Průzkum mezi téměř 11 000 lidmi z 20 různých zemí odhalil, že euroskeptičtí voliči mají sklon lnout spíše k tradičnějším hodnotám a nedůvěřovat vládě a korporacím více než ti, kdo o Evropské unii uvažují příznivě. Tento průzkum holandské výzkumné firmy Motivaction zjistil, že průměrný euroskeptický volič je s nejvyšší pravděpodobností muž nad 45 a je ženatý. Ale také to poukazuje, že ti, kdo se považují za euroskeptiky, mají sklon patřit spíše k pracujícím třídám a těm, kdo mají pocit, že je moderní společnost nějakým způsobem zanedbala.


Studie se snažila určit společné rysy mezi různými euroskeptickými skupinami po celé Evropě, když ukazovala, jak mají voliči UKIP (Británie), Strany svobody (Holandsko), Národní fronty (Francie), Severní ligy (Itálie) a Vlámského zájmu (Belgie) podobný názor na život.

Nikoliv euroskeptici (eurofilové nebo nerozhodnutí) mají jako celek sklon být více důvěřiví k národním vládám, Spojeným národům, velkým bankám a dokonce i právníkům a právnímu systému.

Eurofilové s větší pravděpodobností věří slovu jiných lidí než euroskeptici a méně inklinují k víře, že děti by vždy měly poslouchat své rodiče.

Euroskeptičtí voliči mají podle této zprávy více zájem ‚užít si legrace‘, zpráva se také respondentů ptala, jaký si myslí, že smysl života. A říká:

„Euroskeptičtí voliči touží po strukturovanosti a bezpečnosti svého vlastního života. Jsou rádi, když je jejich život organizovaný a předvídatelný. Častěji souhlasí, že ‚děti by měly vždy poslouchat své rodiče‘, a že v současnosti je kladem ‚příliš slabý důraz na tradiční hodnoty‘… Mají daleko požitkářštější náhled na život. V dotazu na smysl života nejčastěji odpoví: ‚užít si legraci‘.“

Průzkum naznačuje také, že euroskeptici nemají sklon být puristy čistého kapitalismu, když většině z nich dělají starosti bonusy bankéřům a jejich opulentní platy, ač ale také mají sklon stavět se proti vládnímu vykupování bank z dluhů:

„Opravdu zastávají ty vyhlašované názory o politických otázkách, o které se zajímají. ‚Zločinnost a bezpečnost‘ a ‚imigrace a integrace‘, které jsou těmi nejvýznačnějšími otázkami, které shledávají být důležitými. Na druhou stranu ekologistické politiky a obavy o zaměstnanost známkují dost nízko. Euroskeptickým voličům dělají starosti více než průměru obavy o to, že vlády zachraňují banky. V sociálních otázkách je zajímavé, že ač nejsou velkými zastánci ‚rovnějšího přerozdělování bohatství‘, jsou hlasitě negativističtí ke ‚kultuře odměňování bonusy‘ a obecně k těm, co jsou ‚ve vysokých platových úrovních‘ v bankovním sektoru. V tom se odráží hluboká skepse k elitám, která se rovněž manifestuje podporou spíše těch společností, které více bojují s korupcí (místo aby měly cíle vysoké sociální odpovědnosti).“

Euroskeptikům rovněž méně záleží na těch levicovějších, vládou vedených iniciativách, jako je prosazování ‚lidských práv‘ a ‚multikulturalismu‘. Tato zpráva rovněž uvádí, že euroskeptici se zjevně vášnivěji zajímají o práva zvířat:

„Tato podezíravost k elitám má rovněž svou politickou složku v tom smyslu, že euroskeptičtí voliči mívají jasnou averzi ke všem těm politickým otázkám, o které pečují elity, zvláště elity EU: lidská práva, ekologistické politiky, kulturní výměny a multikulturalismus. Jedinou altruistickou otázkou, k níž mají vášnivý vztah, jsou práva zvířat.“

Tato zpráva uzavírá, že v rozporu k převažujícímu mediálnímu a politickému názoru, že „to nejsou ojedinělé protestní hlasy, nýbrž jde o voličskou skupinu lidí, kteří se cítí být od základu v nesouladu s politikami mainstreamu, a kteří sami sebe uznávají jako anti-establišment, anti-imigraci a jsou osloveni anti-EU rétorikou pravicových euroskeptických stran.“

Aby získali tyto voliče zpět, tvrdí Motivaction, tak eurofilové a Evropská unie budou muset buď od základu změnit své přístupy, nebo doufat, že se brzy vynoří nějaké ekonomické přínosy současného politického kurzu.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: breitbart.com