Školního masakru v Sandy Hook z 14. prosince se bezpochyby chytil současný policejní stát jako ušlechtilé záminky pro opatření ke zvýšení kontroly zbraní. Ovšem jemnějším prvkem této události je protlačování určitého světového názoru pod pláštíkem psychiatrie a čím dál prominentněji prosazovaného „budování komunity.“ (1) Do emocionálního vzepětí po masové střelbě v prosinci vstoupil Dr. John Woodall. Tento bývalý psychiatr z Harvardu se téměř okamžitě začal točit kolem Newtownu, utěšoval rmoutící se a prosazoval zjevně dost unikátní komunitní vyznání. Woodallova přítomnost nebyla pro místní překvapením, jelikož bydlí v Sandy Hook, kde sídlí i jeho neziskový „Projekt jednoty“.
A co víc, tato událost se kupodivu hodila i pro misi „vyučování dětí k odolnosti“, které Woodallova organizace už v oblasti Newtownu provádí. Projekt jednoty už také přispěl k takovýmto cvičením po větších krizích včetně 11.9 a hurikánu Katrina.
Projekt jednoty se na první pohled jeví jako něco dalšího na způsob New Age – na platformě „vyjděme z té nenávisti“ Woodallovy pop-humanistické psychologie. Musíme se naučit překonat svá martyria a podívat se za hranice našich odlišností na cestu k jednomu velkému skupinovému obětí. Tato organizace vytvořila takový program pro mládež středních škol v Newtownu, kde studenty povzbuzuje, aby vyplňovali psychologické dotazníky a vyjednává s administrátory a učiteli, aby to dostávali za domácí úkol. (2)
Na povrchu vypadá výhled na rozvoj vyzrálého a angažovaného občanství jako žádoucí. Kdo by chtěl být považován za brzdu místní spolupráce, mírové koexistence a dokonce i harmonizace globálního trhu? U těchto to snad nese i důsledky v riziku, že člověk bude považován za mrzoutského extremistu? Možná proto se tyto skupiny aktivně ztotožňují s vnímáním Projektu jednoty a s jeho šířením ve školách a komunitách celého světa.
„Jelikož postupujeme hluboko do národního a globálního klimatu toho, co nás naplňuje složitými problémy se spoustou nuancí,“ vysvětluje Woodall,
„potřebují mladí lidé zvládnout práci se složitostí a růzností kooperativními a konstruktivními způsoby. Naše demokracie a štěstí našich životů na tom závisí. Mladí lidé potřebují vědět, jak rozeznat zaujatost, udělat si ten větší obrázek a vzdorovat tomu, i vědět, jak řešit problémy kooperativně a vzdorovat lidským sklonům podléhat strachu a hněvu, který nás zavleče ke zjednodušeným a extremistickým řešením, která vytvoří pouze rozdělení a konflikt a skončí zhoršením těch problémů, kterým čelíme.“ (3)
Přesně tuto doktrínu Woodall formuloval 14. prosince v promluvě k Associated Press.
„Dělám to jako obživu – živím se prací proti traumatům. Vedu i zámořské programy pro ministerstvo zahraničí. Pracoval jsem na střelbě ve školách už před tím. Ale nic z toho všeho se nepočítá. Všechno, co se v tomto okamžiku počítá, je to, že je tu pro tebe další lidská bytost … To je silná komunita. To je odolná komunita. Pro komunitu je teď úkolem poskytnout tento smysl. Je to jako v New York City po 11.9. Poučení z 11.9 bylo to, že bychom neměli být vystrašení nebo rozhněvaní nebo zahořklí či obviňující anebo ukazovat prstem. Poučení z 11.9 je to, že jsme všichni pospolu a potřebujeme projevit soucit jeden s druhým, abychom dali té ztrátě smysl.“
Ve Woodallově hodnocení smrti a hrůzy z takových událostí se utváří něco na způsob noční můry mučednictví, z něhož povstane vyšší dobro. A opravdu, mnohé z rodin obětí ze Sandy Hook veřejně projevily právě tuto schopnost poradit si bez emocí s těžkou ztrátou ve zjevné reakci a v duševním naladění, které nezůstalo nepovšimnuto širší veřejností. (4) Široké odhalení tohoto zjevného zápasu poukazuje na masové formování směrem ke komunitní odolnosti, která je stěžejním prvkem toho, co současní sociální inženýři označili za „ Newtownovskou transformaci.“
Rámec této linie a spousta Woodallových spisů a prohlášení nese jasnou připomínku tohoto vnímání z věrouky náboženství Bahá’i, jemuž se Woodall oddává. I když jeho profesionální výcvik a výchova naznačuje „vědecký“ (konkrétně psychiatrický) přístup k osobním a komunitním problémům, jsou Woodalovy spisy v podstatě ztotožněním se s Bahá’i. Ten však zatím zřídka deklaroval tohle přivrženectví či víru veřejně. (5) Výjimkou bylo, když Woodal a jeho choť Margot Woodal 16. prosince 2012 recitovali pasáže z Bahá’i při shromáždění napříč vyznáním za oběti Sandy Hook, jehož se zúčastnil president Obama.
