Spojené státy a Evropská unie se v neděli dohodly na novém rámci pro transatlantický obchod. Výsledek odhaluje otevřené křídlo Evropy – její závislost na zahraniční energii. (Foto: Flickr)

Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa to byl domácí zápas, i když na cizí půdě, když spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou předstoupil před kamery v Trumpově golfovém resortu ve skotském Turnberry. Ve viditelně optimistické náladě Trump oznámil to, co nazval „největší obchodní dohodou všech dob“ mezi USA a Evropskou unií.

Amerika přetváří globální obchod

Rámcová dohoda – která stále čeká na ratifikaci členskými státy EU a Evropským parlamentem – zavádí 15% clo na většinu vývozu z EU do Spojených států. To je polovina původně hrozících 30 %, ale stále daleko nad historickými normami.

Na oplátku se EU zavazuje, že v příštích třech letech doveze energie v hodnotě 750 miliard dolarů – včetně zkapalněného zemního plynu (LNG) a ropných produktů. A pak je tu složka MAGA: investice v srdci Ameriky. Z evropských průmyslových odvětví má být mobilizováno neuvěřitelných 600 miliard dolarů, které budou investovány ve Spojených státech, se silným důrazem na obrannou výrobu. Trumpův vzkaz je jasný: pokud chce Evropa nadále vést svou zástupnou válku na Ukrajině, bude nyní muset platit za americké zbraně. Nic není zadarmo – dokonce ani nově objevená evropská válečnická síla, kterou se Spojené státy podle všeho stále více zdráhají dotovat.

Pro vybrané strategické zboží – letecké komponenty, klíčové chemikálie, polovodičové vybavení a generické léky – bude platit pravidlo „nula za nulu“.

Evropa bez pákového efektu

Tato klauzule završuje balíček, který von der Leyenová, viditelně vyčerpaná, pochválila, že přináší „bezpečnost a předvídatelnost“ pro obě strany. Není to tak docela lež – ale dohoda ostře odhaluje geopolitický úpadek EU. Evropa je nyní nucena dostat se na energetickou oběžnou dráhu Spojených států. Nakonec Brusel vypadá jako žák, který poslušně kopíruje diktát svého transatlantického učitele.

EU není první, kdo spolkl hořkou pilulku Washingtonu. Nedávné dohody s Japonskem a Velkou Británií naznačují, že nový normál pro cla je někde mezi 15 a 25 %. Cena za přístup na největší spotřebitelský trh světa je nyní jasně daná.

Evropa bez pákového efektu

Tato klauzule završuje balíček, který von der Leyenová, viditelně vyčerpaná, pochválila, že přináší „bezpečnost a předvídatelnost“ pro obě strany. Není to tak docela lež – ale dohoda ostře odhaluje geopolitický úpadek EU. Evropa je nyní nucena dostat se na energetickou oběžnou dráhu Spojených států. Nakonec Brusel vypadá jako žák, který poslušně kopíruje diktát svého transatlantického učitele.

EU není první, kdo spolkl hořkou pilulku Washingtonu. Nedávné dohody s Japonskem a Velkou Británií naznačují, že nový normál pro cla je někde mezi 15 a 25 %. Cena za přístup na největší spotřebitelský trh světa je nyní jasně daná.

Skvělý obchod pro Ameriku

Z pohledu USA je to skvělá dohoda. Z Evropy do Ameriky poputují stovky miliard kapitálu. Část z nich pomůže Evropě zacelit rány, které si způsobila sama – například energetickou krizi po přerušení dodávek ruského plynu a odstavení německé jaderné elektrárny.

Trump zajistil dva výsledky. Zaprvé, příjmy z amerických cel budou nadále růst. Zadruhé, prezident získal další PR vítězství pro americký průmysl – navázal tak na své turné po Blízkém východě před měsícem, kde se zavázal k investicím v hodnotě několika bilionů dolarů do projektů v USA.

EU-Evropa se drží kurzu směrem ke zdi

Trump dělá to, co by měl dělat každý racionální lídr reálné politiky – prosazuje národní zájmy prostřednictvím obchodního vlivu. Jeho zahraniční politika je v podstatě obchodní politikou. Jeho domácí ekonomika je konkurenceschopnější díky deregulaci, daňovým pobídkám a agresivní propagaci v zahraničí. Tomu se, vážený kancléři Friedrichu Merzi, říká lokalizační konkurence – výzva, kterou by Německo a EU mohly spíše přijmout, než se jí bránit. Mohla by to být chvíle, kdy je třeba přehodnotit neúspěšné politiky a vrátit se k ekonomickému rozumu.

To se však nestalo. Během jednání zvítězily zakořeněné zájmy EU – na úkor běžných občanů. Brusel mohl jednání využít ke zrušení celých katalogů necelních obchodních překážek. Místo toho se nedotkl ničeho. Klimatické předpisy, zákon o digitálních službách, harmonizační pravidla, která odrazují zahraniční investice – to vše zůstává v platnosti.

Skrytý protekcionismus EU, skutečná mocenská základna bruselských korporativistických ambicí, zůstává nedotčena.

Krátkodobá úleva, dlouhodobá cena

Pro Německo dohoda představuje určitou krátkodobou úlevu – zejména pro výrobce automobilů, chemikálií a strojírenské podniky. Strategická průmyslová odvětví těží z nulových cel na high-tech zboží, jako jsou letecké díly a speciální chemikálie. To pomohlo zabránit eskalaci obchodu, která by zničila německou ekonomiku, jež je silně závislá na vývozu. Kancléř Merz to označil za „zoufale potřebný signál hospodářského pragmatismu“.

Tato částečná úleva má však svou cenu. Trestná 50 % cla na ocel a hliník zůstávají – drtivá zátěž pro německý základní průmysl. Tato dohoda není férovým obchodem; je to asymetrické ujednání, v němž Washington selektivně ulevuje a strukturálně dominuje.

Poučení z dohody

To, co se prodává jako „obchodní dohoda“, je ve skutečnosti geopolitické vyrovnání. EU-Evropa se vmanévrovala do slepé uličky tím, že spálila poslední diplomatické mosty s Moskvou. Nyní, když je 60 % jejích energetických potřeb závislých na dovozu, se Brusel ocitl ve vazbě na energetickou dominanci USA. A Trump nemá v úmyslu nechat evropskou utopii zeleného blahobytu vzkvétat na úkor Ameriky. Energie něco stojí – a Brusel začíná chápat skutečnou cenu svého experimentu s ekologickou transformací.

Tento zelený experiment, stejně jako oživující se evropský militarismus, bude těžce zatěžovat veřejné finance. Nyní je na voličích, aby prosadili nápravu kurzu, nebo se propadli ještě hlouběji do jámy, kterou si sami vykopali.

Dohoda má také významné důsledky pro měnovou politiku. Nutí EU, aby se hlouběji zapojila do energeticko-merkantilistického světa USA a posílila tak systém petrodolaru. Přesun investic na americkou půdu pomůže posílit roli dolaru jako krále fiat měn. Dolar zůstává zúčtovací jednotkou. O euru nebyla ani zmínka.

Thomas Kolbe