Akciové trhy se potápí, HDP se propadá, nezaměstnanost roste. – „Každá větší část globální ekonomiky zpomaluje, a to rychle … Zrovna teď to vypadá, že se díváme na synchronizované globální zpomalení, což je velice znepokojivé.“ – Mohamed El-Erian, Pimco Rostoucí potíže eurozóny, zpomalení v Číně a zpráva o pracovním trhu, který je slabší, než byly i ty nejpesimističtější předpovědi, v pátek potopily akciové trhy. Dow Jones Industrial Average ztratil 275 bodů za den, přičemž S&P 500 a NASDAQ následovaly DJIA do červených čísel. Všechny ty za rok 2012 zatím nabrané zisky hospodářských ukazatelů jsou už vymazány a všechny hlavní ukazatele zůstaly v negativním pásmu.

Tomuto globálnímu výprodeji ve čtvrtek předcházela revize HDP za první kvartál, která byla ponížena z 2,2 procenta na 1,9 procenta. Ekonomika USA ani neroste, ani nevytváří pracovní místa. Příznaky stagnace – které se rozšířily z výrobních odvětví přes důvěru spotřebitelů do HDP, a teď už i do pracovního trhu – ukončily všechny ty povídačky o „zotavení“ a potopily Obamův výhled na znovuzvolení v listopadu.

V květnu přibylo jen 69 000 pracovních míst, což je daleko za těmi 150 000, které analytici očekávali. Míra nezaměstnanosti vzrostla na 8,2 procenta z 8,1 procenta, přičemž revidované odhady ukazují, že v posledních 3 měsících bylo vytvořeno méně míst, než se uvádělo původně. Tato chmurná zpráva naznačuje, že Obamovu ekonomickému zotavení došla pára přesně tak, jak mnoho ekonomů předvídalo. Obamova neochota postupovat podle rad vrcholné ekonomické poradkyně Christiny Romero – jež doporučovala stimulační balíček 1,8 bilionů dolarů místo těch 787 miliard dolarů, které na to administrativa vyčlenila – ho nejspíš stála volby. Obamova budoucnost závisí na stavu ekonomiky a ekonomika zahnívá.

Potíže Řecka a Španělska v Evropě rozpoutaly útok na bankovní vklady, který stlačil výnosy z bezrizikových aktiv, jako americké pokladniční poukázky a německé obligace do rekordní níže. Dvouletý německý bond (Schatz) se v pátek propadl do negativního teritoria, zatímco výnosy z benchmarkovaných 10 pokladničních poukázek ponížily na 1,44 procenta. Výnos ze švýcarských 10letých se potopil na dech beroucích 0,48 procenta, což je „nejméně, co bylo kdy kde zaznamenáno“.

Vystrašení investoři teď půjčují americké  a německé vládě, ač vědí, že zpátky za to dostanou méně. (Po inflačně upravené návratnosti.) A to je ta pravá definice paniky. Ten jejich děs není teď koneckonců neopodstatněný, evropský trh financování velkých podniků se zhroutil, španělský bankovní systém je podkapitalizovaný a vrávorá, výběrové runy na banky se zintenzivňují a tvůrci politik se nejsou schopni dohodnout na směru, kam napřít svou aktivitu. Politická paralýza tuto zlou situaci ještě zhoršila. Tady je graf ukazující objemy likvidity, které ECB dala Řecku, Španělsku a Itálii přes program Target2. Target zacpal onu díru, kterou vytvořil únik kapitálu. A to je pravá podoba bankovní paniky moderních dnů.

