V Německu se loni umístila asi třetina z 626 000 žádostí o azyl v EU – což je s odstupem daleko více, než ve kterékoliv jiné evropské zemi. Německo se vložilo celou svou vahou do dlouho už trvajícího úsilí o nové otevření otázky utečenců v Evropě, když požaduje systém kvót, který by přistěhovalce přicházející do Evropy rozdělil mezi 28 zemí Evropské unie daleko rovnějším dílem. Tento politický posuv vyvolávající značné rozkoly podnítila naléhavá situace ve Středomoří a pravděpodobnost dlouhodobého pokračování přílivu statisíců přistěhovalců zaplavujících jihoevropské pobřeží. Berlín tedy tlačí na systém daleko větší rovnosti rozložení břemena utečenců.


Politika kancléřky Angely Merkelové je v tom vedena jak snahou o větší spravedlnost, tak národním zájmem. Německo loni umístilo asi jednu třetinu z 626 000 žadatelů o azyl v EU, uvádí čísla Evropské komise. V poměru k obyvatelstvu je to méně než Švédsko, ale v absolutních číslech daleko více než kdokoliv další v Evropě.

Imigrační politika a přijímání přistěhovalců je zcela v rukou národních vlád s jen minimálními pravomocemi v rukou Bruselu. Ale ve středu se Merkelové podařilo získat silnou podporu od Jean-Claude Junckera, presidenta Evropské komise, který do čtrnácti dnů položí na stůl nové návrhy o imigraci. Juncker už signalizoval, že ty nové plány by mohly obsahovat distribuční klíče k rozdělení úspěšných žadatelů o azyl po celé Evropě.

Ale Donald Tusk, president Evropské rady, který organizuje summity vůdců národů EU a předsedá jim, přiznal, že debata o rozdělení si uprchlíků bude „obtížná a citlivá.“

Tusk minulý týden předsedal nouzovému summit v Bruselu svolaného v reakci na utopení 800 migrantů ve Středomoří a uprostřed pokřiku, že Evropa by měla k zamezení takovýchto tragédií dělat více.

Ač tito vůdci přišli s penězi a pomůckami na zlepšení misí jejich vyhledávání a záchrany ve Středomoří, tak se říká, že obhajoba potřeby postarat se o ty statisíce přicházející do Evropy byla na summitu daleko obtížnější.

Německo a Švédsko se potýkají s téměř polovinou – s 45% – všech žádostí o azyl v EU, stěžovala si na summitu Merkelová, a snažila se o malý pilotní systém povinného sdílení jen pár tisíců těchto imigrantů mezi oněmi 28 zeměmi EU. A ani s tím neuspěla. Tento systém se měl vést na základě dobrovolnosti.

Politiku Merkelové podporují ty země, které jsou ve Středomoří na frontové linii této katastrofy – tj. Itálie, Řecko a Malta – spolu se Švédskem a Rakouskem: krátce těmi zeměmi, které v Evropě berou nejvíce utečenců.

Berlínu ale silně odporovala Británie. David Cameron minulý víkend slíbil pro úsilí o vypátrání a záchranu ve Středomoří vlajkovou loď Královského námořnictva, zároveň ale řekl, že migranti, které Británie na moři sebere, nebudou v Británii vítáni.

Dánsko, domov nejrigoróznějšího imigračního režimu v EU, Británii podporuje, což činí i země východní Evropy, které je berou v jen minimálních počtech.

Kontrasty v číslech azylantů jsou ohromující. Zatímco Německo loni umístilo více než 200 000 azylantů, tak sousední Česká republika jen asi 1 000. Zatímco Švédsko zvažuje 80 000 žádostí o azyl, tak Finsko za dveřmi jich řeší jen 3 600. Itálie si vzala více než 64 000 žadatelů o azyl, zatímco Chorvatsko na druhé straně Jadranu má jen 450 žadatelů o azyl.

V Evropském parlamentu se ve středu o imigraci debatovalo a Juncker při tom byl k summitu z minulého týdne neobyčejně kritický. Popsal jeho reakci jako neadekvátní. „Budu pracovat na zřízení systému kvót,“ řekl. „Musí se to udělat. Nelze s tím čekat.“

Dodal, že Evropa nechala své dveře maličko pootevřené pro přistěhovalce přicházející ze Středního východu a ze sub-saharské Afriky. Kdybychom ty dveře zabouchli, tak ti imigranti začnou do Evropy lézt oknem.

Nejpalčivější otázkou, se kterou se vůdci EU potýkají, je přemisťování a nové usazení uprchlíků.  Kromě otázky statisíců přijíždějících do EU, s nimiž se potýkají národní úřady, požádala komise v Bruselu ten summit, aby posvětil experiment se „sdílením tohoto břemene“, v němž by se dohodli o přijetí 5 000 imigrantů rozdělených mezi ně. Těch 5 000 lidí by byli lidé prchající z válečných zón, kteří neprovedli to smrtonosné překročení Středozemního moře, a kteří jsou považováni za vyžadující ochranu mezinárodními agenturami pro uprchlíky.

Někteří z národních vůdců na summitu chtěli, aby toto číslo bylo navýšeno na 10 000, přičemž Merkelová a Juncker tlačili na to, aby tento systém byl povinný. Nakonec z toho ale nevypadla žádná čísla a tento pilotní systém zůstal jako dobrovolný.

Ještě spornější byla debata o přestěhovávání nebo přemisťování uprchlíků z jedné země EU do jiné. Německo a Itálie podporují redistribuční klíče, ale Berlín zuří, že italská vláda zaplavená přívaly z jihu, odmítá tyto migranty zaregistrovat a odebrat jim otisky prstů, což znamená, že ti pak mohou volně cestovat po celém Schengenském prostoru bez pasu do jiných zemí, tedy často do Německa.

Merkelové chce, aby se země EU o imigranty dělily na základě své velikosti a svého relativního bohatství, stejně jako s možným započtením míry nezaměstnanosti a velikosti komunit etnických menšin.

Němečtí poslanci Europarlamentu za stranu Křesťanských demokratů Merkelové se ve středu sešikovali k volání po novém systému kvót, zatímco vůdci skupiny Evropských lidových stran sdružující křesťanské demokraty z celé EU minulý týden odsouhlasili politický dokument podporující postoj Merkelové.

Vedoucí zdroje v Bruselu uvedly, že ten summit sice znamenal pro politiku Merkelové výbuch do tváře, ale že zároveň události ve Středomoří změnily podmínky argumentace tak, že jí hrají do karet.

Někteří národní vůdci chtěli, aby byly zmínky o „přesídlování“ z komuniké ze summitu úplně odstraněny. Tato schůze však odsouhlasila, že bude „uvažovat o možnostech zorganizování nouzového přesídlování mezi všemi členskými státy na základě dobrovolnosti,“ stejně jako volala po „systematičtějším a geograficky obsažnějším přístupu k přistěhovalectví.“ 

[quote align="center" color="#999999"]

  • Vážení a milí čtenáři, děkujeme, že podporujete činnost nezávislého magazínu Vědomí
  • [/quote]

    Překlad: Miroslav Pavlíček

    Zdroj: theguardian.com