Máša a Dáša, narozeny 3. ledna 1950 v Moskvě. Ihned po svém příchodu na svět jsou odebrány své matce, Yekaterine Krivoshlyapové, přičemž ji její lékař oznámil, že Máša i Dáša nečekaně zemřeli na zápal plic. Ve skutečnosti je však pod vedením sovětského fyziologa Pyotra Anokhina v nejvyšší tajnosti přemístili na Institut experimentální medicíny v Moskvě, kde na nich začali lékaři provádět pokusy už několik dní po jejich narození.


Peklo na zemi

Máša a Dáša měli společný oběhový systém, ale každá měla svůj vlastní nervový systém. Právě díky této skutečnosti byly provedeny pokusy na dvojčatech, aby ukázaly, jak jedna z dvojčat bude reagovat na mučení její sestra. V ústavu se k nim chovali jako k experimentálním králíkům – vystavovali je extrémním teplotním změnám, nechali je hladově, dostávali elektrické šoky a bránili jim ve spánku.

Příkladem nejkrutějšího zacházení byl experiment, kdy jedna ze sester byla umístěna do nádoby s ledem, kde teplota části těla klesla na téměř smrtelnou úroveň.

V dalším experimentu píchali jehly do jedné ze sester a pozorovali jejich reakce.

V zájmu vědy také vstřikovali radioaktivní a toxické látky do žíly, přičemž vždy pozorovali rozdíly v účincích na jednu nebo druhou sestru.

Všechno toto kruté zneužívání trvalo nekonečných 6 let.


Šance na normální život

V roce 1956 je přestěhovali do Ústředního výzkumného ústavu traumatologie v Moskvě, kde se museli naučit chodit a získat základní vzdělání. Na dětském oddělení institutu je však před veřejností drželi po dobu 8 let. Toto věznění by s určitostí trvalo mnohem déle, kdyby v roce 1964 na veřejnost neunikla zpráva, že v institutu drží dívky s dvěma hlavami. Aby institut zachoval dobrou pověst, Máša a Dáša byla propuštěna a umožnili jim dožít relativně normální život.

Týrání lékařů už od raného dětství se však zásadně podepsalo na jejich psychice. Z Máši se totiž vyvinul krutý a dominantní psychopat, který zneužíval a psychicky ničil svoji empatickou, tichou a starostlivou sestru Dášu, která toužila po normálním a samostatném životě. Máša jí však nic z toho nedovolila. Právě naopak, udělala si ze své sestry podřadného sluhu. Když Máša nebyla kvůli chybějícímu dávícímu reflexu schopna pít alkohol, nutila pít svojí sestru. Ta alkohol nesnášela, ale nakonec vždy souhlasila a vypila jej. Kvůli spojení oběhové soustavy se tak Máša byla schopna opít prostřednictvím své sestry.

Později se Dáša zamilovala do svého spolužáka ze speciální školy pro postižené ve městě Novocherkassk, kde pokračovali ve svém vzdělávání po propuštění z institutu. Máša ji však za každou cenu bránila ve vtahu a nedovolila, aby její sestra byla šťastná. Dáša proto spadla do depresí a ve věku 18 let se pokusila o sebevraždu oběšením, pokus selhall. Vláda je proto umístila do speciálního domova pro zdravotně postižené, kde byli pod neustálým dozorem.


Oblíbenost, která je mohla zachránit

Situace se změnila k lepšímu, kdy se Gorbačov dostal k moci. Ten v roce 1988 pozval sestry do televizní diskusní relace Vzglyad, kde se jim dostalo obrovské podpory od diváků a mohly se přestěhovat do mnohem luxusnějšího bytu, kde si poprvé mohli dopřát televize, herní konzole Atari, walkman nebo počítač, ze kterého se podařilo řídit průběh charitativních sbírek. Postupně přišli nabídky od špičkových lékařů z Británie, kteří se specializovali na oddělení siamských dvojčat. Máša jednoznačně odmítla všechny nabídky. Předpokládala, že Dáša bude do smrti patřit jen jí a pro nic na světě se tohoto pravidla nevzdá.

V průběhu dalších let se stále více novinářů a spisovatelů zajímalo o sestry, kteří napsali velké množství článků a knih o životním příběhu. V roce 1999 se staly hlavní tváří britského televizního dokumentu BBC. Přestože se sestry navenek těšily velké popularitě a vypadaly radostně, Dáša neustále trpěla a těžko snášela psychický teror od své šílené sestry Mášy.


Dokonce ani smrt nás nerozdělí

Máša onemocněla 13. dubna 2003 a hned další den skončila. Její sestra, připoutána k nehybnému mrtvému tělu, zemřela o 17 hodin později na otravu krve z vedlejších produktů Mášiny rozkládajícího se těla. I když se Dáša celý svůj život snažila vymanit ze spárů své sestry a žít plnohodnotný život, na smrtelné posteli (tentokrát již dobrovolně) odmítla všechny výzvy chirurgů na odstranění Mášina mrtvého těla. Bez ohledu na to, co by mohla být pro ni krutá, si bez ní nemohla představit svůj život, a tak se rozhodla odejít s ní. Po tom všem, co společně vytrpěli, považovala to za nejsprávnější rozhodnutí.

Máša a Dáša Krivoshlyapova jsou pohřbeni na moskevském hřbitově Novodevichi.