Studie z roku 1967 vydaná z Earth and Planetary Science Letters zjišťuje: Sluneční aktivita, jejímiž ukazateli jsou sluneční skvrny, rádiový šum a geomagnetické indexy, hraje významnou roli, ač v žádném případě ne výhradní, při spouštění zemětřesení. K maximální četnosti zemětřesení dochází v dobách jen mírně vysoké a fluktuující sluneční aktivity. Pozemské účinky slunečních erupcí, které ve skutečnosti představují vazební mechanismus, který spouští zemětřesení, zjevně představují náhlé změny úhlové rychlosti země nebo vzedmutími telurických proudů v zemské kůře. V článku přednesený graf umožňuje pravděpodobnostní předpovědi zemětřesení a použije-li se v souběhu s lokálními indikátory může pro určité předpovědi zemětřesení poskytnout významnou pomůcku.

I zpráva vědců z Pekingské astronomické observatoře Čínské akademie věd z roku 1998 zjišťuje korelaci mezi nízkou sluneční aktivitou a zemětřeseními:

V ní bylo zjištěno, že:

(1) K zemětřesením dochází hojně kolem let minima sluneční aktivity. Aktivity zemětřesení jsou obecně relativně nižší během let vrcholných hodnot sluneční aktivity, někteří říkají kolem toho období, kdy se převrací magnetická polarita polárních oblastí slunce.

(2) Četnost zemětřesení je minimální v obdobích minim sluneční aktivity a je úzce svázána s maximy ročních průměrů počtů slunečních skvrn, maximy ročních průměrů slunečního rádiového toku na 10,7 cm a s událostmi toku slunečních protonů během celého slunečního cyklu, a vztah mezi zemětřesením a událostmi toků slunečních protonů je užší než kterékoliv jiný.

V roce 1998 teoretizoval Mitch Battros, že velké sluneční erupce ovlivňují zemské magnetické pole, které následně vyvolává posuny oceánských a atmosférických proudů, které mohou způsobit zemětřesení a extrémní počasí. Jak Battros shrnuje ve své formuli:

Sluneční skvrny => Sluneční erupce (nabité částice) => Posuvy magnetických polí => Posuvy oceánských a tryskových proudů => Extrémní počasí (včetně zemětřesení, vulkánů, hurikánů či dalších epizod přírodních extrémů):

Battrosovy teorie byly v té či oné míře potvrzeny těmito autory:

  • Dr. Ernest Hildner, Director NOAA Space Weather Center
  • Dr. Tom Van Flandern, former US Naval Observatory Chief of Celestial Mechanics
  • Dr. Stefaan Poedts: Lead Scientist University of Leuven Center for Plasma Astrophysics
  • Dr. Ronald van der Linden, Director of Solar Physics Department of the Royal Observatory
  • Dr. Pål Brekke, Deputy Director of SOHO project- European Space Agency

V roce 2008 BBC poukázalo, že:

Vědci NASA řekli, že by mohli být na pokraji průlomu ve svém úsilí o předpovědi zemětřesení.

Výzkumníci řekli, že našli úzkou vazbu mezi elektrickými turbulencemi na okraji naší atmosféry a svázanými otřesy na povrchu země pod tím.

Právě takový signál byl zachycen ve dnech vedoucích k nedávnému ničivému zemětřesení v Číně.

Spojili se s experty v Británii, aby prozkoumali možnosti pro v kosmu umístěný systém včasné výstrahy.

Mnozí ve vědecké komunitě zůstávají k tomu, zda jsou tyto signálu opravdu indikátory blížícího se zemětřesení, hluboce skeptičtí.

Ale Minoru Freund, fyzik a ředitel pokročilých aerokosmických materiálů a zařízení NASA výzkumného střediska v Ames v Kalifornii BBC News řekl: „Věřím, že budeme schopni zjistit jasnou, nezdeformovanou korelaci mezi určitými zemětřeseními a určitým signály před otřesy.“

***
Ionosféra se liší od ostatních vrstev zemské atmosféry, protože je elektricky nabitá v důsledku vystavení sluneční radiaci.

Během významného počtu výskytů zachytily satelity turbulence v této části atmosféry 100-600 km nad oblastmi, které byly později zasaženy zemětřeseními.

