Lidé jsou šokovaní rozsahem tajného státního špehování svých soukromých komunikací, zvláště ve světle zadokumentovaných důkazů, které pronikly do mediálních kanálů přes bývalého kontraktora NSA Edwarda Snowdena. Ač je veřejnost správně rozhněvaná kvůli ilegální, protiústavní povaze programů NSA, které se zmocňují dat a ukládají je pro zpětné vytěžení činiteli zpravodajství a prosazování zákona, a to včetně obsahu telefonních hovorů, e-mailů, geo-lokačních informací a bankovních záznamů, nákupů přes kreditní karty, cestovních itinerářů, i utajených medicínských záznamů, a to s jistou mírou nedostatku účinného náhledu na historický kontext o tom, jak a proč tento ohromný špehovací aparát, z něhož se stala svatá zpověď, přišel na svět.


Odhalení ohledně špehování NSA nezačala 5. červnem 2013, tedy v den, kdy Guardian vydal svou přísně tajnou Příkazy soudu FISA pro Verizon, nařizující vydání telefonních záznamů o milionech jejich zákazníků „na průběžné dennodenní bázi.“

Než přišel PRISM byl tu ECHELON: přísně tajný dohledový program, jehož vše-zahrnující „slovníky“ (vysoko-rychlostní počítače vybavené složitými algoritmy) vstřebávaly a třídily klíčová slova a texty stahované globální sítí ze satelitů, podmořských kabelů a pozemních mikrovlnných věží.

 

Minulost jako předehra

Náhodný pozorovatel střetávající se se závratnou škálou kódových jmen programů nabude dojmu, že náčelníci špehů vedoucí tyto vlezlé operace jsou vše-vědoucí mandaríni, co mají prsty na pulsu globálních událostí.

Ovšem pokud nám ty katastrofické  americké  politiky počínaje Afghánistánem a Irákem až po probíhající rozklad korporativistické ekonomiky něco říkají, pak to, že americká supervelmoc je nesmrtelnými slovy presidenta Nixona ve skutečnosti „politováníhodný, bezbranný obr.“

Ve skutečnosti ty samé programy používané z větší části k dohledu nad obyvatelstvem byly Národně bezpečnostním státem obráceny i dovnitř proti sobě samému a zaměřovaly se na vojenské a politické elity, které se dlouho považovaly za imunní vůči takovéto bedlivé pozornosti.

Odhalení bývalého důstojníka NSA Russela Tice (o nichž se poprvé referovalo zde a zde) v kombinaci se Snowdenovými odhaleními ukazují, jak dalekosáhle tahle agentura předčila špehovacího náčelníka z FBI J. Edgar Hoovera s jeho „tajnými a důvěrnými“ černými složkami – co posbíral do fasciklů o domnělých kontrolorech nad sebou k politickému zneužití a snad i k účelům ničivého vydírání.

Takže Ticeho domněnky určitě zvedly obočí a vyvolaly základní otázky o tom, kdo to opravdu v Americe vede, zda politicky zvolení činitelé či nikomu se nezodpovídající securokraté s hlubokými vazbami na soukromé bezpečnostní korporace, a ač to  americká  média hází za hlavu, tak potvrzují předchozí zprávy o této agentuře.

Když investigativní žurnalista Duncan Campbell poprvé nadzdvihl pokličku nad NSA programem ECHELON ve svém článku z roku 1988 pro New Stateman, tak odhalil, že vynašečka Margaret Hesham, softwarová návrhářka najatá Lockheedem pro ohromné odposlouchávací středisko této agentury v Menwith Hill v North Yorkshier v Anglii vystoupila a vypovídala před trvalou výběrovou Zpravodajskou komisí Sněmovny při uzavřeném zasedání, že NSA využívá svých hrůzu nahánějících schopností odposlechu k „lokalizaci telefonních či jiných zpráv u cílových lidí.“

Campbellovy reportáže následoval v roce 1996 novozélandský investigativní žurnalista Nick Hager se svou průlomovou knihou Tajná moc, které poprvé dopodrobna rozebrala globální dohledový systém NSA. Souhrn Hagerových zjištění lze nalézt v článku z roku 1997, co se objevil v CovertAction Quarterly.

Zatímco v roce 1988 Campbell připravoval ten článek, v Cleveland Plain Dealer vznesli domněnku, že arci-konzervativní  americký  senátor Strom Thurman se stal cílem telefonních odposlechů této agentury, což vyvolalo v politických kruzích obavy, že „NSA obnovila domácí programy elektronického dohledu,“ o nichž se povídalo, že byly zrušeny s propuknutí skandálu Watergate.

