Přidané soustavy problémů připojené jako „řešení“ pouze zajišťují, že ten třetí a závěrečný krach bubliny aktiv, co je právě před námi, bude daleko ničivější, než byly krachy v letech 2000 a 2009. Obvyklý názor tiše předpokládá, že globální ekonomika se potýká s jediným problémem: zotavením z Rozpadu globálního finančního systému v letech 2008-09. Stimulace „zotavení“ byla tedy všude v ohnisku zájmu centrálních bank a států. Krátkozraké politické prospěchářství patří už k puncu reakcí moderních států na krizi, ale politické prospěchářství není jediným kazem na posedlosti centrálních bank a států soustřeďujících se na „zotavení“; dokonce to není ani ten nejdůležitější kaz.


Skutečná chyba je v tom, že centrální banky a státy ani nerozpoznávají, že ve skutečnosti čelíme třem vzájemně provázaným soustavám problémů, nikoliv problému jedinému. Každá ze soustav problémů tvoří vrstvu spočívající na své předchozí podkladové vrstvě a každá ze soustav posiluje ty druhé dvě. Jinými slovy, úplná sada problémů je daleko více než jen součtem těch tří problémových sad. –  Světová finanční pyramida v číslech

Poznámka překladatele: Financializace podle Wikipedie v angličtině znamená rostoucí převahu finančního průmyslu v celkové hospodářské činnosti, finančních kontrolorů v řízení společností, finančních aktiv mezi celkovými aktivy, obchodovatelných cenných papírů, zejména kmenových akcií, mezi finančními aktivy, trhu cenných papírů jako trhu pro kontrolování podniku při určování podnikových strategií a fluktuace na trhu cenných papírů jako určujícího prvku hospodářského cyklu (http://en.wikipedia.org/wiki/Financialisation ).

1. Financializace ekonomiky. Jelikož byla pro post-industriální éru charakteristická hrůza z opakování krize 70. let, kterou s sebou vlekla neoliberální ideologie liberalizace úvěrových trhů a odstranění regulatorních bariér mezi investičním bankovnictvím a komerčním (a hypotékovým) bankovnictvím, což bylo prezentováno jako fundamentální způsob nápravy stagnace, kterou tehdy přinesla post-industriální éra, tak se to mělo napravit: svobodou pro úvěry, pro výši krytí úvěrů rezervami a pro spekulace, což jako výsledek přinese expanzi cen aktiv a růst.A první vlna financializace v 80. letech opravdu zvedla hodnoty aktiv a růst, udělala to ale za cenu eroze produktivní ekonomiky a střední třídy, která vyrostla na ziscích z produktivity. Financializace vytlačuje financování produktivních investic, jelikož takové finanční hry, jako bývaly původní rizikové hypotéky, se staly daleko ziskovější, než nefinanční kapitálové investice.

My jsme se zabývali nesmírnými strukturálními škodami páchanými financializací celé roky. Proč ale centrální banky a centralizované státy dovolily, aby financializace vybrakovala reálnou ekonomiku? Protože neměly na vybranou. Jak už jsem vysvětloval, v Proč se státu nepovedlo reformovat náš podvrácený finanční systém (16. října 2014), je extrémní financializace posledním zdrojem monumentálních zisků, které státy potřebují, aby se financovaly, a posledním zdrojem ekonomického „růstu“ v ekonomice vybrakované předchozími koly financializace.

2. Extrémní zadlužení, krytí úvěrů zárukami, rizika a spekulace. Jelikož se konvenční fiancializaci koncem 90. let nepodařilo znovu nafouknout bubliny aktiv, takže v roce 2000 zkrachovaly, tak centrální banky a státy otevřely dveře extrémům v expanzi úvěrů, v zárukách za závazky a v rizicích. Z finančních podfuků a zpronevěr se staly modely, mezi nimiž měli jak věřitelé, tak dlužníci na vybranou, a zapojili se do nestvůrný profit nesoucího kypění sekuritizace hypoték, půjček lhářům, původních úpisů akcií podniků bez jakékoliv naděje na vytvoření zisku, a všech ostatních triků finančního trhu.

Poznámka překladatele: Sekuritizace – balení celých balíčků pohledávek (třeba 20 různých půjček, v nichž se nikdo nevyzná) do jednoho cenného papíru.

Nevyhnutelným důsledkem těchto extrémů údajných záruk za pohledávky s nízkými riziky a eskamotérskýma rukama finančních kouzelníků bylo Globální zhroucení finančního systému z let 2008-09, kdy bubliny úvěrů, rizik, akcií a nemovitostí praskly.

3. „Řešení“ centrálních bank a států pro Globální zhroucení finančního systému vytváří třetí sadu problémů. Monetární/fiskální řešení – tj. srazit úrokové sazby (pro komerční banky u centrální banky, která si pro to peníze vytiskne) na nulu, vytištění bilionů dolarů, jenů, eur a yuanů jen tak bez podložení a dát bankám a finančníkům volný přístup ke vší téhle kořisti s tichým slibem, že u všech sázek, které nevyšly, je podrží daňoví poplatníci – nejenže neudělaly nic s nápravou škod vyvolaných prvními dvěma sadami problémů, nýbrž vyvolaly ještě zkázonosnější dynamiku.

Analogie, které jsem u toho používal je monetární heroin: první údery kvantitativního uvolňování (tisku nových peněz) měly na zmírající aktiva nesmírný účinek. Ale každá další následující vlna tohoto monetárního heroinu měla už slábnoucí účinky, jelikož závislák si tvořil návyk na nekonečné stimuly.

Řešením centrálních bank pro tohle navykání je zvyšovat v každé nové dávce tuhle stimulaci. Bohužel tyto dávky v určitém okamžiku začnou být tak vysoké, že závisláka zabijí: Pochybení Fedu komplikuje jeho závěrečné dějství (30. července 2014) .

Každá takováto monetární/fiskální „náprava“ nafoukla bublinu, která pak praskla. Místo aby se centrální banky potýkaly s drsnými důsledky financializace a následných vln monetárních extrémů, tak se centrální banky a státy rozhodly pro opětovné nafouknutí bublin jako pro politicky účelné řešení, které ponechá status quo souručenství mezi kamarádíčky, kartely a státem netknuté.

Ale dodatečné soustavy problémů přidaných jako „řešení“ pouze garantují, že třetí a závěrečný krach bublin aktiv je těsně před námi a bude daleko zkázonosnější, než byly ty krachy v letech 2000 a 2009.

Nadcházející krach bude prostě jen normalizací špatnými cenami oceněného trhu (18. července 2014)

[quote align="center" color="#999999"]

  • Vážení a milí čtenáři, děkujeme, že podporujete činnost nezávislého magazínu Vědomí
  • [/quote]

    Zdroj: zerohedge.com, reformy.cz