástí toho, jak se jak Saúdská Arábie, tak Turecko snaží podvrátit zastavení palby v Sýrii a tento konflikt eskalovat na celo-regionální úroveň. Zpráva z New York Times z tohoto týdne k tomu předkládá dost naivní hádanku: „Diplomaté a analytici strávili několik týdnů pokusy porozumět tomu, proč Saúdové tak najednou začali trestat Libanon – a snad i své vlastní libanonské spojence – kvůli mohutnému vlivu Hezbollahu, na kterém přeci není nic nového.“


No, je tu rychlá odpověď: Rusko velice účinně dusí tu skrytou válku za změnu režimu v Sýrii. To Saúdskou Arábii s Tureckem dohání k záchvatům zuřivosti.

Ruská vojenská intervence v Sýrii na obranu tohoto arabského státu před ze zahraničí podporovanou skrytou válkou za pomoci myriád zástupných teroristických skupin zasadila machinacím Washingtonu, jeho spojencům v NATO a regionálním klientským státům těžkou ránu.

Ač Washington se svými Západními partnery, vypadá že, rezignoval na prosazování změny režimu nějakým alternativním způsobem, tak Saúdská Arábie s Tureckem v zákopu té skryté války uvízly. Vsadily na to, že zástupné teroristické armády, ze kterých si udělaly své zbraně, se mohou nějak zotavit ze svých ničivých ztrát zasazených ruskou leteckou silou v kombinaci s pozemními silami Syrské arabské armády, íránských vojenských poradců a libanonské milice Hezbollah.

Proto tudíž ta okamžitá porušení příměří vyhlášeného před týdnem v Sýrii Washingtonem a Moskvou. Ostřelování tureckých vojsk přes hranici do severní Sýrie není jen pouhým porušením. Je totiž, jak už Moskva poukázala, nehoráznou provokací vůči syrské suverenitě.

Saúdové souběžně s tím i za účasti tureckých sil mobilizují na své severovýchodní hranici s Irákem, stejně jako je ohlášeno nasazení saúdských tryskových bitevníků na tureckém letišti Incirlik naproti severozápadní syrské provincii Latakia, na což lze pohlížet jako na vykalkulované kroky k podvrácení tohoto předběžného zastavení palby. Logickým závěrem z těchto bezohledných agresí Saúdské Arábie a Turecka je snaha dovést to k širšímu konfliktu takovému, ve kterém budou US s Ruskem zataženy do otevřeného válčení.

I ty série Saúdy vedených iniciativ vůči Libanonu by se měly interpretovat v tomto kontextu. Saúdská Arábie se svými úzce spjatými sunnitskými monarchiemi z Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) v uplynulém týdnu prohlásila Hezbollah za teroristickou organizaci.  Při zamyšlení nad jejich skutečnými postranními úmysly se vkládá na mysl slovo „anachronické“.

Saúdští vládci vedení králem Salmanem a jeho synem korunním princem Mohammadem bin Salmanem rovněž oznámili, že ruší plány udělit Libanonu 4 miliardy $ pomoci. Většina té pomoci byla ve formě vojenských grantů, co se měly utratit za modernizaci libanonské národní armády francouzskou výzbrojí a technikou.

Státy GCC – Kuvajt, Katar, Bahrajn, Spojené arabské emiráty a Omán ještě se Saúskou Arábií – aniž by poskytly jakýkoliv důkaz, vydaly pro své občany cestovní varování, pokud by tito chtěli navštívit Libanon. GCC rovněž tvrdily, že Hezbollah se vměšoval do jejich vnitřních záležitostí a pokouší se občany zemí Zálivu verbovat do bojů této organizace v Sýrii. GCC dokonce hrozila deportací zahraničních libanonských pracovníků, z nichž asi půl milionu pracuje v Zálivu.

Minulý týden rovněž regionální média referovala o velké zásilce zbraní, kterou zabraly řecké úřady, jež byla podloudně naložená na dopravní lodi plavící se z Turecka do Libanonu.

Ze všeho toho vyplývající záměr z toho zjevně prosvítá. Saúdové se svými regionálními spojenci – kteří v posledních pěti letech tlačili na změnu režimu proti Rusku, Íránu a s Hezbollahem spojenecké vládě presidenta Bashara al-Assada – zřejmě eskalují regionální nestabilitu jako nejlepší způsob záchrany jejich skryté války v Sýrii.

Washington, Londýn a Paříž nejspíš mají dost cynické inteligence na to, aby si uvědomily, že ta skrytá válka za účasti teroristických zástupců vzhledem k mohutnosti sil sešikovaných na podporu syrského státu už není průchodnou možností, přinejmenším ne kvůli síle ruského letectva.

[quote align="center" color="#999999"]