Evropskou unií posvěcená krádež

Evropská unie neřekla pravdu. Diskutovanou „jednorázovou daň“ z bankovních vkladů na Kypru stále tvrdošíjně nazývá daní. Ale daň to není. Daň je zákonem nařízená platba do rozpočtu toho, kdo ji vyhlásil. Daně jsou takzvané neúčelové platby. A jsou placené buď pravidelně v určitých intervalech, třeba jednou za rok, anebo při určitých okolnostech, třeba při dědictví. A vždy dopředu víte, že pokud se dopustíte toho a toho, zaplatíte tu a tu daň. Třeba pokud vyděláte v jednom roce milion, zaplatíte. Pokud k tomu a tomu datu budete občanem toho a toho státu, zaplatíte takovou a takovou daň z hlavy.

Pravda, k dnešnímu datu ještě není úplně jasné, zda, v jaké výši a na koho bude „jednorázová daň“ z bankovních vkladů nakonec uvalena. Možná se dokonce dotkne menšího okruhu lidí, než se původně navrhovalo. Možná se dotkne „jen“ fyzických střadatelů, nikoliv firem. Už jen pouhá diskuse o dani totiž vyvolala takový odpor, že EU začala od původního požadavku couvat… Ale popravdě řečeno, z celoevropského pohledu už na tom ani tak moc nesejde. Protože kostky byly vrženy, důvěra už byla jednou zatracena. A to proto, že na Kypřany nemá být uvalena „daň“. Nic z normálních rysů daně totiž „jednorázová daň z vkladů“ na Kypru nesplňuje.

„Jednorázová daň“ má být použita na jasný účel: Touto „daní“ je podmíněno získání zahraniční pomoci. Není placena ani pravidelně, ani při jakékoliv události: Je placena prostě proto, že EU rozhodla. A nedá se jí vyhnout, ani pokud se vzdáte kyperského občanství: „Jednorázová daň“ totiž má být uvalena retroaktivně. Stačí, že jste měli ke dni, kdy ji nějaká chytrá hlava vymyslela, účet na Kypru. Najednou vám byl účet bankou zmrazen, a ať děláte, co děláte, nevyhnete se tomu, že o část peněz přijdete. To se spíš než dani podobá měnové reformě, přičemž měnová reforma je jen pojmenování situace, kdy své občany obere hromadně stát.

Podle českého právního řádu je „krádež“ definována jako přisvojení si cizí věci tím, že se jí někdo „zmocní“; v jiných právních systémech je to obdobné. Mám intenzívní dojem, že zabrání či konfiskace vkladů na Kypru definici krádeže odpovídá mnohem lépe než definici daně. Proto také nebrojím proti dalším daním, které Kypr zavádí: Proti zvýšení korporátní daně z 10 na 12,5 %, ani proti zvýšení daně z úroků na 20 – 25 %. To všechno jsou skutečně legitimní kroky, byť nepříjemné. Ale nejsou retroaktivní. Nemění pravidla v průběhu hry.

Je mi líto, ale musím konstatovat, že eurozóna si pod sebou podřezává větev. Tak vehementně chce Kypr zachránit (protože si neumí představit, že by některá z jejích členských zemí zbankrotovala), až se tím jako celek přiblížila k velkému průšvihu. Je totiž nade vší pochybnost, že lidé, firmy, investoři, si tenhle precedens zapamatují, ať už nakonec bude rozhodnuto jakkoliv. Není to poprvé, kdy EU, či spíš eurozóna, sáhla podobně účelově na soukromý majetek. Poprvé se to stalo v Řecku. Vlastníci řeckých dluhopisů (včetně lidí, kteří si v řeckých fondech spořili na důchod) museli „povinně dobrovolně“ část dluhopisů odepsat. Nyní se to opakuje. Sáhnutí na soukromý majetek ve jménu „záchrany členské země před bankrotem“ se stává pravidlem. A lidé, firmy, investoři si už budou pamatovat, že tabu bylo opakovaně prolomeno.

Budou si to nejen pamatovat, ale budou také činit preventivní opatření. Kdybych dnes měla peníze v italské bance, šla bych je vybrat, vyměnit za jinou měnu a převést do švýcarské či britské banky. Kdybych měla peníze v bance španělské, slovinské či portugalské, jednala bych zrovna tak. Až budou kyperské banky opět otevřeny pro výběry – třeba i po sražení „jednorázové daně z vkladů“ – myslíte, že Kypřané uvěří, že se podobná konfiskace jejich úspor už nemůže opakovat? Těžko, vklady budou dál vybírat. A tím nenechají v kyperských bankách téměř žádná zdravá aktiva. I dosud zdravé kyperské banky se mohou díky tomu dostat do potíží. Stát je bude muset zachraňovat, s čímž dneska ještě nepočítá, protože některé banky dosud považuje za zdravé. Takže mezinárodní pomoc, kterou dneska dostane, nebude stačit. Bude potřeba sehnat další peníze. Opět konfiskací části vkladů? Těžko, když už v bankách skoro žádné nebudou. Kypr se tak může propadnout do ještě hlubší krize. Rozhodnutí Bruselu se zjevně míjí svým účinkem. Rozhodnutí Bruselu celou situaci dokonce výrazně zhoršuje, protože lidi děsí a tím je činí mnohem náchylnější k panikaření, k výběrům vkladů a ke hrocení finančních krizí v celé EU.

A zrovna tak děsivé na celé té záležitosti jsou ještě další dvě věci. Zaprvé občané EU nyní konečně jasně vidí, jakou fraškou je evropská bankovní unie, která ve jménu „bezpečnějšího bankovnictví“ zavádí například spojený evropský fond pojištění vkladů. Směšné! K čemu je takový spojený fond pojištění vkladů, když v okamžiku, kdy se banky jedné země dostanou do potíží a díky tomu se dostanou do potíží i veřejné finance onoho státu, jsou lidem konfiskovány vklady – tedy jedná se přesně proti duchu pojištění vkladů?

A zadruhé všechny státy teď mohou jasně vidět, že v rámci EU jsme si sice všichni teoreticky rovní, ale někteří jsou si poněkud rovnější. Umí si někdo představit, že stejná konfiskace vkladů by se uskutečnila v Německu nebo ve Francii? Kypr je ale velmi malý, a tak si Brusel troufne mu konfiskaci vkladů nadiktovat. Pokud tohle snad skutečně má být jen ukázka síly, že pro malé země platí tvrdší pravidla, pak by měli Slovinci se svými problémovými veřejnými financemi vědět, že se už na ně brousí nože, protože Slovinci by v této logice byli další na řadě. (Slovensko a ČR také nejsou země zrovna velké… Naštěstí zatím nejsme bankrotu tak blízko jako třeba Italové.)

Markéta Šichtařová