Nenásilí bývá chápáno jednak jako určitý systém morálních konceptů odmítajících násilí, jednak jako masové hnutí vedené Mahatma Gándhím, které vzniklo v Indii v první polovině 20. století. Stejně tak i jako boj za občanská práva černochů v USA pod vedením M. L. Kinga nebo aktivity Kwame Nkrumaha v Ghaně. Taktéž je možné zmínit činnost A. Solženicyna a dalších známých disidentů proti sovětskému totalitnímu režimu. Myšlenka nenásilí je vyjádřena již v Bibli a v písemnostech dalších náboženství v přikázání „nezabiješ“.


Mnozí myslitelé a filozofové tuto myšlenku rozvíjeli. Ruští spisovatelé Lev N. Tolstoj a Fjodor M. Dostojevskij ji vyjádřili s velkou hloubkou. Tolstého pojetí, které prohlašuje nadřazenost lásky a „neprotivení se zlu násilím“, jinými slovy nemožnost bojovat proti zlu zlem, získalo světový ohlas a dalo vznik neobvyklé skupině „tolstojovců“.

Hnutí nenásilí rozvíjené Gándhím připravilo půdu k tomu, aby se Velká Británie vzdala nadvlády v Indii, ačkoli samotný Gándhí byl zavražděn najatým vrahem.