Je dost ironické, že úsilí Kongresu o zmírnění zneužívání zpravodajských agentur odhalených Churchovou a Pikeovou komisí v 70. letech vyústilo v roce 1978 ve vytvoření Soudu pro dohled nad zahraničním zpravodajstvím. Avšak 7. července The New York Times ohlásil, že tento soud „ve více než tuctu utajených rozhodnutí … vytváří tajný zákonodárný orgán, který dává Agentuře národní bezpečnosti pravomoc k ohromně rozsáhlým sběrům dat o Američanech,“ a je „roven Nejvyššímu soudu,“ jehož rozhodnutí jsou právně nenapadnutelná.

V 88-stránkové zprávě o ECHELON vydané v roce 2000 Informačním střediskem pro elektronické soukromí (EPIC) řekla Newsham, že když na tajné  americké  základně pracovala na vývoji SILKWORTH, který popsala jako „systém pro zpracování informací využívající signálů ze zpravodajských satelitů,“ tak řekla Campbellovi a dalším reportérům včetně CBS News, 60 Minutes, že jeden Thurmanův zachycený telefonní hovor „vyslechla a může dosvědčit.“

Podobně jako Thomas Drake, vedoucí činitel NSA stíhaný Obamovou administrativou podle Zákona o špionáži z roku 1917 za poskytnutí informací The Baltimore Sun o dalekosáhlém plýtvání, podvodech a zneužití pravomoci v této agentuře u zkrachovaného programu Trailblazer, tak Newsham vypovídala před Kongresem a podala žalobu proti Lockheedu kvůli obviněním ze sexuálního obtěžování, „korupce a nepatřičného vynakládání výdajů u dalších ‚černých‘ projektů  americké  vlády.“

Rok před tím v roce 1999 v zaznamenaném interview s dánskými novinami Ekstra Bladet mluvila Newsham s žurnality Bo Elkjaerem a Kenan Seebergem, kde jim říkala o svém „neustálém strachu“, že „určité živly“ uvnitř  amerického  tajného státu by ji „mohly zkusit umlčet“; což neztratilo smysl ani dnes u Edwarda Snowdena.

„V důsledku toho,“ hlásily tyto noviny, „spí s nabitou pistolí pod matrací a jejím nejlepším přítelem je pan Gunther – 120 librový německý ovčák, který je vycvičen jako strážní a útočný pes dobrým přítelem od Nevadské státní policie.“

„Podle mě,“ řekla tato vynašečka, „jsou tu teď v sázce jen dvě otázky: dobro a zlo. A čím déle jsem pracovala na utajených dohledových projektech, tím více jsem viděla, že tyto nejenže jsou ilegální, ale i proti-ústavní.“

„I tehdy,“ v letech 1974 až 1984, když pracovala na ECHELON, tak ten už „byl nesmírně obrovský a propracovaný.“

„Už na počátku roku 1979 jsme mohli zachytit jednotlivého člověka a zaměřit se na jeho telefonní rozhovor během jeho mluvy,“ tvrdila Newsham. „Jelikož naše satelity uměly v roce 1984 nafilmovat poštovní známku ležící na zemi, tak je téměř nemožné si představit, jak až všudypřítomný musí být ten systém dnes.“

Když se jí ptali, „která část toho systému se jmenuje Echelon,“ řekla Newsham reportérům: „Samotná ta počítačová síť. Softwarové programy se jmenují SILKWORTH a SIRE a jeden z těch nejdůležitějších dohledových satelitů se jmenuje VORTEX. Ten zachycuje věci jako telefonní rozhovory.“

I přes důkazy představované jejími výpověďmi před Kongresem o těchto ilegálních operacích, „nedošlo k žádnému podstatnému vyšetřování a Kongres nepředložil žádnou zprávu,“ napsal později Campbel.

„Od té doby,“ pak tvrdil britský žurnalista, že „vyšetřovatelé předvolali i další svědky a požádalo je, aby poskytli úplné plány a manuály systému ECHELON a příbuzných projektů. Říká se, že ty plány a výkresy ukázaly, že k zacílení se na postavy americké politiky nedocházelo náhodně, nýbrž bylo to od samého počátku do systému konstrukčně navrženo.“

To by vysvětlovalo, proč členové Kongresu, federální justiční a výkonné moci samotné, jak se domnívá Tice, našlapují po špičkách, když přijde na střet s NSA. Avšak jak se nadále vynořují další informace o těchto programech ničících soukromí, tak by se mělo rovněž objasnit, že primárním cílem těchto agentur nejsou žádní „teroristé“, soudci či politici, nýbrž Americký lid sám.

