Zpráva MMF: Hroucení ekonomiky nekončí

Téměř šest let po vypuknutí globální finanční krize Mezinárodní měnový fond v podstatě vyloučil jakýkoliv návrat k tempům ekonomického růstu, jaká tu byla do září 2008. Dvě hlavní kapitoly Výhledu světové ekonomiky od MMF vydaného pro jarní zasedání, které na konci tohoto týdne proběhne ve Washingtonu, poskytují chmurné hodnocení stavu světové ekonomiky. V rozvinutých ekonomikách padá podíl investic na hrubém domácím produktu (HDP), přičemž i na „vynořujících se trzích“ není žádný výhled na návrat k tempům růstu na úrovni před rokem 2007.

MMF uvádí, že reálné úrokové míry od 80. let klesají a „teď jsou v mírně negativním teritoriu.“ Tímto se ale nepodařilo navýšit produktivní investice. Naopak to, co nazývají „šrámy“ z globální finanční krize „vedlo k prudkému a neustálému poklesu investic v rozvinutých ekonomikách.“ Mezi lety 2008 a 2013 v těchto zemích probíhal dva a půl procentní pokles podílu investic na HDP. Tato zpráva dodává, že tyto podíly „se v mnoha rozvinutých ekonomikách v následujících pěti letech na předkrizovou úroveň nejspíš nezotaví.“

Tento závěr má vzhledem ke kriticky důležité roli investic pro fungování tržní ekonomiky nesmírný význam. V tom, co je považována za „normální“ podmínky jsou investice – rozšiřování výrobních kapacit – klíčovou hnací silou ekonomického růstu tržní ekonomiky. Investice vynakládané s očekáváním budoucího zisku vytváří novou poptávku na trzích práce a trzích po strojích, surovinách a obecně výrobních prostředcích. To následně vytváří další poptávku a rozšiřování ziskových příležitostí, stimulaci dalších investic, a tudíž to uvádí do pohybu oživující ekonomický okruh.

Když ale investice stagnují nebo upadají, přemění se ten okruh ve zhoubný. A právě k tomuto teď dochází.

MMF to formuluje: „Vážné obavy vyvolává možnost vleklého období velice nízkého růstu (‚sekulární stagnace‘) v rozvinutých ekonomikách, zvláště kdyby tyto ekonomiky byly postiženy novými šoky nebo kdyby politiky neřešily dědictví krize tak, jak se očekává.“

MMF chmurně píše, že „důkazy … poukazují, že plné obrácení posuvu k poklesu investic v pokročilých ekonomikách je nepravděpodobné.“ Jinými slovy, neexistuje žádný výhled na skutečné ekonomické zotavení někdy v dohledné budoucnosti.

Tato situace není o nic lepší na „vynořujících se trzích“ svého času považovaných za novou základnu pro globální expanzi kapitalismu. Podle MMF: „Nedávné zvolnění na vynořujících se trzích a v rozvojových ekonomikách způsobilo v politických kruzích značné obavy.“

Ač se tyto ekonomiky v letech 2009-2010 zotavily daleko silněji než rozvinuté ekonomiky, poté se už růst zpomalil a „teď je výrazně pod úrovněmi zaznamenanými před globální finanční krizí.“

Během období zotavení byly v módě řeči o „odloučení“ provázanosti vzájemného růstu. Ukázalo se ale, že rozvojové ekonomiky jsou vysoce citlivé k ekonomickým trendům zbytku světa.

MMF zjistil, že došlo ke dvěma procentům poklesu v růstu vynořujících se trhů od roku 2012, na Čínu připadá půl procentního bodu, a dalším vnějším faktorům lze připsat jeden a čtvrt procentního bodu a dalším převážně vnitřním faktorům lze připsat jen čtvrt procentního bodu.

Tyto ekonomiky se „nejspíš potýkají se složitějším a náročnějším prostředím pro růst než v období před globální finanční krizí, kdy byla většina vnějších faktorů pro růst příznivých,“ uvádí zpráva.

Když v USA vzrostou úrokové sazby jen o malou částku, pak jako při finančních turbulencích v létě 2013 a na počátku letošního roku, jak se ukázalo „budou vynořující se trhy trpět.“ Ty budou rovněž postiženy i nižším tempem růstu v Číně.

Shromáždění MMF tento týden předcházela varování od výkonné ředitelky této organizace Christine Lagarde, že svět bude čelit „rokům nízkého a podnormálního růstu,“ pokud se země nedají dohromady a nepřistoupí ke „správnému druhu politických opatření.“ Ale ani po šesti letech globálního hroucení tu nejsou jasné náznak toho, co by těmi „správnými politikami“ mělo být – kromě ráznějších útoků na životní úroveň a sociální práva pracující třídy.

