Ve velmi zajímavém kontextu se objevuje téma krutosti na zvířatech a veganství v pojetí doktora, psychoterapeuta a autora mnoha známých knih Rüdigera Dahlkeho. Ten je znám zaměřením na holistickou medicínu a psychosomatiku. Známé jsou jeho knihy Nemoc jako cesta a další, kde nazírá nemoc hlavně jako projev našich nevyjádřených přání a vnitřních pohnutek. Dahlke, ač sám vystudovaný lékař, je někdy řazen spíše k následovníkům tzv. přírodních směrů, nicméně jeho knihy jsou plné i poměrně hmatatelné inspirace – a to i ve vztahu k veganství. Je totiž již dlouhé roky vegan a tento typ stravy doporučuje i svým pacientům.


Jedna z jeho knih Peacefood je přímo veganství a souvislosti s duševním zdraví věnována a autor v ní poukazuje na neuvěřitelnou krutost lidí v chování vůči zvířatům i na konkrétní prospěšnost stravy bez živočišných produktů – vychází zde ze známé Čínské studie.

Pro milovníky hlubších myšlenek pak určitě stojí za to zmínit jeho pojetí vztahu ke zvířatům v přednášce o tématu lidského nevědomí a otázkách temnějších stránek lidské duše. Vychází v ní z učení C.G. Junga, který stínem nazývá tu část naší osobnosti, kterou v sobě nemáme rádi a často ji vidíme o to více nevědomě na ostatních – v tom, co nám na nich vadí. Takto fungujeme do jisté míry všichni a řešením je vědomé poznání a hlavně přijetí všech těchto aspektů naší duše – podle jungiánských psychoterapeutů je pak výsledkem mnohem spokojenější a pravdivější fungování v životě.

Dahlke tento mechanismus, který se obecně nazývá projekce, uvádí v jednom z rozhovorů na zajímavém příkladu vztahu ke zvířatům: „Prasata nejsou špinavá, nejšpinavější jsou lidé. To my je nutíme žít ve vlastních výkalech a za pár měsíců je naženeme na jatka. A ještě jim říkáme špinavá prasata. To je projekce. Stínem toho všeho je, že se nám dělá špatně, vepřové nám neprospívá. Zvlášť když tato inteligentní a citlivá zvířata stojí na porážku frontu a vidí, co se jim stane. Když to maso plné hormonů strachu sníte, dostanete, co jste si zasloužili. Od dob, co prasata vraždíme masově, se ten strach přenáší do nás. Mnozí z vás to možná netuší, ale to vás nechrání před důsledky,“ říká Rüdiger Dahlke.