Ve skutečnosti, jak konstatoval Snowden ve výmluvném poselství vydaném WikiLeaks: „Nakonec tím, čeho se Obamova administrativa bojí, nejsou vynašeči jako já, Bradley Manning či Thomas Drake. My jsme vyhnanci, vězňové či jsme alespoň bezmocní. Ne, Obamova administrativa se bojí vás. Má strach z informované a naštvané veřejnosti dožadující se ústavní vlády, jak se jim slibuje, že by to mělo být.“

Jak jsme se sem dostali? Existuje přímá spojnice mezi programy Studené války, které se zaměřovaly na Sovětský svaz a jeho spojence, a který je teď ve věku korporativistické globalizace, tedy v epoše celoplanetární zlodějiny a rabování zaměřený na obyvatelstvo celého světa?

 

 

Kořeny ECHELON: Dohoda UK-USA

Ztracena se v mlze historie obklopující vznik Studené války je úzká kolaborace mezi Británií a Spojenými státy, jelikož tyto vedly válku proti nacistickému Německu a imperiálnímu Japonsku, jež se do konce války přetvořila do stálé zpravodajsko-vojenské aliance, která předcházela založení NATO. S porážkou Osy zla a s novým globálním rozdělením práce se v dohledu objevilo vedení neoddiskutovatelnou supervelmocí, která se z válečného požáru vynořila, Spojenými státy.

USA jako samozvaný administrátor nad starými koloniálními državami Evropy v Africe, Asii a na Středním východě (USA už pohlížely na Latinskou Ameriku jako na svůj exportní zadní dvorek a zdroj surovin), využily svou s nikým nesrovnatelnou pozici ve prospěch obrovských amerických nadnárodních firem, aby vyrostly do větších a ziskovějších, než kdy před tím, v důsledku ekonomické mobilizace řízené státem.

Do roku 1946 se už pevně zakopala trvalá válečná ekonomika, která se později stala známou jako Vojensko-průmyslový komplex, což je napůl direktivní ekonomika řízená výkonnými řediteli korporací, založená na vojenském průmyslu, ale také na tom vynořujícím se high-tech průmyslu, poháněná vládními investicemi pocházejícími od daňových poplatníků, a ta vytvořila politicko-ekonomickou základnu, na níž se stavělo tzv. „Americké století“.

Ač primárním cílem následujících amerických administrativ zůstávala těžba zdrojů a dominance na exportních trzích (což nejlépe shrnoval slogan „vládní business je businessem“), tak pokroky obecně v technologiích a zvláště v telekomunikacích znamenaly, že vládci nad tímto systémem vyžadovali zpravodajský aparát, který měl vždy „navrch“, jelikož „zachycoval“ toky elektronických signálů proudících po celé planetě.

Tajné britské a americké agentury odpovědné za války za rozbití německých, japonských a ruských kódů stály před dilematem. Měly by vyhlásit vítězství a jít domů nebo zaměřit svůj pohled na nové (i staré) soky – své bývalé spojence, Sovětský svaz ale obecně i na domácí a doma vyrostlá komunistická a socialistická hnutí?

Tím, že se rozhodly k tomu druhému, vyvinula se z válečného partnerství UK-USA širší dohoda o sdílení signálů a o komunikačním zpravodajství (SIGINT a COMIT), což je cosi přetrvávajícího dodnes.

Británie a Spojené státy v roce 1946 podepsaly Dohodu mezi Spojeným královstvím a Spojenými státy (UK-USA), mnohostrannou dohodu o sdílení singálního zpravodajství mezi oběma zeměmi a partnery z Britského společenství Kanadou, Austrálií a Novým Zélandem. Známá je jako dohoda „Pěti očí“, což je smlouva tak bedlivě střežená jako tajemství, že byla držena v tajnosti i před australskými ministerskými předsedy až do roku 1973!

V roce 2010 Britský národní archiv uvolnil před tím utajované složky z Vládního komunikačního ústředí (GCHQ), které poskytují důležitý historický náhled na tuto dohodu. V roce 2010 následovala také Agentura národní bezpečnosti a vydala před tím utajené složky ze svých archivů. Uvolnění NSA bylo doprovázeno i verzí této dohody z roku 1955 včetně dodatků.