Jednou z nejdůležitějších z nich je fluktuace v hustotě elektronů a dalších elektricky nabitých částic v ionosféře.

Jedna studie se podívala na více než 100 zemětřesení s magnitudou 5.0 a větší během několika desetiletí na Taiwanu. Tito výzkumníci zjistili, že téměř všechna zemětřesení v hloubce větší než 35 km předcházely zřetelné elektrické turbulence v ionosféře.

Tyto analýzy provedl Jann-Yeng Liu ze Střediska kosmického a dálkového senzorického výzkumu v Chung-Li na Taiwanu.

Ačkoliv budou muset být podrobnosti teprve zveřejněny, BBC tomu rozumí tak, že vědci rovněž pozorovali i „ohromný“ signál v ionosféře před zemětřesením s magnitudou 7,8 z 12. května v Číně.

***

Minoru a jeho otec Friedemann Freund také z Výzkumného centra NASA v Ames vypracovali vědeckou teorii o pozadí prekurzorů těchto zemětřesení. Rozbíjí to představu, že když jsou skály stlačené – při posuvech tektonických desek – fungují jako baterie vytvářející elektrické proudy.

„Teď poměrně dost rozumíme fyzice pevné fáze v těchto skalách,“ dodal Minoru.

Podle jejich teorie jsou náboje nesené „pozitivní dírou“ známou jako phole, která dovede cestovat v laboratorních experimentech na obrovské vzdálenosti.

Když dorazí k povrchu Země, tak se jejich povrchy pozitivně nabijí. A tento náboj může být dostatečně velký, aby ovlivnil ionosféru tím, že způsobí turbulence dokumentované satelity.

Když se tyto pholes na povrchu Země „rekombinují“, mohou přejít do excitovaného stavu. Následně se „de-excitují“ a vyzáří částice infračerveného světla středních délek čili fotony. To může vysvětlit ta pozorování IR.

NASA předpokládá, že stlačené horniny vyvolají elektrické náboje, které cestují vzhůru do ionosféry. Nikdo však neotestoval, zda se to neděje opačně: sluneční fluktuace nabíjí ionosféru, čímž způsobují zemětřesení.

NASA rovněž loni objevila, že „kosmické počasí“ způsobuje na Zemi „kosmotřesení“:

Výzkumníci pomocí flotily kosmických lodí NASA THEMIS objevili určitou formu kosmického počasí, která posbírá sílu úderu jak u zemětřesení a hraje klíčovou roli při vyvolávání jasných polárních září. Nazvali to „kosmotřesení“. Kosmotřesení je třes zemského magnetického pole. Je možné to nejsilněji pocítit na orbitě Země, nikoliv však jen v kosmu. Jeho účinky mohou dosahovat až na samotný zemský povrch.

„Magnetické dozvuky lze zachytit na pozemních stanicích po celé planetě podobně jako u měření seizmických detektorů při velkých zemětřeseních,“ říká vedoucí výzkumník THEMIS Vassilis Anglopoulos z UCLA.

Je to výstižná analogie, protože „celková energie při kosmotřeseních je srovnatelná se zemětřeseními s magnitudou 5 nebo 6,“ jak tvrdí Evgeny Panov z Kosmického výzkumného institutu v Rakousku.

***

„Teď víme,“ říká projektový vědec THEMIS David Sibeck z Gddardova střediska kosmických letů, „že plazmové proudy spouští kosmotřesení.“

Podle THEMIS proudy narazí do geomagnetického pole někde 30 000 km nad zemským rovníkem. Tento náraz vyvolá proces odrazu, v němž převracející se magnetické pole přicházející plazmou ve skutečnosti cloumá sem a tam. Výzkumníci to nazývají „opakované odrážení toku“. Je to něco jako když se tenisový míček odráží nahoru a dolů o koberec na podlaze. Ten první náraz je veliký, následující nárazy už mají klesající amplitudu, jelikož koberec pohlcuje jeho energii.

