Bankovní unie pro eurozónu… Tato krize zdůraznila potřebu bankovní unie eurozóny a těžkosti s ní. Tato úvaha argumentuje, že k vytvoření unie potřebujete tři podstatné ingredience: společný dozor, jednotný mechanismus řešení a společnou záchrannou síť. Pravomoc ke kontrole a zdroje pro záchranu musí fungovat paralelně s tím. Vůdci eurozóny učinili první kritické kroky, je však třeba dalšího pokroku k posílení finanční architektury jednotné měny. – Vox.com Dominantní sociální téma: Ta bláznivá Unie potřebuje určitá seriózní pravidla. (Poznámka: Dominantní sociální téma je u Daily Bell šířený propagandistický ideový element – mem v analogii ke genetickému informačnímu elementu, šířícímu se v populaci genu – kterým se nás elita snaží očkovat, a kterému se oni vysmívají.)


Analýza volného trhu: Vox vystavil tenhle dlouhý vědátorský článek, který volá po vyšší centralizaci EU. Mohli byste si myslet, že když současná úroveň centralizace fungovala tak mizerně, tak by její proponenti mohli začít hledat jiné odpovědi. Je to ale bez šance.

Jak už jsme nesčetněkrát poukazovali, s vrcholnými eurokraty se už dost přes desetiletí (a nejspíš i déle) táhle historie, kdy říkali, že EU potřebuje finanční krizi, aby se vytvořil konsensus k další politické centralizaci. No, tak už mají tu krizi, ale vypadá to, ten konsensus jim chybí.

Začtěte se do vědátorských článků, jak je tenhle, který učenými slovy navrhuje na předpisech založenou centralizaci bankovnictví. Současný bankovní systém v EU odzdola až nahoru nám nepřipomíná nic víc než čínský systém, kde se předstírá, že banky jsou nezávislé, ač je evidentní a zjevné, že EU a ECB slouží jako koordinující síla. Zde je z toho článku více:

[quote align="center" color="#999999"]

Před touto krizí podporovala společná měna a jednotný trh finanční integraci. Banky a finanční instituce snadno operovaly přes hranice zemí; úvěry proudily tam, kde byla poptávka; a portfolia se stávala čím dál diverzifikovanější. Mezibankovní trh fungoval hladce a monetární podmínky byly po celé eurozóně relativně uniformní. K vedlejším účinkům patřily velké kapitálové toky uvnitř eurozóny a s tím spojená hromadění nerovnováhy ve státním i soukromém sektoru. Ale ta převážně hybridní finanční architektura založená na jednotné měně a společném trhu a na národní úrovni působících finančních záchranných sítích, bankovních dozorech a regulacích vypadala, že v eurozóně funguje dobře.

Krize však ta napětí příznačná pro tuto institucionální konstrukci obnažila. Soukromé zápůjční náklady vzrostly spolu s těmi vládními, což zapůsobilo pro-cyklicky a poškodilo monetární převody. To posílilo finanční fragmentaci (Obr. 1) a turbulentnost a tudíž to z horšilo ekonomický pokles. Tato škodlivá dynamika vznikla z neschopnosti kontrolovat podmínky místních úrokových sazeb a z architektury, která posilovala vazbu mezi bankovnictvím v zemi a sektorem nemovitosti spolu se zdravím jejích veřejných financí. Při pohledu zpět je zřejmé, že v dobrých časech banky na mnoha místech rostly do velikostí, které přesahovaly schopnosti národního dohledu, zatímco ve špatných dobách, přesahovaly národní fiskální zdroje. Je rovněž jasné, že v existující architektuře, jsou-li zdravé vládní finance, tak je i zarážka v nich pro jejich banky věrohodná. Jsou-li ale slabé, tak jsou jako zranitelné vnímány i jejich banky, a potýkají se tudíž s vyššími náklady financování (Obr. 2) (viz Acharya et al. 2012, Gerlach, Schulz, and Wolff 2010).

Mohla by bankovní unie pomoci a jak by měla vypadat?

V nedávném článku (Goral et al. 2013) jsme argumentovali, že dobře konstruovaná bankovní unie může obě takhle napětí řešit. Aby byla účinná, musel by nový institucionální rámec obsahovat tři prvky: Jednotný aparát regulací a dohledu.

Jednotný mechanismus řešení. Společnou záchrannou síť.

Nezbytností jsou všechny tři prvky.[/quote]

Odkud proboha ti lidé, co píší tyhle návrhy, berou tu jistotu, aby vyhlašovali takovýto druh pateticky podaných nesmyslů? Regulace je pouhé další diktování jednotných cen, jednotný mechanismus řešení je jen pozvánkou pro další autoritářství a „společná záchranná síť“ je jen dalším způsobem vytvoření prostředí, v němž budou za chyby bankéřů platit samotní daňoví poplatníci.

Když byly během 20. století zavedeny centrální banky, tak se ještě dost dobře nevědělo, že ta záchranná síť přijde z tisku peněz. A tisk peněz je formou daně vybírané formou cenové inflace. Jak do ekonomiky přitékají natisknuté peníze, ty už existující peníze se znehodnocují.

Tohle je třeba mít na paměti, když přijde na přezkoumání a vyhodnocení těchto návrhů. To, co se v tomto navrhuje, je upevnění bankovního monopolismu (když nemáme lepší výraz) a dodatečné daně ve formě pan-evropské monetární a cenové inflace.

Vládní monopoly (na rozdíl od těch soukromých, které jsou dobrovolné a lze je rozpustit) je velice těžké rozbít, pokud neudeří nějaká forma katastrofy. Současnou EU katastrofu takováto forma regulací „bankovní unie“ navrhovaná jako léčba jen opevní a ještě zhorší.

Závěr: Tohle jsou velice cynické manévry a lidé si musí uvědomit, že se s nimi podbízí jen maličká skupinka eurokratů a jejich sponzorů a patronů, aby mohli získat více moci … a nikoliv, aby napravili současnou „krizi“ takovou, jaká je.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: thedailybell.com