11. září Spojené národy opětovně stvrdily, že věří, že mají výhradní a nepopiratelné právo určit, kdy jsou lidé hodni suverenity a kdy k nim musí vkročit OSN a vládnout jim. Při neformálním setkání Valného shromáždění generální tajemník OSN Ban Ki-moon vyhlásil, že tento mezinárodní orgán je nadále zavázán k ochraně obyvatelstva členských států před útrapami pod režimy, které selhávají při „plnění svých závazků k vládě zákona.“ K tomu patří Sýrie, Libye a kdekoliv jinde na světě, kde nemašírují v linii jediné světové vlády.


Společnosti, řekl Ban, musí „přijmout diverzitu“ nebo čelit intervenci regionálních a mezinárodních orgánů, které se do toho vloží, aby „ochránili lidi žijící pod narušitelským režimem a pozdvihli je ke svéprávnosti“.

Aby uvalily svou vůli a vnutily svou vizi „diverzity“, tak OSN zabrání členským státům v překračování zákonů, programů a politik, které zakazuje establishment OSN schválených zákonodárných orgánů.

To, že se vládám zabrání oponovat OSN, je důležitý krok směrem k dosažení konečného cíle OSN: trvalé agregace veškeré národní suverenity u jediné globální entity pod vládou globalistických byrokratů. Ban se k této otázce vyjadřuje ve svém prohlášení z 11. září:

[quote align="center" color="#999999"]

Prevence může znít abstraktně, ale je velice konkrétní a specifická. Mj. to znamená, že Státy ty závazky a standardy stanovené v mezinárodním právu, zvláště mezinárodní zákony o humanitárních a lidských právech, zapracují do politik, programů, zákonů a institucí, které lidi chrání a dodávají jim na svéprávnosti.[/quote]

Tento princip je nosný pro tu snahu o přinucení národů, aby jak řekla americká velvyslankyně při OSN Samantha Power, se vzdaly „kousíčku své suverenity“ výměnou za tu verzi míru a prosperity Spojených národů známou jako Odpovědnost k ochraně (Responsibility to Protect – R2P).

Je nutno poznamenat, že Power sehrála i významnou roli při rozvoji R2P. Její vliv na prezidenta Obamu a jeho vystoupení k Sýrii v národní televizi uznal i National Review Online. „Byla to řeč Samanthy Power,“ napsal Stanley Kurtz, když referoval o apelu prezidenta Obamy na americkou intervenci do Sýrie.

Američané oddaní udržení naší republiky, naší ústavy a našeho práva určovat své vlastní zákony, vyhlášky a politiky se musí obeznámit s doktrínou Odpovědnosti k ochraně (R2P) a s tím, jak až nesmírně daleko OSN zajde, aby tato opatření prosadila.

V proslovu proneseném loni v září generální tajemník OSN prosazoval konečný cíl globální stínové vlády na vymýcení národní suverenity pomocí politiky R2P.

R2P odsouhlasená Valným shromážděním OSN na summitu světových vůdců z roku 2005 si osobuje udělení pravomoci globální vládě, aby rozhodovala, zda jednotlivé národy svou suverenitu prosazují řádně.

Literatura OSN popisuje R2P jako koncept, který činí „státy odpovědnými za záštitu svého vlastního obyvatelstva před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a s tím spojenými zločiny proti lidskosti a vyžaduje, aby se do toho vložilo mezinárodní společenství, pokud nejsou tyto závazky plněny.“

Tím je řečeno, že když OSN určí, že národní vláda se dobrovolně nepodvoluje představám o bezpečnosti OSN, tak „mezinárodní společenství“ uvalí svou vůli silou, a to všechno k ochraně občanů tohoto národa.

Snad aby si nikdo nepomyslel, že ti globalisté v OSN jsou prostí pacifisté, jejichž touhou je jemně podnítit režimy, aby se svými lidmi zacházely laskavě, tak generální tajemník Ban Ki-moon zaujal tvrdší postoj na konferenci uspořádané v ústředí OSN v New Yorku:

[quote align="center" color="#999999"]

Všichni se shodneme, že suverenita nesmí být štítem, za nímž se státy dopouští smrtelných zločinů proti svému lidu. Avšak dosažení prevence a ochrany může být těžké. V posledních letech jsme ukázali, jak dobré úřady, preventivní diplomacie, zprostředkování, vyšetřovací komise a další mírové prostředky mohou pomoci zemím, aby je odvedly z pokraje masových násilností.

Avšak když nedonucující opatření selžou či jsou považovány za nepřiměřené, je třeba uvažovat o vynucení odpovídajícími mezivládními orgány podle Kapitoly VII. K tomu patří i pečlivě střižené sankce a za extrémních okolností i použití síly.[/quote]

Kapitola VII charty OSN Radu bezpečnosti zmocňuje k použití síly, potýká-li se s hrozbou míru či s agresí, aby „přistoupila k takovýmto akcím pomocí vzdušných, námořních či pozemních sil, jaké budou nezbytné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.“ Jelikož v současnosti neexistují žádná vojska OSN, tak jsou všechny tyto intervence prováděny pomocí národních ozbrojených sil členských národů.

Tomuto oddané Spojené státy jako hlavní finanční tahoun tohoto mezinárodního orgánu nejenže podepsaly podporu systému Odpovědnosti k ochraně, ale prezident Obama zřídil i federální agenturu, co zajistí, že bude účinně prosazována.