Ze svého ústředí v Haifě v Izraeli a pod záštitou autority Domu universální spravedlnosti dohlíží na Bahá’i od země k zemi přes Národní a Místní duchovní shromáždění. Toto náboženství je mezinárodním fenoménem se svým zakladatelským spirituálním proroctvím o globální socio-politické transformaci pod záštitou řádu Bahá’i. „Víra Bahá’i je nejmladším ze světových nezávislých náboženství,“ uvádí webová stránka Mezinárodní komunity Bahá’i.
Jeho zakladatel Bahá’u’lláh (1817-1892) je Bahá’isty považován za posledního z linie Božích poslů, která se táhne až za historické záznamy, a do níž patří Abrahám, Mojžíš, Buddha, Krišna, Zoroaster, Kristus a Mohamed. Ústředním tématem poselství Bahá’u’lláha je to, že lidstvo je jedinou rasou, a že přišel den jeho sjednocení do jediné globální společnosti. Bůh, říká Bahá’u’lláh, uvedl do pohybu historické síly, které strhávají tradiční bariéry ras, tříd, vyznání a národů, které časem přinesou zrod universální civilizace. (6)
V roce 1982 vyznání Bahá’i před Spojenými národy jednoznačně vyjevilo „cíl v Novém světovém řádu, Božském svým původem, všezahrnujícím v rozsahu, nestranným v principu, náročným ve svém uspořádání – v němž musí to uštvané lidstvo prosperovat.“ (7)
Ohledně tohoto cíle patří do vůdčí filosofie a cílů Bahá’i:
- Veškeré lidstvo je jedinou rodinou.
- Ženy a muži jsou si rovni.
- Všechny předsudky – rasové, náboženské, národnostní či ekonomické – jsou destruktivní a musí být překonány.
- Pravdu musíme prověřovat sami bez názorových předsudků.
- Věda a náboženství jsou v harmonii.
- Naše ekonomické problémy jsou svázány s duchovními problémy.
- Všechna hlavní náboženství pochází od Boha.
- Zoufale naléhavou potřebou dneška je světový mír.
Pokud je tohle opravdu základ globálního náboženství, jemuž musí všechny ostatní víry a vyznání podlehnout, pak je tu spousta jasných důvodů k obavám. Např., jak definovat národnostní či ekonomické „předsudky“? Bude něčí ekonomické živobytí podřízeno konverzi na nové, státně posvěcené náboženství či duchovnost? A podle této linie, když věda a náboženství splynou, jaké entity potom pomohou určit morální parametry pro mnohé vědecké snahy, které běží proti životu na zemi a ohrožují jej? Podle jakého systému budou psychiatři a bio-etici tvořit nové duchovenstvo? Mnohá z dogmat Bahá’i by dost dobře zapadala do technokratického řádu, v němž je stát nejvyšší autoritou.
Podle databáze Centra pro sledování zdrojů pro média a demokracii (8) je ambiciózní vizí víry Bahá’i otevřeně politický projekt volající po vytvoření:
- Světového superstátu
- Světového zákonodárství
- Sjednocení všech světových náboženství pod střechou víry Bahá’i
- Světového parlamentu
- Světové policie
- Nejvyššího soudu
- Jediné světové měny
- Světového systému zdanění
- Jeden univerzální pomocný jazyk
- Realizace Agendy 21 a Charty Země
- Zřízení světové zóny volného obchodu
Spolu s institucionalizací sekulární víry v uhlíko-centrický ekologismus, která figuruje v ústřední roli v podnicích Bahá’i, se nenápadný transnacionalismus Projektu jednoty podobá tvorbě cestiček do veřejných škol a komunit po celém světě. Stejně jako předchozí podniky i tragédie ze Sandy Hook poskytla Woodallovi jeviště pro evangelizaci, která usiluje o spojování traumatizovaných jedinců a skupin za určitými idejemi a normami. To, co důvodem k obavám, je to, že Woodall postupuje pod pláštíkem profesionála na duševní zdraví, přičemž však zastává zanícenou globalistickou ideologii, která jde proti tradičním politickým vyznáním a náboženským vírám, se kterými se, ať už je to dobře nebo špatně, ztotožňuje většina obyvatelstva světa.
V širším uspořádání věcí poskytují impulsy a cíle proti-individualistické víry Bahá’í a Projektu jednoty Dr. Woodalla jasné průhledy na to, co by se brzy mohlo stát převažujícími, pokud ne rovnou povinnými prvky světového názoru, které se už nyní zapojují do usnadnění stravitelnosti zvyšujícího se tempa medializace násilných a traumatických událostí na cestě k digitálně vnucenému feudalismu jednadvacátého století.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
