Vypadá to, že ten model „zástupných válek“, který USA nasazují po celém Středním východě, ve Východní Evropě a i v některých částech Asie zřejmě, že zase jednou selhal, a tentokrát ve státě Perského zálivu v Jemenu. Jemenské milice pro-íránských Houthiů, aby se už vypořádaly s režimem podporovaným USA a Saúdskou Arábií spolu s koalicí sektářských extremistů včetně Al Kaiídy a její přeznačkované odnože „Islamistického státu“, obrátily tedy vlnu proti americké „měkké síle“, a tak vyvolaly nezbytnost přímější vojenské intervence. I když do toho nejsou americká vojska zatím údajně přímo zapojena, tak saúdská bojová letadla a dost možná pozemní síly už v tom jsou.
Ač Saúdská Arábie tvrdí, že k jejich koalici se připojilo „10 zemí“, aby v Jemenu intervenovaly, stejně jako při americké invazi a okupaci Iráku skrývající se za „koalicí“, tak je to převážně saúdská operace s „koaličními partnery“ přidanými v marném pokusu vytvořit si tím diplomatickou legitimitu.
Ani New York Times si ve své zprávě pod nadpisem „Saúdská Arábie zahajuje nálety v Jemenu“ zjevně nevšiml těch „10“ dalších zemí. A píše:
[quote align="center" color="#999999"]
Saúdská Arábie ve středu v noci oznámila, že v Jemenu spustila vojenskou kampaň, při jejímž zahájení saúdský činitel řekl, že je to ofenziva na obnovu jemenské vlády, která se po uchvácení značné části země rebely zhroutila.
Letecká kampaň se rozběhla, protože tento vnitřní konflikt v Jemenu začal vykazovat projevy degenerace do zástupné války mezi regionálními velmocemi. Oznámení Saúdů přišlo uprostřed vzácné tiskové konference velvyslance tohoto království Adel al-Jubeira ve Washingtonu ve Spojených státech. [/quote]
Zástupná válka proti Íránu
A konflikt v Jemenu opravdu zástupnou válkou je. Nikoliv však mezi Íránem a Saúdskou Arábií jako takovou, nýbrž mezi Íránem a Spojenými státy, kdy si Spojené státy Saúdskou Arábii vybraly jako svého nešťastného suplenta.
Íránské zájmy v Jemenu slouží jako reakce v přímém důsledku USA zinscenovaného „Arabského jara“ jako pokusu zvrátit politický řád v Severní Africe a na Středním Východě, aby tak vytvořily sektářstvím sjednocenou frontu proti Íránu za účelem přímého konfliktu s Teheránem. I válka řádící v Sýrii je jednou ze součástí této širší geopolitické konspirace zaměřené na převrat u jednoho z nejdůležitějších regionálních spojenců Íránu a ke stržení mostů mezi ním a dalším důležitým regionálním spojencem Hizballáhem z Libanonu.
A zatímco jsou íránské zájmy v Jemenu v současnosti líčeny jako zase další příklad íránské agrese, a jako projev jeho neschopnosti žít se svými sousedy v míru, tak samotní tvůrci americké politiky už dávno uvedli, že íránský vliv uplatňovaný v tomto regionu, včetně podpory ozbrojených skupin slouží výlučně obranným účelům a uznali, že Západ a jeho regionální spojenci se pokouší současný íránský politický řád obkličovat, podvracet a svrhnout.
V USA sídlící RAND Corporation, která sama sebe popisuje jako „neziskovou instituci, která pomáhá zlepšovat politiku a tvorbu rozhodnutí pomocí výzkumů a analýz,“ vydala v roce 2009 zprávu pro US Letectvo nazvanou „Nebezpečný, ne však všemocný: Prozkoumání dosahu a omezení íránské moci na Středním východě,“ v níž zkoumá strukturu a postavení íránských ozbrojených sil včetně útvarů Islámských revolučních gard a jejich výzbroje jak v současnosti, tak v dohledné budoucnosti ve snaze zabezpečit své hranice a zájmy proti vnější agresi.
Tato zpráva přiznává, že:
[quote align="center" color="#999999"]
Íránská strategie je převážně obranná, ale s určitými ofenzivními prvky. Íránská strategie ochrany režimu proti vnitřním hrozbám, odstrašení od agrese, zabezpečení vlasti, kdyby k agresi došlo, a i k rozšiřování vlivu je převážně obranná, avšak slouží i pro určité agresivní tendence, pokud se sdruží s projevy íránských regionálních aspirací. Ty jsou zčásti reakcí na americká politická vyhlášení a postoje v regionu, zvláště po teroristických útocích z 11. září 2001. Íránské vedení bere hrozbu invaze velice vážně, zvláště vzhledem k otevřeným diskusím o změnách režimů ve Spojených státech, k projevům definujícím Írán jako součást „osy zla“ a k úsilí amerických sil o zabezpečení přístupu na základny ve státech obklopujících Írán. [/quote]
Ať se Saúdská Arábie pokouší o jakékoliv ospravedlnění své vojenské agrese proti Jemenu jako nezbytnosti, a ať se USA pokouší o jakoukoliv podporu poskytovanou saúdskému režimu rétoricky, diplomaticky nebo vojensky, tak se legitimita této vojenské operace rozsypává i pod tíhou slov vlastních tvůrců politik Západu, kteří přiznávají, že Írán a jeho spojenci prostě jen reagují na koordinovanou kampaň obkličování, ekonomických sankcí, skryté vojenské agrese, politické subverze a dokonce i terorismu zaměřeného na zřízení Západní hegemonie nad regionem na úkor íránské suverenity.
