USA zavrhly Syrskou národní radu (SNC), zaměřují se pouze na vyzbrojování “al-Káidy v Sýrii”. Je to poslední manévr USA za urychlení dlouho váznoucí změny režimu zavrhují svou zástupnou politickou frontu v Sýrii. Washington Post ve svém nedávném článku “USA  usilují o vybudování alternativy k vedení syrské opozice” tvrdí: Obamova administrativa strávila několik posledních měsíců tajnými diplomatickými jednáními zaměřenými na vytvoření nové struktury vedení syrské opozice, do níž vkládají naděje, že by mohla získat podporu menšinových skupin, které stále ještě podporují prezidenta Bashara al-Assada.

Tato strategie bude odhalena na sjezdu syrské opozice příští týden v Kataru a obsahuje velké sousto  zoufalého úsilí o zabránění tomu, aby nejvyšší místa v opozici zaujaly extrémisté, a aby se syrská krize rozlévala na širší Střední východ.

Post rovněž naznačuje, že se zřizují de facto „administrativní zóny“ podél turecko-syrské hranice za „nesmrtící“ asistence poskytované Spojenými státy, Francií a „dalšími podobně smýšlejícími vládami.“ Tzv. „Syrská národní rada“ už byla zavržena, protože se na ni široce nahlíží jako na nelegitimní, jak mezi Syřany, tak i v širším světě.

Obrázek: Bude nová Západní „fronta odporu“ v Sýrii oficiálně začleňovat i libyjskou organizaci Mahdi al-Haratiho zapsanou na teroristických seznamech amerického ministerstva zahraničí, Spojených národů a ministerstva vnitra UK (str. 5 .pdf) a Libyjskou islamistickou bojovou skupinu (LIFG)? Mahdi zde promlouvá ke svým spolu-teroristům v Sýrii. Harati teď velí Libyjské brigádě operující uvnitř Sýrie a snažící se o zničení syrské vlády a podmanění syrského obyvatelstva. Tradičně se  tomu říká „invaze ze zahraničí“, nikoliv povstání.

….

Washington Post rovněž pak cituje ministryni Clintonovou:

Syrská národní rada, říká Clintonová, by už neměla být považována za „viditelného vůdce“ opozice.

„Musí tam být reprezentace těch, kdo jsou ve frontové linii a dnes už bojují a umírají, aby získali svobodu,“ řekla během k tomu se nevztahující návštěvy Balkánských států,“ … A potřebujeme také opozici, která bude mít historii rozhodného odporu vůči snahám extrémistů o unesení Syrské revoluce.“

Je tedy jasné, že jak političtí zástupci Západu, tak jejich zástupní ozbrojení militanti byli dohnáni ke kompromisu a ta povídačka, která jakž takž ještě fungovala proti Libyi, se jim už proti Sýrii rozpadá a selhává. Ač se USA snaží tento poslední manévr líčit jako pokus o „zabránění extrémistickým elementům, aby v opozici získaly nejvyšší pozice,“ je třeba pamatovat, že počátkem roku 2007 američtí činitelé přiznali, že úsilí o svržení vlády v Sýrii a Iránu by mělo primárně zahrnovat ozbrojené extrémisty zverbované USA, Izraelci a Saúdy z celého Arabského světa a vyslané do Sýrie, aby zde vytvořili právě tu sektářskou krvavou lázeň, která se tam teď rozvíjí. Rétorika o „svobodě“ a „demokracii“ slouží čistě jako zástěrka, pod níž je vedena zahraniční vojenská agrese.

Poprvé to odhalil už nositel Pulitzerovy ceny žurnalista Seymour Hersh v roce 2007 ve zprávě v New Yorkem nadepsané „Přesměrování: Je novou politikou administrativy využívat našich nepřátel v boji proti terorismu?

