Když píšu o vztazích mezi Evropskou unií a Spojenými státy v souvislosti s válkou na Ukrajině, vzpomínám si na sexuálně sugestivní háček z písně Davida Bowieho „Suffragette City“: „Wham! Bam! Děkuji, madam!“ (Foto: Flickr)

Zdá se, že Washington se chystá na Evropu kvůli Ukrajině zahrát Davida Bowieho. Když už je řeč o zesnulém hudebním géniovi, zazní i památná věta z jiné písně, „Diamond Dogs“, ze stejnojmenného alba: „Tohle není rock’n’roll. Tohle je genocida!“ Ale myslím, že si dnes dám od psaní depresivních sloupků o Palestině pauzu.

V poslední době jste si možná všimli, že mainstreamová angloamerická média najednou všechna varují před blížícím se ruským vítězstvím na Ukrajině. A to po dvou letech jásání stejných lidí, kteří prorokovali, že Ukrajina totálně zvítězí a Putinův režim se zhroutí, každým dnem.

Zde je užitečné poučení: kdykoli vidíte, že se formuje silný konsenzus, který nesnese odpor západních médií a jejich vládnoucích elit, vsaďte na opak. Není to spolehlivé, ale měli byste mnohem větší šanci si uvědomit, co se skutečně děje.

Někteří západní vědátoři a bývalí úředníci nyní vyvolávají apokalyptické vize o konci Evropy, nebo dokonce samotné západní civilizace.

„Putinovo Rusko se blíží ke zničujícímu vítězství.“ „Základy Evropy se otřásají.“ „USA varují, že jim docházejí peníze na válku na Ukrajině.“ „Západ v otázce Ukrajiny váhá.“

Deník Washington Post, jeden z nejhorlivějších proukrajinských zpravodajských serverů v USA, minulý týden přiznal, že „Ukrajina získala zpět jen asi 200 čtverečních mil území, a to za cenu tisíců mrtvých a zraněných a miliardové pomoci Západu“.

To je zhruba 0,25 procenta Ruskem dobyté země.

Můj oblíbený článek je od někoho, kdo není nikdo menší než redaktor pro obranu a zahraniční záležitosti deníku Daily Telegraph: „Čas Ukrajiny se krátí. Hrozí, že EU čeká stejný osud jako Svatou říši římskou.“

Kdyby to byla pravda, nebylo by se čeho obávat. Jak slavně prohlásil Voltaire, Svatá říše římská nebyla „ani svatá, ani římská, ani říše“. Napoleon jí pouze dal ránu z milosti. Upřímně řečeno, nemyslím si, že Putin je Napoleon.

Dnešní Evropa se však má čeho obávat, vlastně hodně. Nejde ani tak o to, že ztratila Ukrajinu; neztratila. Ztratila nanejvýš 20 % Ukrajiny, ale získala rozšířené NATO s Finskem, k němuž se chystá připojit Švédsko; a opevněných 80 % Ukrajiny sloužících jako rozsáhlý nárazník proti Rusku.

Jde spíše o důsledky toho, že po odvolání Washingtonu zůstane v ruce pytel.

Spojené státy možná říkaly Ukrajině a Evropanům, jak jsou důležití pro přežití Západu, a to s velkým W. Ukazuje se, že ve washingtonském kalkulu jsou možná přece jen méně důležití.

Ani taková supervelmoc, jako jsou USA, si nemůže dovolit upsat se dvěma drahým válkám najednou a zároveň jít na všechny fronty, kromě horké války proti Číně. Teď, když se ozval Izrael, hádejte, kterou válku si Amerika nyní vybere?

Válka je investice; proto je důležité vědět, do čeho investujete. Má to své stinné i stinné stránky a házení dobrých peněz za špatné. A někdy prostě musíte snížit své ztráty, i když to bude bolet. To je, řekl bych, vlastně jedno z klíčových ponaučení Clausewitzova spisu O válce, pro ty, kteří se obtěžovali ho přečíst.

V případě války na Ukrajině USA donutily Evropu absorbovat většinu nevýhod, zatímco většinu výhod si odnášejí samy. Plusů je spousta, i když nedosáhly maximální cílové ceny, kterou bylo zhroucení ruského režimu a ekonomiky.