Ta nutnost podle Saúdské Arábie postrádá legitimitu
Ten nevolený dědičný režim vládnoucí nad Saúdskou Arábií, tj. nad zemí notoricky neblaze proslulou ohavným porušováním lidských práv a nad zemí zcela postrádající byť i stín toho, o čem by šlo mluvit jako o „lidských právech“, se teď staví do pozice arbitra nad tím, která vláda je v sousedním Jemenu „legitimní“, a která ne, a to v míře, s níž je připraven použít vojenskou sílu k obnovení buď té předchozí vlády, nebo nějaké nové.
Podpora poskytovaná Saúdskému režimu Spojenými státy je určená k poskytnutí legitimity tomu, co by bylo jinak považována za dost těžko stravitelnou povídačku. Avšak Spojené státy samotné už trpí čím dál více rostoucím deficitem své vlastní legitimity a morální autority.
Ze všeho největší ironií v tom je skutečnost, že Saúdy podporovaní sektářští extremisté v Jemenu, včetně Al Kaiídy, sloužili jako zástupná síla, od níž se čekalo, že udrží milice Houthiů pod kontrolou, jako zástupci pro to, aby nebylo zapotřebí přímé vojenské intervence takové, jaká teď zrovna probíhá. To znamená, že Saúdská Arábie a USA do Jemenu intervenují jen poté, co byli překonáni teroristé, které podporují, a režim jimi držený nad vodou zkolaboval.
Ve skutečnosti se přes všechny řečičky Saúdská Arábie se Spojenými státy do Jemenu vměšovala se svými brutálním regionálním režimem, a v tom prohrála, a tak teď tihle zahraniční aspiranti na globální hegemonii, co to podporovali, nařídili přímou intervenci, aby se tam ten binec uklidil.
Nebezpečná hra Saúdské Arábie
Ten letecký útok na Jemen má udělat dojem na přihlížející ohromené saudskou vojenskou mocí. I pozemní kontingent by mohl být snahou o rychlé a drtivé vnesení paniky mezi Houthijské bojovníky. Jestli se Saúdské Arábii nepovede rychlé vítězství postavené na psychologickém překonání Houthijských bojovníků, tak riskuje, že sama sebe zavleče do konfliktu, který by se mohl snadno vymknout i americké vojenské mašinérii, která k tomu byla vybudována.
Teď je příliš brzy, abychom řekli, jak se ta vojenská operace rozehraje, a jak daleko Saúdové a jejich američtí sponzoři zajdou, aby obnovili své panování nad Jemenem. Avšak už samo to, že Houthiové překonali spojené zástupné síly USA a Saúdů přímo před prahem Rijádu, naznačuje, že mají operační kapacitu, která by mohla nejen přežít současný útok Saúdů, nýbrž by jím mohla být ještě posílena.
I zprávy, že bojovníci Houthiů už nasadili ukořistěné jemenské bojové letouny, dále tyhle náznaky posilují – když se při tom ukazuje jejich taktická, operační a strategická vytříbenost, s níž velice dobře ví, co do toho mohou Saúdové vrhnout, a že oni z toho mohou vyjít ještě posíleni.
A co by mohlo vzniknout z konfliktu, který se rozlije přes jemenské hranice až do Saúdské Arábie? Ať to bude cokoliv, tak to temné tajemství Západních médií, které po desítky let udržovaly auto-cenzuru ohledně skutečné sociopolitické povahy Saúdské Arábie, vyjde najevo, když budou lidé z Arabského poloostrova nuceni nasadit své životy k boji s klientským režimem Západu, nebo si alespoň kousíčky tohoto poloostrova brát pro sebe.
Navíc i ten transfer zdrojů a bojovníků šikujících se pod vlajkou tzv. „Islamistického státu“ a Al Kaiídy ze Sýrie na Arabský poloostrov proti Houthiům dále ukazuje, že to USA a jejich regionální spojenci byli za chaosem a ukrutnostmi páchanými v posledních 4 letech v Levantě. Takováto odhalení pouze dále rozvrátí jejich úsilí o nalákání podpory do čím dále zoufalejšího boje, který sami svými konspiracemi rozpoutali.
Americká mizející legitimita
Bylo to tento měsíc, kdy Spojené státy světu připomínaly Ruskou „invazi“ na Krym. Přestože Ukrajinu destabilizovaly násilným ozbrojeným povstáním v Kyjevě za účelem rozšíření NATO hlouběji do Východní Evropy a k dalšímu obklíčení Ruska, tak Západ trvá na tom, že Rusko nemělo žádná mandát jakkoliv intervenovat na sousední Ukrajině. Ukrajinské záležitosti jsou, jak na tom Spojené státy trvají, jen na Ukrajincích, aby je určili oni. USA to jasně mysleli jen potud, pokud si Ukrajinci záležitosti určí způsobem, který vyhovuje jejich zájmům.
A to je teď ještě zjevnější v Jemenu, kde se Jemenskému lidu nedovoluje, aby on určil své vlastní záležitosti. Všechno, až do vojenské invaze a včetně ní bylo určeno k tomu, aby se zajistilo, že Jemenský lid si nebude moci určit záležitosti sám, a to jasně proto, že to nevyhovuje americkým zájmům.
Takovéhoto otevřeného pokrytectví si globální veřejnost a diplomatické kruhy patřičně povšimnou. Neschopnost Západu trvat na nějak soudržné povídačce je rostoucím projevem slabosti. Takže akcionáři toho globálního podniku, do kterého se Západ pustil, se od něj mohou začít odklánět – nebo přinejmenším – začít s diverzifikací svých vkladů i do jiných podniků. K takovým podnikům by mohl patřit rusko-čínský multipolární svět. Uvadání globální hegemonie Západu bude probíhat formou ničivých konfliktů vedených se záští a v zoufalství.
Dnes ta zášť a zoufalství dopadla na Jemen.
Tony Cartalucci
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca, reformy.cz