V tom divadle kabuki britské parlamentní politiky se velké zločiny nedějí a zločinci volně neodchází. Je to konec konců divadlo; pirulety jsou tím, na čem záleží, nikoliv akce realizované na dálku ani kultura jejich důsledků. Je to bezpečné aranžmá střežené jak osazenstvem, tak kritiky. Rozlučovací řečí jednoho z těch nejprohnanějších Tonyho Blaira „se nesl duch morálního přesvědčení, který z ní čišel,“ ozval se citový výlev od televizního prezentátora Jona Snowa, jako kdyby byl Blairův apel na oddané diváky Kabuki mystický. To, že je to válečný zločinec, není podstatné. Škrcení zpráv o kriminalitě Blaira a jeho administrativy se popisuje ve Vyslancích z Temné strany od Gareth Peirce: o mučení a smrti spravedlnosti, která tento měsíc vyšla jako paperback u Verso.

Peirce je nejuznávanější britskou právničkou lidských práv; její honba za neblaze proslulými úlety spravedlnosti a za spravedlností pro oběti státních zločinů, jako je mučení a vydávání, nemá obdoby. To, co je na tomto zúčtování neobvyklé, je to, co ona nazývá „morální a legální pozdvižení“ probuzené 11.9,  jak to bylo vylíčeno v memoárech Blaira a Alistaira Campbella, v zápisech z Kabinetu a složkách MI6, které si od nich na základě zákona vyžádala.

Advokáti jako Peirce, Phil Shiner a Clive Stafford-Smith se zasloužili o to, že obvinění dominantních mocností už není tabu. Kvůli vrahounům z Izraele a Ameriky, jsou tyto nyní široce uznávány jako státy s největší nezákonností na světě. Takoví jako Donald Rumsfeld se nyní vyhýbají zemím, kam zákon dosahuje i přes hranice, což se už děje i George W. Bushovi a Blairovi.

Jak si tak Blair užívá trafik vysílání na „mírové mise“ a „rozvojové mise“, které mu umožňují nahrabat si i poté, kdy opustil Downing Street, tak se jeho kavčí poletování omezuje na cesty do emirátů k šejkům ze Zálivu, do USA, Izraele a na taková bezpečná útočiště, jako je maličká africká Rwanda. Od roku 2007 učinil Blair hodně návštěv do Rwandy, kde má k dispozici soukromý tryskáč, který mu poskytuje president Paul Kagame. Kagameho režim, jehož oponenti jsou brutálně umlčováni na základě vykonstruovaných obvinění, je, jak říká Blair, „inovativní“ a náleží k vůdcům Afriky.

Kniha Peirce dosáhla u Blaira nemožného: šokovala. Pátrá po „neospravedlnitelných prohlášeních, bezuzdné bojechtivosti, falšování a vědomém porušování zákona,“ které vedly k invazím do Afghánistánu a Iráku, a Blairovy útoky na muslimy identifikuje jednak jako zločinné, ale také jako rasistické. „Lidské bytosti, od nichž se předpokládá, že sdílí islamistická hlediska, se mají jakýmkoliv možným způsobem zneškodňovat, a to trvale … podle Blairových formuací je to ‚virus‘, který je třeba ‚eliminovat‘, a vyžaduje to ‚nesčetné hluboké intervence do záležitostí jiných národů.‘“ Celé společnosti byly zredukovány na „paletu barviček“ na plátně, na němž si labouristický Napoleon „přeuspořádá svět“.

I samotný pojem války byl odtržen od svého slovníkového významu a stalo se to „naše hodnoty versus jejich“. Skuteční pachatelé útoků z 11.9, většinou Saúdové vycvičení v Americe, byli zcela zapomenuti. Místo nich se z „palety barev“ použila krvavě rudá, nejdříve v Afghánistánu, zemi nejchudší z chudých. Žádný z Afghánců nebyl členem Al Kaiídy; naopak k nim cítili nevraživost. To nevadilo. Jakmile 7. října 2001 to bombardování už začalo, desetitisíce Afghánců byly potrestány hladověním, jelikož Světový potravinový program počátkem zimy stáhl svou pomoc. V jedné ze zasažených vesnic Bibi Mahru jsem byl svědkem následků účinku jediné „přesné“ bomby Mk82, jež vyhubila dvě rodiny včetně osmi dětí, napsal Alistair Campbell „TB“, „řekněte jim, že to musely vědět, že jim ublížíme, když nevydají Usámu bin Ládina.“

Komiksová postavička Campbella fungovala už při vykonstruování další hrozby v Iráku. Podle Střediska mezinárodních studií MIT to „vyneslo“ mezi 800 000 až 1,3 milionem mrtvých: což jsou čísla překračující odhady úmrtnosti Fordhamovy University ohledně genocidy ve Rwandě.

A i tak, píše Peirce, „celá e-mailová vlákna vnitřní vládní komunikce odhalují, že u toho nebyl žádný disent.“ Výslechy, k nimž patřilo mučení, byly na základě „výslovných instrukcí … vládních ministrů.“ 10. ledna 2002 sekretář zahraničí Jack Straw e-mailoval kolegům, že posílání britských občanů na Guantanamo Bay je „nejlepší způsob jak dosáhnout našich protiteroristických cílů.“ Odmítl „tu jedinou alternativu, jíž je repatriace do Spojeného království.“ (Později jmenovaný „sekretář spravedlnosti“ Straw zadusil vydání inkriminovaných zápisků z jednání Kabinetu, čímž se vzepřel požadavkům Informačního komisaře). 6. února 2002 sekretář vnitra David Blunkett uvedl, že „nijak nespěchá, aby kohokoliv viděl vracet se do UK z Guantanáma.“ O tři dny později ministr zahraničí Ben Bradshaw napsal: „Je zapotřebí udělat, co se dá, abychom se vyhnuli repatriaci zadržených do UK.“ Žádný z lidí, o nichž referovali, nebyl z ničeho obviněn; většina z nich byla Američanům za tučný bakšiš prodána afghánskými válečnými náčelníky. Peirce popisuje, jak činitelé Ministerstva zahraničí ještě před inspekcí Guantanamo Bay „ověřili“, že s britskými vězni se zachází humánně,“ ačkoliv opak byl pravdou.

Labouristická vláda zavalená svými intrikami a lží, naslouchala „upřímně“ jen kamarádíčkům svých vůdců, a tak nekonzultovala s nikým, kdo mluvil pravdu. Peirce cituje jeden z nejspolehlivějších zdrojů Konfliktní fórum, které vedl bývalý důstojník britského zpravodajství Alastair Crooke, který argumentoval, že „izolovat a démonizovat islámské skupiny, které mají v zemi podporu, jen posiluje vnímání západu jako takového, co rozumí jen jazyku vojenské síly.“ Tím, že tuto pravdu záměrně popírali, Blair s Campbellem a jejich poskoci sázeli semínka klíčících útoků ze 7.7. v Londýně.

Dnes se hýčká další Afghánistán a Irák v Sýrii a Iránu, možná snad i světová válka. A opět hlasy jako Crookův zkouší médiím dštícím „intervenci“ vysvětlit, že v Sýrii, která je v občanské válce, to vyžaduje dovedné, trpělivé vyjednavače, nikoliv provokatéry z SAS a podobné koupené a placené v exilu, aby jezdili na anglo-americkém Trojském koni.

 

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=29361