Ve Spojených státech, uvedla Lagarde, nedosahuje vytváření pracovních míst „potenciálu.“ S tím, že poslední čísla ukazují, že americká zaměstnanost v březnu vzrostla jen o 192 000, a ta čísla „by měla být a mohla být vyšší,“ řekla Lagarde. To, že tomu tak nebylo, bylo důsledkem nejistoty, nedostatku důvěry a „faktu, že spousta společností investuje více do sebe, než jsou skutečné investice do výrobních kapacit a do vytváření pracovních míst.“

Lagarde mluví o faktu, že hlavní americké korporace využívají svých zisků ne proto, aby financovaly vyšší produkční kapacity, nýbrž aby skoupily vlastní akcie a vyhnaly ceny těchto akcí k navýšení majetků finančních elit.

Čísla z ministerstva obchodu ukazují, že americké korporátní zisky jsou na nejvyšší úrovni za poledních nejméně 85 let, zatímco mzdy zaměstnanců se propadají. Ministerstvo obchodu uvedlo, že na mzdy v roce 2013 připadalo 42,5 procenta ekonomiky, což je pokles ze 42,6 procenta v roce 2012 a nižší než v jakémkoliv předchozím roce, kdy to bylo zaznamenáno.

Článek v New York Times srovnávající situaci v roce 2013 s rokem 2006 uvedl, že po dorovnání inflace vyrostly korporátní zisky před zdaněním o 28 procent. Ale se zdaněním pokleslým o 21 procent korporátní zisky po zdanění vyrostly o 36 procent oproti minulým sedmi letům. Avšak čísla MMF ukazují, že tyto peníze se používají nikoliv k financování ekonomické expanze, nýbrž do navýšení příjmů ultra-bohatých.

Spolu s programem kvantitativního ulehčování (tisku nových peněz) Federálními rezervami, které poskytlo finančním elitám k dispozici biliony dolarů, ten čím dál parazitičtější charakter americké ekonomiky jen posílil americký a globální trh s akciemi.

Minulý týden americký index S&P 500 dosáhl nejvyšší úrovně všech dob, zatímco Celosvětový index trhů kapitálových podílů kompilovaný Financial Times dosáhl nejvyšší úrovně od konce roku 2007.

Šéfová MMF, u které se obecně odráží hledisko amerického finančního kapitálu, chce, aby se program kvantitativního ulehčování (tisku peněz centrálními bankami k nákupům cenných papírů od bank) rozšířil i do Evropy. Minulý týden v předvečer politické schůze Evropské centrální banky (ECB) volala po tom, aby ECB udělala více k zažehnání hrozby deflace.

Volání Lagarde přichází spolu s příchodem čísel ukazujících, že evropské ceny v březnu vzrostly meziročně jen o 0,5 procenta s tím, že ve Španělsku ceny ve skutečnosti o 0,2 procenta spadly. To je dost pod inflačním cílem ECB s 2 procentní inflací. Tyto obavy z toho, co Lagarde nazývá „strašidlem deflace“ vyrostly z možností vzniku deflační spirály, jakou zažilo Japonsko, čímž vzrostlo břemeno reálných dluhů bank a dalších finančních institucí.

Po schůzi ECB president centrální banky Mario Draghi řekl, že rada guvernérů banky „jednohlasně“ přijímá závazek hledat nové politické iniciativy včetně nákupů finančních aktiv. „Diskutovalo se i o QE (kvantitativním ulehčování), že to bylo zanedbáno,“ uvedli reportéři.

Ale se sarkastickým podtónem poděkoval MMF, že ten byl „extrémně štědrý se svými radami“, které mu poskytoval ohledně monetární politiky, daleko více než Fedu. Lagarde to vrátila poznámkou, že MMF dával doporučení i Fedu. „My říkáme to, co říci musíme, když si myslíme, že je to vhodné říci,“ řekla s dodatkem, že MMF „už dlouho zastává názor, že ECB by měla řešit problematiku inflace.“

Tyto slovní přestřelky přes Atlantik poukazují na rostoucí napětí mezi hlavními ekonomickými bloky spolu s tím, jak pokračuje hroucení korporativismu. Vládnoucí elita neschopná přijít s jakýmkoliv řešením sérií vršících se ekonomických problémů je však zajedno v základní otázce: že zájmy bank a finančních oligarchů se musí hájit za jakoukoliv cenu, a že pracující třídu je nutno přimět zaplatit tuto krizi, kterou oni svou aktivitou spustili.

Nick Beams