V této zprávě se konkrétně uvádí:

„Aby podvrátila Irán, který je převážně šiítský, rozhodla se Bushova administrativa v podstatě rekonfigurovat priority na Středním východě. V Libanonu spolupracovala administrativa s vládou Saúdské Arábie, která je sunnitská, při tajných operacích, které jsou zaměřené na oslabení Hizballáhu, šiítské organizace, kterou podporuje Irán. USA se také zúčastnily v tajných operacích zaměřených na iránského spojence Sýrii. Vedlejším produktem těchto aktivit byl nárůst sunnitských extrémistických skupin, které vyznávají militantní vizi islámu, jsou nepřátelští k Americe a sympatizují s Al-Káidou.“ – Přesměrování, Seymour Hersh (2007)

Hershova zpráva pak pokračuje sdělením:

„Saúdská vláda se svolením Washingtonu poskytne financování a logistickou podporu k oslabení vlády prezidenta Bashira Assada v Sýrii. Izraelci věří, že vyvinutím takovéhoto tlaku na Assadovu vládu ji učiní povolnější a otevřenější k vyjednávání.“ – Přesměrování, Seymour Hersh (2007)

Vazba mezi extrémistickými skupinami a saúdským financováním byla rovněž v této zprávě zmíněna a odráží se v ní doklady týkající se původu a podpory podobných extrémistů, kteří během americká okupace zaplavili Irák, kteří tu rozsévali sektářské sváry a stejně i zabíjeli Západní vojáky:

„… Bandar ze Saúdské Arábie a další Saúdové Bílý dům ujistili, že ‚nespustí oči s náboženského fundamentalismu.‘ Jejich poselstvím k nám bylo: ‚My jsme toto hnutí stvořili a my jej můžeme kontrolovat.‘ To není tak, že bychom nechtěli, aby salafisté vrhali bomby; jsou to oni, kdo je vrhají na Hizballáh, Mogtada al-Sadra, Irán a na Syřany, pokud budou nadále s Hizballáhem a Iránem spolupracovat.“ – Přesměrování, Seymour Hersh (2007)

Obrázek: (Vlevo) Zpráva Střediska boje proti terorismu ve West Pointu z roku 2007 „Zahraniční bojovníci Al-Káidy v Iráku“ ukazuje, ze kterých oblastí v Sýrii bojovníci Al-Káidy infiltrují do Iráku. Převážná většina z nich pochází z Dayr Al-Zawr na jihovýchodě Sýrie, z Idlibu na severu u turecko-syrské hranice a z Dar’a na jihu u jordánsko-syrské hranice. (Vpravo) Mapa ukazující epicentra násilností v Sýrii ukazující, že ta samá ohniska Al-Káidy z roku 2007 nyní slouží jako epicentra tzv. „bojovníků za demokracii“.

V článku „NATO využívá krysích cestiček Al-Káidy k zaplavení Sýrie zahraničními teroristy“ bylo opravdu už odhaleno, že ty samé sítě, které Al-Káida používala k zaplavení Iráku zahraničními bojovníky, nyní používají Spojené státy, NATO a státy z Perského zálivu, Saúdská Arábie a Katar, aby násilně svrhly vládu v Sýrii Povídačka, že nedávné americké úsilí je zaměřeno na zamezení „extrémistům“, aby „unesli“ ozbrojené násilnosti v Sýrii se ukazuje být nehoráznou lží. Extrémisté tvořili tzv. „opozici“ už od samého počátku už z podstaty jejího formování s otevřenou podporou a vyzbrojováním od USA, NATO, Saúdů a Kataru.

Obrázek: Ty nejpoužívanější trasy zahraničních bojovníků do Sýrie jsou vyobrazeny na vloženém grafu popisujícím nejvíce využívané cesty cizích bojovníků na své cestě do Iráku, jak je určila zpráva Střediska boje proti terorismu z West Pointu „Zahraniční bojovníci Al-Káidy v Iráku“ (str. 20). Těch samých sítí se používá i nyní, navíc s daleko význačnější rolí Turecka při přímých útocích na Sýrii.

….

Tony Cartalucci

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: landdestroyer.blogspot.cz

]]>