***
„Když plazmové trysky udeří do vnitřní magnetosféry, objeví se víry s opačným směrem rotace a znovu se objevují na kterékoliv straně plazmového proudu,“ vysvětluje Rumi Nakamura z Kosmického výzkumného institutu v Rakousku, spoluautor této studie. „Věříme, že tyto víry mohou generovat mohutné elektrické proudy v prostoru blízko Země.“

Když víry a kosmotřesení fungují spolu, mohou mít na Zemi znatelný účinek. Ocasy vírů mohou do zemské atmosféry přivádět částice zažehující polární záře a vytvářející ionizační vlny, které rozrušují rádiovou komunikaci a GPS. Tím, že tahá za magnetická pole na povrchu, může kosmotřesení vyvolat proudy přímo v zemi, po které kráčíme. Vzedmutí zemních proudů mohou mít ohromné důsledky, v extrémních případech shazují elektrické sítě v ohromných oblastech.

Co to znamená?

Někteří naznačují, že kosmotřesení mohou způsobit skutečná fyzická zemětřesení na Zemi. Výše citovaný článek od NASA končí básničkou, která tuto vazbu naznačuje:

Vortices swirl
plasma a’twirl
Richter predicts
a magnitude six

Volně znění:

Víry se vrtí
Plazma se kroutí
Richter nám šeptá
Mangituda šestá

Tato básnička ovšem využívá vice umělecké licence než vědecké rigoróznosti.

Prezentátor počasí a klimatu od BBC, jejich korespondent Paul Hudson v březnu poznamenal:

Loni byla publikována předběžná studie z Kosmického a vědeckého výzkumného střediska na Floridě. ( Studie je zde.)

Byla provedena revize historických záznamů o vulkanické aktivitě za 350 let (1650-2009) a seismické aktivitě (zemětřeseních) za posledních 300 let (1700 až 2009) v kontinentálních Spojených státech a bylo to srovnáno se záznamy o slunečních skvrnách, jakožto míře sluneční aktivity.

Podle této studie existuje silná korelace mezi sluneční aktivitou a největšími seizmickými a vulkanickými událostmi na Zemi.

Našli velice působivou míru korelace globální vulkanické aktivity (>80,6%) a největší zemětřesení v USA (100% u těch 7 nejsilnějších) oproti propadům ve sluneční aktivitě.

***

Piers Corbyn z Weather action minulý měsíc přidal následující o novozélandských zemětřeseních, že během takových dlouhých období klidnější sluneční aktivity, jaké jsme zažili, byla ta největší zemětřesení a vulkány spuštěny dodatečnou sluneční aktivitou, zvláště během vzestupných fází slunečních cyklů.

A to je přesně to, kde se nacházíme nyní, když Sluneční cyklus 24 nabývá trochu na síle …

Podle pana Corbyna: „Novozélandské epizody následují po celosvětovém nárůstu vulkanismu a zemětřesení během posledního roku či dvou potvrzují obecný statistický fakt, že větší – a vážnější – zemětřesení a vulkanická aktivita mají sklon vznikat kolem období slabé sluneční aktivity.“

Počítá, že dojde k více silným zemětřesením jako byla ta, která jsme zažili během posledních 2 let.

Tohle je zase jedna z těch frustrujících oblastí vědy. Vypadá to, že jsou tu empirické důkazy ukazující vazbu mezi obdobími slabé sluneční aktivity a nárůstem výskytu zemětřesení, proč k tomu ale dochází, není plně pochopeno.

V červenci tvrdila RT:

Změna v seismické aktivitě Země je v souběhu s nárůstem aktivity slunce. Vědci sledovali gigantické výbuchy plazmy z jeho povrchu a říkají, že tyto ovlivňují naši planetu, i když je více než 90 milionů mil daleko.

Každý výbuch vyšle do kosmu miliardy částic, které dopadají do zemského magnetického pole. To může spustit procesy probíhající hluboko pod jejím povrchem vedoucí k zemětřesením a vulkanickým erupcím.

Vědci předpovídají, že sluneční aktivita vzroste a říkají, že během několika následujících let, dojde k rozsáhlým výpadkům elektronických zařízení, rádiového přenosu, poruchám počítačů a k masivním výpadkům elektřiny, které se stanou součástí našeho každodenního života.

 

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: www.washingtonsblog.com