Evropská komise spolu s ECB nebyly schopny nájezdům na banky zabránit, protože neexistuje žádné celoevropské pojištění vkladů. Takže, když vkladatelé začnou pochybovat o budoucnosti své země v eurozóně, vyberou své úspory a přemístí je do bezpečnější lokality, jako je Německo. Více od Reuters:

„Španělé vyplašení chmurným stavem svých bank přemísťovali v březnu svoje peníze do zahraničí rychleji než kdykoliv od počátku evidence těchto záležitostí v roce 1990, jak ukazují oficiální čísla.“

„Došlo k čistému kapitálovému úniku 66,2 miliard eur, než byl v květnu znárodněn čtvrtý největší španělský věřitel Bankia, což bylo kvůli ohromným ztrátám z prasklé bubliny ocenění majetků …“

„Evropská centrální banka ve čtvrtek ustoupila tlaku na spojení záruk za bankovní vklady po celé eurozóně, když prohlásila, že Evropa potřebuje nové nástroje k boji proti bankovním panikám, jelikož dluhová krize v tomto bloku vyhání investory, aby prchali před rizikem.“ (Reuters)

Eurozóna není dostatečně integrována ani fiskálně, ani politicky, aby si poradila s problémy, jimž nyní čelí. Nemá ani centralizovaný trh dluhopisů, který by kolektivizoval dluhy členských států, aby se udržely zápůjční náklady nízké. Ani v ní není mechanismus pro fiskální transfer, který by pomohl vyrovnat skóre, aby se nerovnováhy běžných účtů nestaly nezvladatelnými a destruktivními. Manažeři eurozóny odmítli tradiční metody integrace a místo toho stanovili krutá zbídačující opatření, která jsou konstruována k očištění od obrovských deficitů prostřednictvím vnitřní devalvace. Tento proces vytvořil rekordní nezaměstnanost, těžkou recesi a šířící se sociální nepokoje. Brusel však i přesto trvá na té stejné politice a ignoruje fakt, že tím tu krizi jen prohloubí.

Potíže eurozóny nejsou tak hrozné, aby se zase nechytila či nezotavila, ve skutečnosti bývalý ekonomický poradce Baracka Obamy Austan Goolsbee tento problém vysvětlil ve článku ve čtvrtečním Wall Street Journal. Zde je výňatek:

„Kořenem problému eurozóny je, že velice odlišné ekonomiky zaklesnuté do společné monetární unie v ní váznou bez možnosti tohle korigovat … Normálně by ten rozdíl korigovaly směnným kurzem a rozestupy by se zmenšily … Ale bez pojistného ventilu směnných kurzů potřebujete alternativní způsob k novému vyvážení ekonomik. Jedinými možnostmi jsou stěhování, inflace, strádání či dotace … Jižní Evropa se buď tímto problémem prostrádá – sedře platy dolů, zvedne nezaměstnanost a restrukturalizuje pracovní trh …, nebo by se severní Evropa mohla rozhodnout …, že je ochotna trvale dotovat země eurozóny s nízkým růstem produktivity. Mohlo by to být přes explicitní dotace nebo přes výkupy z dluhů a široce pojaté záruky.“ (Fiskální unie krizi eura nenapraví; jedinými praktickými možnostmi jsou větší geografická mobilita, inflace nebo dotace. – Austan Goolsbee, Wall Street Journal)

Tak je to řečeno v kostce. Problém to není nijak moc těžký na pochopení nebo k řešení, ale když se bude ignorovat nebo když fanatici deficitů (jako Angela Merkelová) nabudou pocitu, že mohou uplatňovat svou vlastní nesmyslnou medicínu (zbídačování), tak se nájezdy na banky dostanou do tempa, podnítí širší paniku a monetární unii to roztrhá na kousky, a právě to se teď zrovna děje.

Goolsbeeho článek rovněž poskytuje zajímavý průhled do toho, jak nyní fungují fiskální transfery v USA:

„Loni kompiloval Economist data ze statistik z let 1990 až 2009 pro všech 50 států USA a objem federálních výdajů v každém státě minus objem toho, co daňoví rezidenti ve státě platí ve federálních daních. Už více než 20 let státy jako Minnesota a Delaware každý rok platí o asi 10% více HDP svého státu, než dostávají zpět. Na druhou stranu posledních 20 let New Mexico, Mississippi a West Virginia dostávaly roční dotace více než 12% HDP státu. Ač dotace nejsou perfektním řešením, dobře to osvětluje základní problémy. A ty jsou ohromné. Celkový deficit Řecka v roce 2011 je např. 9,1% HDP.“

