V jednu chvíli běželo všechno jako obvykle. Metro, banky, nemocnice, školy. A pak – ticho. Bez varování. Bez sirény.

Výpadek, který dnes ochromil velkou část republiky, je víc než jen technický incident. Je to zrcadlo systému, který stojí na hraně – a o kterém jsme si mysleli, že vydrží všechno.

Co se vlastně stalo?

Krátce po poledni postihl rozsáhlý výpadek elektřiny Prahu a velkou část Čech – včetně Libereckého, Královéhradeckého, Středočeského a Ústeckého kraje. Bez proudu zůstaly části hlavního města, obce, nemocnice, MHD, železnice i čerpací stanice. Metro se zastavilo. Lidé uvízli ve výtazích. Chemička v Litvínově musela začít spalovat přebytečný materiál. Některé oblasti zůstaly i bez vody.

Příčinou byl pád fázového vodiče na vedení V411 mezi rozvodnami Výškov a Hradec. Tento jediný fyzický incident způsobil výpadek na velmi vysokém napětí, který odřízl přívod energie do přenosové soustavy pro pravý břeh Vltavy – a řetězově ochromil i vzdálené regiony.

Všechny rozvodny jsou sice už zpět pod napětím, ale otázka zůstává: Jak je možné, že pád jednoho vodiče zastaví zemi na hodiny?

Systém, který běží na hraně

Česká energetická soustava je napojená na celoevropskou síť ENTSO-E. Sdílení výkonu mezi zeměmi přináší výhody – ale i rizika. Pokud chybí výkon v Německu, dotuje se z Polska. Když je přetlak slunce ve Španělsku, kompenzuje se jinde. Ale právě tato propojenost dělá systém křehkým. Malý výpadek může způsobit dominový efekt. A čím víc je energie decentralizovaná, tím víc je těžší řídit rytmus celé sítě.

Stačí jeden pokles pod frekvenci 50 Hz – a automatické ochrany začnou síť rozpojovat. Bez člověka. Bez zpoždění. Jen fyzika a software.

Kde byly zálohy?

Některé pražské nemocnice přepnuly na dieselové agregáty. VŠE a ČVUT fungovaly v nouzovém režimu. Města jako Hradec Králové přišla o veřejné osvětlení, trolejbusy i semafory. Některé části Kolínska se ocitly bez pitné vody. Chemičky reagovaly spálením materiálů – což vyvolalo poplach u místních obyvatel.

Záložní zdroje existují – ale jejich kapacita je omezená. Palivo, filtry, obsluha. Na den? Možná. Na týden? Ne. A právě v tom je největší zranitelnost. Ne že systém selhal. Ale že fungoval jen díky improvizaci.

Obnovitelné zdroje – a nepříjemné otázky

Blackout z 4. července nevyvolaly soláry ani větrné turbíny. Ale právě jejich rostoucí dominance v síti celý problém zviditelňuje. Na rozdíl od klasických elektráren nevytvářejí setrvačnost. Neudržují rytmus. Reagují pomalu. Výpadek přenosového vedení je pak v síti bez rezerv a stabilizátorů výrazně dramatičtější.

Evropská unie tlačí na transformaci energetiky – správně. Ale zároveň nevytváří realistickou infrastrukturu pro zvládání nestabilit. Síť je čím dál decentralizovanější – ale ne inteligentnější. Bez masivních bateriových úložišť, bez systému ostrovních provozů, bez fyzických rezerv se celý „Green Deal“ stává papírovou iluzí.

Politika povolení – zpoždění znamená riziko

Předseda výboru pro energetiku Jan Chabr dnes upozornil, že chybí klíčová rozvodna „Sever“ a propojení Chodova. Právě tudy by proud mohl přitékat jinudy. Jenže stavba vázne. Na papírech. Na razítkách. Na obstrukcích. A když chybí jeden uzel, zátěž se přelije jinam – až přetíží celý segment.

Co nám dnešek ukázal?

  1. Síť funguje – ale je extrémně křehká.
  2. Fyzické závady mohou způsobit kolaps i bez sabotáže.
  3. Záložní systémy jsou krátkodobé – ne systémové.
  4. Bezpečnostní strategie se spoléhají na optimismus.
  5. Zelená transformace musí být inteligentní – jinak je nebezpečná.

Závěr? Toto nebyla katastrofa. Byl to test.

Mnoho věcí dnes zafungovalo. Záložní zdroje, rychlá obnova některých linek, reakce krizových týmů. Ale přesto: viděli jsme, jak málo stačí, aby Praha zmlkla. Aby voda netekla.

Dnešní blackout nebyl „hrozba z dokumentu“. Byl to jeho pilotní díl. A pokud se z něj nepoučíme – další díl už může být delší. A temnější.

🔌 Sledujte celý dokument „BLACKOUT“ na kanálu Mýty a Fakta.