Její tajnůstkářská povaha je jasně formulovaná: „Odhalit existenci této Dohody třetí straně by bylo jejím porušením, pokud se na tom nedohodnou tyto dvě strany.“

V letech 2005, 2009 a 2013 vydal Národně bezpečnostní archiv série před tím tajných dokumentů získaných od NSA v rámci Zákona o svobodném přístupu k informacím, který odhaluje, že agentura uvažuje o spoustě věcí počínaje globálním dohledem a konče kyber-válkou.

To, co jsme se z těchto zdrojů a ze zpráv Duncana Campbella a Nicky Hager dověděli, je, že těchto pět agentur, co krmily dohledového giganta Americká NSA, Britská GCHQ, Kanadská Communications Security Establishment (CSE), Australská Defence Signals Directorate (DSD) a Novozélandská Government Communications Security Bureau (GCSB) jsou rozděleni na partnery první, druhé a třetí kategorie s tím, že USA jako odpovídající hyper-mocnost tvoří „1. kategorii“ a UK, Austrálie, Kanada a Nový Zéland jsou partnery „2. kategorie“.

Podle podmínek UK-USA jsou zpravodajské „produkty“ definovány jako „01. Sběr z provozu. 02. Získané komunikační dokumenty a zařízení. 03. Analýzy provozu. 04. Kryptoanalýzy. 05. Rozšifrování a překlady. 06. Získání informací týkajících se komunikačních organizací, procedur, praktik a zařízení.“

„Takováto výměna,“ jak nás NSA informuje, „bude neomezená ve veškeré podnikané práci kromě toho, když je specificky vyloučená z dohody na žádost některé strany a se souhlasem ostatních.“

„Každá ze stran,“ jak nám říkají, „omezí takovéto výjimky na absolutní minimum a nebude uplatňovat žádná omezení kromě těch, která jsou uvedena a vzájemně dohodnuta výše.“

Tohle určitě ponechává ohromné možnosti pro zneužívání, jak jsme se už poučili ze Snowdenových odhalení .

Uprostřed vážných obvinění, že „Pět očí“ je ilegálním úchvatem průmyslových a obchodních tajemství od „3. stran“ evropští partneři jako Francie a Německo ve Zprávě o ECHELON pro Evropský parlament z roku 2001 rozvedli, že dosud už je jasné, že od svého vzniku v roce 1968, kdy se stala satelitní komunikace praktickou realitou, se ECHELON vyvinul do komplexu globálního dohledu pod amerických  kontrolou.

 

Systém globálního dohledu dnes

Ozvěny od těchto raných tajných programů se odráží i v dnešních novinových titulcích.

Minulý měsíc The Guardian hlásil, že „sbírání provozu“ zmiňované v UK-USA bylo rozšířeno pro GCHQ o „schopnost napíchnutí se na světlovodné kabely a skladování ohromných množství dat z nich až na 30 dnů, aby mohly být prozkoumány a analyzovány. Tato operace s kódovým názvem Tempora už probíhá asi 18 měsíců.“

Pak 6. července odhalil The Washington Post, že NSA se napojila přímo na tento světlovodný kabel, jak popsal v roce 2006 vynašeč z AT&T Mark Klein pro Wired Magazine, tak se teď probírá komunikací v rozsahu petabytů proudící přes amerických  internetovou páteř. Tato agentura je schopná to zvládnout kvůli existenci „vnitřní korporátní buňky amerických občanů s vládním prověřením.“

„Mezi dokumenty z jejich práce jsou i takové, co ukazují, že zajištění takovéhoto dohledu vyžaduje získat přístup k obsahu rychle a důvěrně.“

Po 10. červenci Post vydal nový slide o PRISM z 41-slidové sestavy poskytnuté tomuto listu Edwardem Snowdenem.

Tento slide odhalil, že teď dochází ke „dvěma typům sběru“. Jedním z nich je program PRISM, který sbírá informace z technologií firem jako Google, Apple a Microsoft. Druhým zdrojem je „oddělená kategorie označená jako svrchní proud ‚Upstream‘ popisovaná jako přístup ke ‚komunikacím ze světlovodných kabelů a z infrastruktur datových toků minulosti‘.“

Nedávno ohlásil Der Spiegel, že NSA tvrdí, že tato agentura „se NEZACILUJE na partnery 2. stran, ani nevyžaduje, aby 2. strany dělaly cokoliv, co je pro NSA z podstaty ilegální, aby dělala.“ To je vyložená faleš odhalená činitelem Canadian Communications Security Establishment (CSE) Mikem Frostem.

