Šándor: Obávám se, že budeme zataženi do války

Rozhovor s bývalým náčelníkem Vojenského zpravodajství ČR, bezpečnostním expertem, generálem Andorem Šándorem. (Foto: Youtube / Startitup)

Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová v rozhovoru uvedla, že Západ dal Ukrajině čas na přípravu na boj. Myslíte si, že Ukrajina vyprovokovala ruský útok?

Existují dva důvody, proč Rusové zaútočili na Ukrajinu. Prvním důvodem bylo, že Moskva nechtěla Ukrajinu pustit ze své sféry vlivu. To by se stalo, kdyby Ukrajina vstoupila do NATO. Druhým důvodem je ochrana ruské menšiny na východě Ukrajiny. Domnívám se, že Ukrajina by pro Rusko nepředstavovala vojenskou hrozbu, a to ani samostatně, ani jako součást NATO. Rusku se možná nelíbila západní orientace Ukrajiny, ale Moskva přesto neměla právo na ni zaútočit.

Někteří odborníci považují rusko-ukrajinskou válku za projev geopolitického soupeření mezi velmocemi. Proč se obě mocnosti postavily proti sobě právě na Ukrajině?

S těmito odborníky souhlasím. Kdyby USA neprosazovaly členství Ukrajiny v NATO, k válce by nedošlo. Přijetí Ukrajiny do NATO by znamenalo, že Rusko je slabé. Jediná země, která na tomto konfliktu nic neztratí, jsou Spojené státy. Ale Západ jako celek ztrácí hodně, nebo už ztratil. Domnívám se, že Spojené státy nezměnily svou politiku vůči Evropě, to znamená, že nedovolí žádné zemi, aby vládla kontinentu. Spojeným státům se do značné míry podařilo rozbít vztah mezi Ruskem, bohatým na přírodní zdroje, a největší evropskou hospodářskou mocností, Německem. EU je stále více závislá na americkém plynu a dalších ropných produktech. Americký vojenský komplex vítá rozsáhlé objednávky evropských zemí na vybavení jejich armád americkými zbraněmi a vojenskou technikou.

Nejdůležitější otázkou je, zda ozbrojený konflikt zůstane lokální, nebo se bude stupňovat.

To je zásadní otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Všichni říkají, že totální válka s Ruskem není v ničím zájmu. V historii jsme byli svědky konfliktů, do kterých se žádná země nechtěla zapojit, ale nakonec se tak stalo. Obávám se, že do tohoto konfliktu budeme zatahováni stále více. Z Kyjeva slyšíme, že tuto válku vedou proto, aby ochránili i nás před Rusy. S tím nesouhlasím. Ukrajinci bojují s Rusy, aby přežili tuto krvavou agresi a obnovili suverenitu nad celým svým územím. Ztráta Krymu může být důvodem, proč chce Rusko rozšířit konflikt i mimo Ukrajinu.

Ukrajinská protiofenzíva buď nezačala, nebo se zastavila. Proč se Ukrajincům nepodařilo dosáhnout strategického vítězství navzdory významné pomoci Západu?

Tuto otázku lze vysvětlit kombinací několika důvodů: Rusové věděli, co je cílem protiútoku, a měli dostatek času na důkladnou přípravu obranné linie; – malý počet tanků, kombinovaných bojových obrněných vozidel (AFV), obrněných transportérů (APC), ženijní techniky pro odminování minových polí a nedostatek munice; – nedostatek pracovních sil; nedostatečný výcvik, vojáka nelze naučit bojovat za tři až šest týdnů. Západní výcvikoví důstojníci nemají představu o tom, o čem konflikt je; Různorodost západních vojenských vozidel a vybavení a jejich míchání, nedostatečná logistika; Žádná ukrajinská letecká převaha na podporu pozemních sil; Špatná taktika k prolomení ruských obranných linií.

Obávám se, že Západ na Ukrajinu tlačil, aby zahájila ofenzívu, aniž by byla plně připravena a vybavena. Určitého úspěchu lze ještě dosáhnout, ale je otázkou, zda to změní výsledek války.