Touto agenturou je Výbor prevence proti ukrutnostem Bílého domu (APB), který vedla Samantha Power, dokud nebyla potvrzena jako US velvyslanec při OSN.

K uplatnění těchto pravomocí prezident Barack Obama, když zřídil ten Výbor prevence proti ukrutnostem, tak pro sebe vytvořil Vyhlášku 13606, jíž demonstroval svou podporu programu R2P.

Vyhlášeným cílem APB je zaprvé formálně uznat, že genocida a další masové ukrutnosti páchané cizími mocnostmi jsou „základním národně bezpečnostním zájmem a základní morální odpovědností.“

Kromě protiústavnosti takovéhoto použití vládní vyhlášky existuje i cosi zlověstného ve výběru Samanthy Power, aby se pustila do pátrání po ukrutnostech.

Jeden zdroj tvrdí, že samotná existence APB je kvůli vytrvalosti samotné Power při přesvědčování Bílého domu, že odhalování ukrutností by mělo být „základním národně-bezpečnostním zájmem a základní morální odpovědnostní Spojených států.“ Prohlášení vydané v době podepsání vládní vyhlášky Power demonstruje pozoruhodnou přesvědčovací sílu.

Samnatha Power ve vládních kruzích vyrostla na prominenta jako součást kampaně na prosazování systému Odpovědnosti k ochraně.

Odpovědnost k ochraně je formulována z pozice, že suverenita je privilegiem, nikoliv právem, a že pokud kterýkoliv režim kteréhokoliv národa poruší OSN schválený řád chování, tak má mezinárodní společenství morální závazek odvolat národní suverenitu a přistoupit k nařizování a ke kontrole nad provinilou zemí.

Tři pilíře uchvácení suverenity Spojenými národy vysvětlují původ této údajné výsady:

1. Stát je odpovědný za ochranu svého obyvatelstva před masovými ukrutnostmi;

2. Mezinárodní společenství má odpovědnost státu pomoci, pokud není schopen své obyvatelstvo ochránit sám; a

3. Pokud stát selže při ochraně svých občanů před masovými ukrutnostmi a selžou mírová opatření, má mezinárodní společenství odpovědnost intervenovat donucujícími opatřeními jako ekonomické sankce. Vojenská intervence se považuje za poslední možnost.

Je to už běžně se opakující ta údajná „poslední možnost“, která stála nespočetné americké životy a dohnala Republiku blíže k tomu, aby se stala pouhou regionální administrativní jednotkou globální vlády Spojených národů. Rodilo se to v Mali, v Libyi, na Pobřeží slonoviny a teď v Sýrii.

Použijeme-li jako vodítko historii, tak Američané vědí, že ti pseudo-pacifisté, co vedou Spojené národy, věří, že selže-li společenská smlouva, tak je vždy možností vyslat vojáky modrých přileb, aby „mír“ uvalili pod hlavní pušky.

Ohledně tohoto zvláštní poradce generálního tajemníka pro prevenci genocidy Adama Dieng delegátům doporučil, aby pracovali u svých jednotlivých vlád, aby tyto přispěly na ozbrojené síly OSN pod velením globální vlády. Citujíc třetí bod R2P tlačil Dieng na daleko silnější nástroj k zavedení třetího pilíře. „Je naší kolektivní odpovědností studovat důsledky použití každého z nich a pochopit podmínky, za nichž lze potenciál každého z nástrojů maximalizovat,“ řekl Dieng. „Naší odpovědností je rovněž zřizovat a posilovat struktury, které učiní nástroje třetího pilíře akčními a účinnými.“

Bez ohledu na četnost či zuřivost morálního pohoršení chrleného internacionalisty, nemá vláda Spojených států ústavní odpovědnost k ochraně občanů světa před ukrutnostmi.

A nikde v ústavě nemá ani prezident ani Kongres pravomoc uvést ozbrojené síly Spojených států pod velení mezinárodních orgánů i přes smluvní závazky nebo suverenitu kradoucí „odpovědnosti“, které jsou s tím v rozporu.

Při schůzi Valného shromáždění 11. září zástupce generálního tajemníka Jan Eliasson posloužil jako ozvěna svému šéfovi volajícímu po intervenci v Sýrii. „Každý má roli, co má sehrát. Nikdo nemůže dělat všechno; a každý může dělat něco,“ řekl Eliasson. „Zaplatili jsme nesmírnou cenu za to, že jsme čekali, až se konflikty zhorší,“ dodal.

Eliasson dal nevědomky Američanům dobrou radu.

Všichni můžeme něco udělat a první věcí, kterou bychom okamžitě udělat měli, je požadavek, aby naši zvolení zástupci podpořili legislativu, která dostane Spojené státy ze Spojených národů a dostala Spojené národy ze Spojených států.

Pokud tyto akce zanedbáme, tak opravdu zaplatíme „nesmírnou cenu“ a útoky OSN na naši suverenitu se jen zhorší. Jak dlouho potrvá, než se OSN rozhodne, že Listina práv (v principu svoboda náboženství a právo držet a nosit zbraně) je porušením humanitárních zákonů a vyšle mezinárodní síly, aby vyžadovaly suspendovat tato práva ve jménu odpovědnosti k ochraně?

Jednat musíme hned.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  thenewamerican.com