Během uplynulé noci a dnešního rána se rozvinuly tři věci důležité pro debatu o Británii a Evropě: William Hague rezignoval na funkci ministra zahraničí a nahrazuje ho Phillip Hammond, čímž se kabinet stává celkově euroskeptický. Nominací lorda Hilla – současného vůdce Sněmovny lordů – eurokomisařem za Británii, jsou ‚zabezpečeny‘ priority Čísla 10 (britské vlády) a zamezilo se doplňkovým volbám kvůli vyslání těžkého kalibru. Europoslanci schválili Jean-Claude Junckera jako presidenta Evropské komise 422 hlasy proti 250, což znamená okamžik počátku daleko zpolitizovanější Evropské komise.
Co to znamená?
Přeskupení: Kabinet tím jasně nabral daleko euroskeptičtější kurz. Ve Philipu Hammondovi má Británie ministra zahraničí, který řekl, že pokud se EU nereformuje, tak bude hlasovat za odchod z EU. To samo o sobě není radikální postoj; logika postoje Konzervativců vždy prosazovala, že hlasování pro ‚zůstat‘ závisí na dosažení reformy, a i Cameron sám řekl, že odchod UK by mohl být „představitelný“. Klíčovou otázkou však je práh potřebný k zůstání – jak moc změny je třeba, aby vláda Toryů prosazovala hlasování pro ‚zůstat‘ – a ač Hammond nestanovil svou vlastní červenou linii, tak bezpochyby bude mít práh vyšší než Hague.
V tomto smyslu jmenování Hammonda vysílá jasné poselství jak domů, tak do zahraničí, že reforma je pro britské členství v EU ne pouze žádoucí, nýbrž fundamentální. Na jednu stranu by při Hammondově jmenování mohlo být obtížnější dosáhnout tohoto prahu, ale na lícní stráně je to, že schválení ‚zůstat‘ od Hammonda bude mít větší váhu než od Hague. Zdaleka však není jasné, zda Hammond zůstane jako ministr zahraničí i po volbách, každopádně je to hodně o předvolebních postojích.
Z hlediska širšího obrazu se těžiště v kabinetním stole posunulo více ve směru k euroskepticismu. Ken Clarke – poslední těžkotonážní Tory, co je pro integraci – ztratil v kabinetu svůj post ministra bez portfeje, Michael Fallon byl povýšen na ministra obrany, zatímco Dominic Grieve – zanícený zastánce Evropské konvence lidských práv – byl vyměněn na postě generálního prokurátora Jeremy Wrightem. Zvláště tento poslední krok naznačuje, že Konzervativci zařazují zpátečku k vycouvání z Evropské konvence lidských práv. Avšak nucený odchod ministra životního prostředí Owena Petersona je mírnou protiváhou proti tomuto posuvu.
Nominace lorda Hilla: David Cameron jasně preferoval jiná hlediska než poslat do Bruselu kandidáta s co nejvyšším profilem. Vedení Toryů bylo zvláště posedlé tím, že se musí vyhnout doplňkovým volbám ze strachu, že před všeobecnými volbami ztratí politickou hybnost. Měl tudíž jen velmi malou hrstku na výběr, kde základní problém byl v tom, že Toryové dost dlouho nebyli vládní stranou, což znamená, že neměli mnoho těžkotonážníků, kteří by se nacházeli mimo Dolní sněmovnu. Lord Hill je jasně zkušený politický operátor, vysoce uznávaný kolegy a má značné dovednosti v PR. Pracoval také i v srdci vlády včetně toho, že byl šéfem personálu Johna Majora, během čehož se zúčastnil vyjednávání o Maastrichtské dohodě. Takže Cameron je v podobné pozici, v níž byl Gordon Brown v roce 2009, když Brown jmenoval Catherine Ashton, která také vedla Sněmovnu lordů, ale nikdo o ní mimo Westminster nevěděl. Odlišné je to, že Číslo 10 tentokrát dalo přednost ‚zařizovači‘, který zvládne komorní politikaření v Bruselu, a dohlédne, aby se Komise držela na té správné straně v kritických oblastech jako pravidla pro přístup k dávkám pro migranty v EU a v liberalizaci obchodu. To bylo cosi, co Gordon Brown jasně zanedbával, a upřímně řečeno, zrovna tohle bylo úpěnlivě zapotřebí. Pokud má Číslo 10 pravdu, tak by se tato nominace mohla ukázat přinášející úspěch – ale dokud ho nepřinese, tak bude bezpochyby těžce kritizovaná.
Dostane lord Hill špičkový post?
Šance, že by si UK zajistila jednu z klíčových portfejí v příští Evropské komisi – vnitřní trh, konkurenci nebo obchod – se sice zhoršily, ale nejsou úplně zmařené. Zaprvé v Komisi plné bývalých nebo i současných ministrů zahraničí a ministerských předsedů, bude mít lord Hill potíže něco znamenat. Zadruhé jeho životopis zrovna moc nesedí s některou z takových portfejí. Založil a prodal PR firmu a má zkušenosti napříč vládními ministerstvy, ale žádnou zkušenost s ‚jasně ekonomickou portfejí‘. Zatřetí, není žena, což by byl způsob, jakým by UK mohla mohutně zvýšit svou šanci na dobrý post. Lze říci, že zatím je příliš brzy na zkratkovité závěry, zvláště když přinejmenším několik portfejí – včetně vnitřního trhu – bude podle očekávání zrušených, což činí přidělení jobů neobvykle nepředpověditelným. (Dále si lze počíst na blogu Open Europe: Kdo je lord Hill?)
Schválení Junckera: Europoslanci hlasovali 422 hlasy proti 250 se 47 absencemi ke schválení Junckera jako příštího presidenta Evropské komise. Když má podporu jak europoslanců, tak vůdců EU, tak se debata přesune k vrcholnému jobu presidenta Evropské rady – který bude předsedat potenciálnímu novému vyjednávání mezi EU a UK – jako ke klíčové pozici. Ta volba – přes tajné hlasování – byla do značné míry formalitou, ale relativně velký poměr hlasů ve prospěch Junckera nejspíš posílí vnímání jeho mandátu učinit z Evropské komise něco, jak to on formuloval, „velice politického.“ Dnešek je pro to startovním bodem.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: zerohedge.com