Zabrání Krymu Ruskem je prvním případem od druhé světové války, kdy evropská země anektovala území jiné země. Následovala anexe části Donbasu. Znamená to, že se změnilo globální bezpečnostní prostředí, že skončila unipolární dominance USA?

USA jsou stále největší supervelmocí, i když je Čína zpochybňuje. Stále však USA zůstávají vojensky dominantní. Západ jako celek však postupně ztrácí svůj význam a dominanci. Stále častěji slýcháme o konceptu strategického jihu – studiích shrnujících plány jihoasijských států, Indie a Pákistánu ohledně jejich strategické a jaderné situace – a to je třeba vzít v úvahu. Multipolární svět je stále realitou, které musíme čelit. Nejen anexe Krymu, ale také odtržení Kosova, nacionalismus a mnohé další ohrožují mezinárodní právo a uznávání hranic.

Když už mluvíme o Srbsku a Kosovu, nezapomínejme na jugoslávské války. Není v Evropě příliš riskantní znovu prosazovat územní nároky násilným způsobem?

Potřeba získat zpět ztracená území silou je riskantní a může vést k válkám. Takových případů, které mohou vést i k násilí, je mnoho.

Podle některých názorů není cílem Vladimira Putina obnovit Sovětský svaz, ale učinit Rusko opět velkým. Sdílíte tento názor?

Nikdy jsem nevěřil, že Putin chce obnovit Sovětský svaz. Lituje rozpadu Sovětského svazu, protože 25 milionů Rusů se stalo občany nových, nezávislých států. Přibližně 50 % ekonomiky, kterou Rusko udržovalo, přestalo existovat. Na druhou stranu Putin obnovil národní hrdost Rusů.

Z Varšavy se ozývají hlasy, že by bylo katastrofou, kdyby Rusko v regionu získalo strategické vítězství. Jaká je šance, že se Moskva pokusí rozšířit svůj vliv za západní hranice Ukrajiny?

Jakého vítězství může Rusko na Ukrajině dosáhnout? To je otázka, kterou si v tomto případě musíme položit. Nemyslím si, že Rusové chtějí obsadit celou Ukrajinu. S 200 000 vojáky to nelze. Bylo by potřeba čtyřikrát tolik. Rusové nebudou schopni svrhnout režim v Kyjevě. Nemohou ani zničit ukrajinský lid. To lze jen stěží nazvat vítězstvím. Pravděpodobně budou nadále okupovat části země a zároveň čelit partyzánské a partyzánské válce ze strany Ukrajinců. Je to vítězství? Faktem je, že NATO se rozšířilo o bývalé sovětské satelitní státy a pobaltské země, zatímco Rusko neudělalo nic. Zároveň se nevzdalo rozšiřování svého vlivu do těchto zemí s cílem podkopat stabilitu západních států. Moskva dobře ví, že obnova Sovětského svazu a socialistického tábora je iluzí.

Do jaké míry může vleklý válečný konflikt destabilizovat středoevropský a východoevropský region? Hrozí, že se tento region stane nárazníkovou zónou mezi Východem a Západem?

Obávám se, že konflikt na Ukrajině je válkou, která skončí rozpadem Ukrajiny, těžkými ztrátami a pádem do záhuby. Ve světě vznikne další zamrzlý konflikt, který způsobí té části Evropy, v níž žijeme, mnoho problémů. Na základě historických zkušeností a kvůli vnímaným hrozbám a zátěžím bude Rusko i nadále pro země střední a východní Evropy sjednocujícím faktorem.

Maďarsko je jedinou zemí NATO a EU, která nedodává zbraně Ukrajině. Na vládu v Budapešti je vyvíjen obrovský politický tlak. Nic nenasvědčuje tomu, že ostatní země budou následovat příkladu Maďarska?

Pokud bývalý slovenský premiér Robert Fico tento měsíc vyhraje volby a podaří se mu sestavit funkční vládu, mohla by jeho země následovat příkladu Maďarska. Jsou země, které v dohledné době nebudou dodávat zbraně Ukrajině, protože nemohou dále oslabovat své vlastní ozbrojené síly, protože jejich sklady zbraní jsou prázdné.

Zdroj: myslpolska.info