V roce 1997 v odhalení pro CovertAction Quarterly Frost vzpomínal, jak „CSE operovala buď sama nebo ve spolupráci s NSA na GCHQ aby: zachytila komunikace v jiných zemích ze stanovišť na kanadských ambasádách po celém světě s vědomím velvyslance; spolupracujících politiků, politických stran nebo frakcí ve spřátelené zemi, aby získaly částečné výhody; špehováním jejich spojenců; špehováním jejich vlastních občanů; a poskytováním ‚laskavostí‘, které jejich spojencům pomohou obejít domácí zákony proti špehování.“

„Během toho všeho,“ tvrdí Frost, „jsem byl cvičen a kontrolován amerických zpravodajstvím, které nám říkalo, co dělat a jak to dělat.“

Všichni ostatní, hlásí Der Spiegel, jsou volnou kořistí. „Na všechny další země, včetně skupiny asi 30 zemí, které jsou považovány za partnery 3. kategorie, se však tato ochrana nevztahuje. ‚My můžeme, a často to i děláme, zaměřit signály většiny 3. stran zahraničních partnerů,‘ chlubí se NSA ve vnitřní prezentaci.“

Rovněž by mělo být jasné, že zacílení se neomezuje striktně na vládní a ekonomické instituce „3. stran zahraničních partnerů“, ale do jejich rozsahu patří i soukromá komunikace jejich občanů. Der Spiegel cituje dokument dodaný Snowdenem hlásící, že tato agentura „sbírala metadata z asi 15 milionů telefonních konverzací a 10 milionů internetových databází.“ Tento zpravodajský magazín uvedl, že „Američané sbírají v Německu asi tak půl miliardy komunikací měsíčně,“ čímž lze tento dohled popsat jako „strukturálně kompletní opatřování dat.“

I přes pokrytecké protesty evropských vlád Snowden naopak odhalil, že tito partneři „3. kategorie“ se zapojují bok po boku s těmi svými bratranci z „Pěti očí“.

V nedávném interview s Der Spiegel se Snowdena ptali, zda „jsou do dohledového systému NSA zapojeny německé úřady či němečtí politici?“

„Ano, samozřejmě. Válíme se v posteli s Němci úplně stejně jako s většinou dalších Západních zemí. Např. jim dáváme tip, když někdo, koho chceme, letí přes jejich letiště (to se např. dovíme z mobilního telefonu od milenky podezřelého hackera v úplně jiné třetí zemi – a oni nám pak takové vydají. Nežádají nás, abychom vysvětlili, jak něco víme, a platí to i opačně, to izoluje jejich politické vůdce od následků toho, že by věděli, jak hrozně porušují globální soukromí.“

Při odhalování nových informací o tom, jak UKUSA dnes funguje, řekl Snowden tomuto německému zpravodajskému magazínu: „V některých případech tzv. Partneři Pěti očí jdou dále než to, co dělá sama NSA. Např. Communications Headquarters (GCHQ) v UK má systém TEMPORA.“

„TEMPORA,“ tvrdil tento vynašeč, „je prvním ‚vše-pobírajícím‘ internetovým záchytným úložištěm pro komunitu signálního zpravodajství, které nezajímá typ obsahu a věnuje jen nepatrnou pozornost Zákonům o lidských právech. Odchytí všechno do záchytného úložiště, aby se umožnilo pozdější přezkoumání, aniž by chyběl jediný bit.“

„Zrovna teď,“ řekl Snowden, „ten záchyt může pobrat tři dny provozu, to se ale zlepšuje. Možná tři dny nezní jako moc, ale pamatujte, že tohle nejsou metadata. ‚Vše-pobírající‘ znamená, že nic nechybí a vstřebá to veškerou kapacitu ze všech okruhů. Pošlete-li jedinou ICMP packetu, a ta projde přes UK, dostaneme ji. Když si něco stáhnete z CDN (Content Delivery Network) náhodou funguje z UK, máme to. Když se zdravotní záznamy vaší nemocné dcerky zpracují v londýnském call centru … no, však už víte.“

Víme; a díky Edwardu Snowdenovi teď už víme, že cílem je všechno.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj:  globalresearch.ca