Důvodem, proč jsou USA úspěšně schopny používat jedinou měnu i přes fakt, že určité státy jsou produktivnější a konkurenceschopnější než jiné, je ten, že slabší státy se dotují přes zakázky Pentagonu, podpory v nezaměstnanosti, federální infrastrukturní programy, stravenky atd. Tyto „fiskální transfery“ jsou nezbytností umožňující funkčnost měnové unie US. Ta samá pravidla platí i pro Evropu, avšak vůdci EU tuto myšlenku zavrhují a fiskální transfery prohlašují za ekvivalent „financování jiných vlád“, což zakazuje Pakt stability a růstu. To je extrémní idiocie. Ekonomové a experti ve skutečnosti už opakovaně vysvětlovali, co je zapotřebí udělat, aby se z eurozóny stala životaschopná měnová unie, avšak vůdci eurozóny tyto změny odmítají udělat. Jejich tvrdohlavost uvrhla 17člennou monetární unii na pokraj fáze anihilace.

V Číně už také začínají důkazy ekonomického zpomalení vršit. Recese v eurozóně si už vybrala svou daň na čínském exportu, což dalo ránu prodejům průmyslového a spotřebního zboží. (Čínský PMI sklouzl na 50,4 z 53,3 o měsíc dříve.) Jak se prohlubuje propad eurozóny, čínská ekonomika ochlazuje ještě víc, což nutí tvůrce politik, aby snížili požadavky na rezervy a podnítili stimuly ke zvýšení investic přes státně vlastněné podniky. Nedávné příznaky úniku kapitálu z Číny děsící experty jsou možná už za námi a Čína by mohla směřovat k tvrdému přistání. Zde je úryvek od ekonoma Tima Duye k tomuto tématu:

„… únik hotovosti by mohl ukazovat, že ten čínský příběh se už chýlí ke svému konci a že to bude mít pro globální ekonomiku významné důsledky. Je to další signál, že vynořující se trhy brzy přestanou podporovat globální poptávku. Zdá se mi, že … tenhle příběh ale uniká naší pozornosti, jelikož všechny naše oči jsou upřeny na tu frašku v Evropě. Ale mohl by to být faktor, který opravdu v globální ekonomice změní hru.“ („Z Číny prchá kapitál“, Tim Duy, ekonomický názor)

Čínská průmyslová produkce a spotřeba elektřiny rychle padá, přičemž počet nesplácených úvěrů v posledním roce narůstá do nových výšin. I úsilí o stimulaci ekonomiky dopadlo špatně, jelikož podniky nadále omezují své půjčky a čekají, jestli poptávka později v letošním roce stoupne. Nové bankovní půjčky meziročně spadly o 8%, k tomu zpomalily spotřební úvěry. Zde je toho více z Wall Street Journal:

„Nedostatek důvěry je důsledkem nedostatečného překlenutí přes poslední propad. Nyní všechny ty investice do průmyslových kapacit a nemovitostí přichází na řadu se splácením. Společnosti a místní vlády zjišťují, že je těžké přimět jejich nová aktiva, aby vytvářela dostatečné výnosy k obsloužení dluhu. Inventář se jim vrší, ale Čína zažívá po desítkách let svůj první únik kapitálu…“

„Vznikly obavy, že Čína už více než desetiletí jela bez bolestivého zpomalení. Během té doby držela vláda úrokové sazby uměle nízké, aby podnítila investice. Taková situace často předchází zvláště dlouhé a bolestivé hospodářské kontrakci.“ („Čína se už vystimulovala,“ Wall Street Journal)

Číně, USA a eurozóně dochází plyn v tom samém okamžiku. Budou-li akcie nadále klopýtat jako v květnu, přistoupí Federální rezervy k programu kvantitativního ulehčování (QE3), aby podpořily ceny akcií. Avšak samotné injekce likvidity neposkytnou to postrčení, které reálná ekonomika potřebuje ke zvýšení své aktivity, k vytváření pracovních míst a k růstu. Absence dalšího kola fiskálních stimulů bude ekonomiku nadále unášet z cesty do příkopu propadajícího se do hlubin recese.

Mike Whitney

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca/

]]>