K zastavení spirály zkázy, která eurozóně hrozí, musí teď evropští vůdčí představitelé napravit ty vážné vady v konstrukci měnové unie, které tato krize odhalila. Měli by je na summitu tento týden přinejmenším rozpoznat a pojmenovat, jakož i odsouhlasit směr reforem a stanovit časový rozvrh k rozhodování. Jako klíčová složka této nápravné strategie se vynořila bankovní unie – jakožto krok ke společnému režimu dohledu, pojišťování vkladů a rozhodování. Tato myšlenka dává smysl, protože řeší smyčku zpětných vazeb mezi slabostí vládních dlužníků a slabostí bank. Onen koncept už byl schválen od několika vlád eurozóny (včetně Francie, která k tomu bývala vlažná), přes Evropskou centrální banku a Evropskou komisi, Británii (za předpokladu, že nebude požádána, aby se jí zúčastnila) až k Mezinárodnímu měnovému fondu. Německo má výhrady, ty ale nevypadají nekompromisně.

Mezi konceptem a realizací je ovšem třeba překonat určitou vzdálenost. Bankovní unie s sebou přináší mnoho různých voleb k rozhodnutí.

Zaprvé, kdo by se jí měl účastnit? ECB chce, aby bankovní unie byla pro celou EU, k tomu ovšem nedojde. Důvody pro to mohou existovat, jsou však naléhavé jen pro účastníky eura. Mělo by se ale najít i přechodné řešení pro země, které k jednotné měně teprve hodlají přistoupit, jako například Polsko.

Zadruhé, na které banky by se to mělo vztahovat? Mělo by být jednodušší, kdyby se to vztahovalo pouze na systémové banky s mezinárodními aktivitami. Ale takové Cajas v centru španělské krize jsou malé a domácí. Aby bankovní unie ulehčila s fiskálním rizikem, musí mít širokou působnost, možná až univerzální.

Zatřetí, kdo by měl dohlížet? Různé země spoléhaly na různé modely, ale jsou silné důvody pro centrální dohled u ECB mající jak potřebnou legitimitu, tak i funkčnost.

Začtvrté, jaká by se tomu měla přidělit rozhodovací autorita? K rozhodování banky patří rozdělení ztrát mezi „stakeholdery“, což jsou hluboce politické volby, kterými nelze pověřit centrální banku. Nejlepší by bylo vytvořit rozhodovací autoritu pod záštitou Evropského stabilizačního mechanismu.

Zapáté, jaký druh pojištění vkladů zvolit? K přínosům z bankovní unie by patřilo slití pojištění. A opět, ač existují různé způsoby, jak to udělat, počínaje naprostou federalizací jako v USA až po přepojištění národních systémů u společného fondu.

Zašesté, jaký druh fiskálních záchranných opor vybrat? Bankovní krize jsou drahé – občas i příšerně. I když se přenesou ztráty na akcionáře a věřitele, mohou se i tak snadno pojistné fondy vyčerpat. Je důležité zabezpečit, že v případě takového neštěstí budou k dispozici peníze, ale nejen teoreticky, nýbrž skutečně. Je tu tudíž potřeba fiskální záchranné zarážky – jinými slovy jistá míra fiskální unie.

Zasedmé, jaká forma správy a odpovědnosti v tom bude? Bankovní unie je podrozvahová fiskální unie a jako taková potřebuje podložit určitou formou politické unie. Od daňových poplatníků nelze žádat, aby vydávali potenciální ohromné částky peněz při absenci institucí, které by tomu poskytly určitou legitimitu.

Kroky ke společné bankovní unii představují delikátní přechod. Dříve nebo později vyvolá kolektivizované budoucí ztráty a státy budou muset mít nějaké pobídky, aby tyto problémy vyřešily. Zde by se mělo jasně předeslat: přenosu dozorčích kompetencí na evropskou úroveň by mělo předcházet rozsáhlé, důkladné a vtíravé monitorování chování bank ze strany speciálních úkolových skupin. Veškeré náklady zděděné z minulosti odhalené při tomto vyhodnocení by měly převzít současné úřady země, leda by je snad nebyly schopné fiskálně unést nebo byly v nebezpečí, že je neunesou. Pouze v takovém případěby tu byl důvod ke kolektivizaci rizik ve formě přímé kapitálové injekce od ESM.

Pisatel je ředitelem ekonomického mozkového trustu Bruegel. Tento článek vychází ze společné zprávy Bruegelu, na níž se podílel i André Sapir, Nicolas Véron a Guntram Wolff.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: blogs.ft.com

Poznámka překladatele: Jde o článek zastánce bankovní unie, ovšem s vyššími faktickými znalostmi toho, co taková unie znamená, než mají ti politici, kteří na ni tlačí a chtějí o ní rozhodovat.

]]>