Telegraph: Biden začíná být nebezpečný. Dejte ho pryč, než bude pozdě

Amerika a svobodný svět už toho moc nezvládnou. Demokraté musí jednat, aby prezidenta nahradili. (Foto: Flickr)

Ve slušné společnosti se to neříká, ale Joe Biden už není způsobilý být prezidentem Spojených států. Pro Ameriku i pro zbytek svobodného světa by bylo mnohem lepší, kdyby ze zdravotních důvodů předčasně odstoupil, nebo přinejmenším znovu nekandidoval na prezidenta.

Takové uvažování je pro pobřežní elity USA protivné, protože se děsí toho, že by se do Bílého domu mohl dostat pravicový republikán – buď Donald Trump, nebo kompetentnější, ale stejně radikální soupeř. A tak předstírají, že si nevšímají Bidenových lapsů, přehmatů a tragických známek rychle se zhoršujících schopností, a ignorují, že zřejmě chrání svého nezdárného syna Huntera před plnou silou zákona.

Pro levicový establishment se popírání těchto hluboce nepříjemných skutečností rovná vznešené lži v platónské tradici, případu, kdy účel světí prostředky; pro mnohé jiné to vypadá spíše jako případ nemístné krutosti, bezcitného rozhodnutí udržet osmdesátiletého muže v úřadu, když by si daleko lépe užíval důchodu.

Případů přibývá denně. Biden oznámil, že „jde spát“, než ho na tiskové konferenci přerušil v půli věty jeho asistent. Odešel z ceremoniálu a nechal na pódiu samotného válečného hrdinu. Zdá se, že mluví v hádankách nebo v odpovědích na otázky uvádí podivné citáty. Zdá se, že si potrpí na čtení z poznámek a není schopen se vyjádřit k jakémukoli obtížnému tématu.

Při sledování starých videí ze sedmdesátých a osmdesátých let je téměř nemožné rozpoznat v dnešním šokujícím prezidentovi někdejšího brilantního Bidena. Ronald Reagan, jehož zdraví bylo po atentátu trvale poškozeno a který později trpěl Alzheimerovou chorobou, na tom nikdy nebyl v úřadě tak špatně.

Bidenova práce je prací generálního ředitele nejmocnější země světa, vůdce svobodného světa, nikoli emeritního předsedy: je to složitá a odpovědná manažerská a výkonná role, a to nejen proto, že jeho ruce se vznášejí nad jaderným tlačítkem. Všichni máme zájem na tom, aby tuto roli vykonával kompetentní prezident.

Druh delegovaného rozhodování, jehož jsme nyní svědky, „funguje“ v tom smyslu, že rozhodnutí jsou zjevně přijímána, pravděpodobně konvenčně kompetentními technokraty, ale mnozí budou oprávněně skeptičtí k tomu, že jde skutečně o Bidenova rozhodnutí. To podkopává americký systém vlády a podporuje despoty v Číně nebo Rusku, aby odmítali západní tvrzení o morální nadřazenosti.

Mezitím Biden (nebo jeho blízcí spolupracovníci) pilně rozbíjí americký právní stát a umožňuje kritikům líčit celý Západ jako hluboce pokrytecký. Nejsem fanouškem Donalda Trumpa – byl dobrý v oblasti daní, regulace a Abrahámských dohod, ale byl vznětlivý a neorganizovaný, opakovaně selhával v mnoha dalších oblastech politiky a definitivně se znemožnil tím, že odmítl uznat svou zjevnou porážku.

Pravděpodobně porušil nějaké zákony, ale Bidenova administrativa zřejmě zneužívá své pravomoci tím, že vyzbrojuje ministerstvo spravedlnosti, aby ho zničila. O prezidentském úřadu by se mělo rozhodovat ve volbách, ne u soudu. Amerika se mění v takovou banánovou republiku, v níž jsou všichni předchozí vládci stíháni za činy, které spáchali během svého působení ve funkci.

Snad nejtoxičtější ze všeho je, že americké volby jsou tak založeny na zásadní nepravdě: tvrzení, že Biden bude prezidentem až do roku 2028, pokud bude příští rok znovu zvolen. Vzhledem ke zjevné rychlosti jeho chátrání musí být velmi malá šance, že by v Bílém domě vydržel déle než pár dalších let.

Nejpozději v roce 2025 budou i The New York Times – noviny, které věnují více času útokům na brexit než zkoumání poněkud důležitější otázky zdraví svého prezidenta – jistě nuceny uznat, že hra skončila. Nakonec odstoupí a ponechá Kamalu Harrisovou, aby se na dva nebo tři roky stala prezidentkou.

Bylo by mnohem lepší ukončit tuto šarádu už dnes. Biden by měl oznámit, že nakonec nekandiduje, a za demokratickou kandidátku by byla vybrána buď Harrisová, nebo někdo jiný.

Tím by se také radikálně změnila republikánská dynamika. Trump by mohl porazit Bidena a určitě i Harrisovou, ale proti Gavinu Newsomovi, kalifornskému guvernérovi, nebo jinému přednímu demokratovi by už nemusel mít tak dobrou pozici.

Americká politika uvízla v katastrofální repríze voleb v roce 2020, kdy proti sobě bojují dva značně neoptimální kandidáti. Odstranění Bidena by mohlo republikánům umožnit znovu zvážit, zda opravdu chtějí, aby jejich kandidátem byl někdo, kdo by příští rok mohl být ve vězení.

Radikálnější možností by bylo, kdyby Biden odstoupil ještě před vypršením svého mandátu a předal ho Harrisové. Ta by byla ještě horší prezidentkou než Biden, ale alespoň by měla administrativu plně pod kontrolou. Bylo by lepší, kdyby vládla rok než mnohem déle v druhém funkčním období Biden-Harrisová.

Pokud se, jak se v současnosti zdá pravděpodobné, Biden a jeho rodina budou čemukoli z toho bránit, měli by se demokraté vzbouřit, aby je donutili a usilovali o obnovení demokratických primárek. Existuje ještě jeden, ještě extrémnější scénář, o němž se široce diskutovalo v druhé polovině Trumpova prezidentství a který by nyní měli demokratičtí politici aktivně zvažovat. Podle článku 4 25. dodatku americké ústavy se viceprezident a většina členů vlády mohou dohodnout, že „prezident není schopen vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu“.

Prezident má právo to zpochybnit a konečné rozhodnutí by vyžadovalo dvoutřetinovou většinu hlasů v Kongresu. Lze předpokládat, že spousta demokratů by podpořila odvolání Bidena, pokud by takový postup podpořila většina jeho kabinetu. Přinejmenším by to mohlo pomoci přesvědčit Bidena, aby v roce 2024 znovu nekandidoval.

Skutečnost je taková, že Amerika s ním pravděpodobně propadne. Demokraté pravděpodobně zůstanou u Bidena a současné polovičaté republikánské pokusy o jeho impeachment jistě selžou. Trump, další gerontokrat, zůstává na cestě stát se republikánským kandidátem.

Zbytek demokratického světa potřebuje Ameriku jako maják mezi národy, a tak se zoufale díváme na pomalý, ale neúprosný úpadek její politické kultury.

Zdroj: telegraph.co.uk