Genocida Palestinců se stala podle úvodníku vydaného v Times of Israel „Novým normálem“. Podle Times of Israel je za určitých okolností „genocida přípustná“, protože je zaměřená proti Palestincům, kteří jsou „teroristé“ a kteří by se měli vymýtit. Realizace politiky genocidy proti teroristům včetně nevinných civilistů je „k dosahování odpovědných cílů“ tak, jak je určila Netanyahuova vláda, přípustné. „Jaký existuje jiný způsob na počínání si s nepřítelem takovéhoto charakteru než ho zcela vymýtit?“ Ten článek už byl zjevně odstraněn, a už není na webové stránce Times of Israel k dispozici. Je ale přístupný ve verzi cache. Zde přikládáme celý článek.
[quote align="center" color="#999999"]
Kdy je genocida přípustná
by Yochanan Gordon / Times of Israel, August 1, 2014
Soudě podle počtu obětí na obou stranách této téměř měsíc trvající války by člověk mohl dospět k závěru, že se Izrael v boji s méně schopným nepřítelem uchýlil k nepřiměřeným prostředkům. Takhle to vypadá na první pohled. Teď je ale zjevné, že USA a OSN jsou úplně mimo realitu, co se týče povahy nepřítele, a nejsou tudíž kvalifikovaní, aby diktovali či vynucovali pravidla této války – protože, když přijde na terorismus, tak je v tom daleko více, než je vidět na první pohled.
Sám jsem si toho nebyl vědom, ale vypadá to, že za ty roky povaha válčení prodělala značný posuv. Zatímco se obvykle války vedly kvůli porážce strany protivníka, tak to vypadá – a soudě podle množství výkřiků, jak to není fair, to naznačuje – že dnešní války se vedou do vyčerpání. Myslím to tak, že kdo kdy slyšel ve válce o přestávce? Hra basketbalu v NBA dovoluje během hry každému týmu šest přestávek, ale toho jsem si nikdy nevšiml ve válce! Jsme ve válce s nepřítelem, jehož charta volá po zničení našeho lidu. Nic tedy nemůže být nazváno nepřiměřeným, když bojujeme za samotné právo na život.
Smutnou realitou ale je, že Izrael ho vede, avšak jeho ruce jsou svázané světovými vůdci, kteří v posledních šesti letech trvali na tom, že jsou takovými dobrými přáteli s Židovským státem, že jeho zájmy kladou před všechno, co kdy dělali. Teď ale přichází čas, kdy se Izrael cítí natolik ohrožený, že nemá jinou volbu, než vzdorovat mezinárodním varováním – protože je to teď buď život, nebo smrt…
Většina těch zpráv přicházejících od činitelů z Gazy a od jejích vůdců od počátku této operace jej buď silně přehnaná, nebo očividně falešná. Pravdou je, že to není jejich vina, faleš a klam je součástí samotného přediva podstaty toho, čím jsou, a to se nikdy nezmění. Avšak pořád i přes jejich sklony k lhaní, když vám váš nepřítel řekne, že jste předurčeni ke zničení, tak mu věříte. Podobně, když Khaled Meshal vyhlásí, že žádné fyzické poškození Gazy nezlomí jejich morálku ani neoslabí jejich odhodlání – tak mu musíte věřit. Podle jedné naší ságy Gedalia syn Achikamův dostal zpravodajskou zprávu, že Yihmael Ben Nesanyah vede spiknutí za jeho zabití. Avšak Gedalia ve své dobrotě či spíš naivitě tuhle zprávu zavrhl jako obyčejnou fámu a nevěnoval jí žádnou pozornost. Až do dnešních dnů je den následující po Rosh Hashana připomínkou posledního dne Gedalii v naší paměti, neboť byl při jídle chladnokrevně zavražděn druhý den Rosh Hashan. Říká se, že definicí bláznovství je opakování těch samých chyb zas a znova. Historie je tu od toho, aby nás poučila, a z tohoto je poučení, že když tvůj nepřítel přísahá, že tě zničí – tak ho ber vážně. Hamas veřejně projevoval, že si idealizuje smrt stejně, jako Izrael oslavuje život. Jaký tedy existuje jiný způsob nakládání s nepřáteli takovéhoto charakteru, než je zcela vymýtit?
Mediální opory, jako jsou ti ze CNN, BBC a z Al-Jazeery, nepromarnily žádnou příležitost, aby poukázaly na tu většinu nevinných civilistů, kteří přišli v důsledku této války o život. Ale kdokoliv, kdo má za humny instalované raketomety, nebo vyhrabané teroristické tunely, nemůže být považován za nevinného civilistu. Když namítnete, že bylo vidět, jak Hamas zneužívá civilistů, kteří se pokusili v reakci na izraelská varování k odchodu opustit své domovy – no tak to vám ale začíná docházet, jaký je charakter tohoto nepřítele, což by pro něj automaticky mělo vyvolat suspendování standardních pravidel válčení.
Všichni souhlasí, že Izrael má právo na sebeobranu, stejně jako právo toto právo uplatnit. Vyhlásil to generální tajemník Ban Ki Moon. Obama i Kerry jasně prohlásili, že od nikoho by se nemělo čekat, že bude sedět na zadku, když mu budou na hlavy jeho občanů pršet tisíce raket, čímž je vystavují jasnému a vážnému nebezpečí. Pak to ale vypadá, že jediný zdroj sporu tkví v míře trestu, jaký lze v takové situaci uplatnit.
Uzavřu to otázkou všem humanistům kolem. Ministerský předseda Benjamin Netanyahu jasně při propuknutí tohoto střetu konstatoval, že jeho cílem je pro občany Izraele obnovit trvale udržitelný klid. Už jsme dospěli k názoru, že odpovědností každé vlády je zajistit bezpečí a odstranit ohrožení jeho lidí. Pokud političtí vůdci a vojenští experti určí, že jediným způsobem, jak tohoto cíle trvale udržitelného klidu lze dosáhnout je pomocí genocidy, je i potom přípustné dosáhnout těchto odpovědných cílů? [/quote]
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