Válka výrazně podpořila nejen americký obranný průmysl, zejména „velkou pětku“ výrobců zbraní, ale i americký ropný a plynárenský sektor, který na prodeji za nadsazené ceny zpět do Evropy, která dobrovolně přerušila levné ruské dodávky, velmi vydělal. Kdo vyhodil do povětří plynovody Nord Stream? Někdo?

Abychom byli spravedliví, evropské odstávky se týkaly hlavně ruské ropy, zatímco plyn se nadále, spíše v tichosti, dovážel. Přesto málokdy v novodobé historii vidíte tolik západních politiků signalizujících ctnost, kteří by byli tak zaneprázdněni uvalováním fakticky opačných sankcí na vlastní obyvatelstvo.

A to v podobě silné inflace a rostoucích životních nákladů spolu s nejhorší imigrantskou krizí v mnoha zemích EU. Není divu, že krajně pravicová okrajová strana – a dokonce i krajní levice – získává na celém kontinentu půdu pod nohama; v Německu právě vznikla nová krajně levicová strana, kterou založila nejslavnější komunistka v zemi Sahra Wagenknechtová.

Je to lidová vzpoura v největších evropských ekonomikách proti liberální vládnoucí elitě EU reprezentované Bruselem, která se spolu s NATO sklonila před USA. Jedná se o strukturální změny evropského politického těla, které jsou plné nebezpečí a nejistot.

Mezitím Washington zjevně připravuje domácí veřejnost a své evropské spojence na odchod Ukrajiny. Nyní je čas vydělat peníze a znovu investovat do Izraele/Palestiny. Nezapomeňte, že válka je investice a USA od svého vzniku nikdy nepřestaly investovat, od regionálních až po globální.

Richard Haass, který byl až do června předsedou Rady pro zahraniční vztahy – která slouží jako otáčecí dveře mezi veřejným a soukromým sektorem pro creme de la creme amerického zahraničněpolitického establishmentu – nyní kromě jiných politických prominentů radí pro příměří.

V posledních dnech se objevuje v hlavních amerických televizních stanicích a publikacích.

„Jsme již napjatí, abychom podporovali Izrael a dělali si starosti o Tchaj-wan. I kdybychom dali Ukrajině všechno, co chceme, stejně to nepovede k úspěchu,“ uvedl pro MSNBC.

„Proto tvrdím, že Spojené státy potřebují vést velmi přímé rozhovory s Ukrajinou a prezidentem [Volodymyrem] Zelenským – mluvit o tom, aby snížily důraz na osvobození země, aby kladly důraz na udržení toho, co mají… Právě teď, ať je 80 procent země v bezpečí, 80 procent této země obnoveno. Já bych skutečně navrhoval příměří.“

Za největší ironii považuji, že Haass toto všechno řekl v pořadu Ranní Joe na stanici MSNBC, který moderuje manželský tým Joe Scarborough a Mika Brzezinski.

Mika je dcerou zesnulého Zbigniewa Brzezinského, poradce Jimmyho Cartera pro národní bezpečnost, který jako jeden z mála „moudrých mužů“ americké zahraniční politiky důsledně varoval před tím, aby Rusko, Čína a Írán vytvořily „osu“, což přesně přinesla zástupná válka Washingtonu na Ukrajině, navíc se Severní Koreou přihazovanou jako dárek Moskvě navíc!

Umíral jsem touhou, aby Mika vznesla prozíravé varování svého zesnulého otce, ale ona jen pokorně seděla. Možná je to vysoká cena, kterou platíte za to, že pracujete v rámci amerického mediálního mainstreamu.

Ale to odbočuji. Haass vyřkl nejnovější myšlenky washingtonské zahraničněpolitické elity: Izrael nad Ukrajinou a neházet dobré peníze za špatné.

Proto máte nyní ve zprávách prominentní informace o nutnosti vyjednávání; o snaze amerických republikánů zastavit další financování Ukrajiny; a o široce medializovaném chmurném neúspěchu ukrajinské ofenzívy, na rozdíl od jejích údajných velkolepých průlomů před pouhými několika měsíci.

Tragické je, že Ukrajina mohla získat mírovou dohodu již několik měsíců po ruské invazi, jak tvrdí bývalý vrchní Zelenského poradce a spojenec David Arakhamia, a jeho výpověď nebyla nikdy zpochybněna vysokými západními představiteli. Londýn a Washington však jednání zmařily a tlačily na Kyjev, aby bojoval dál. Od té chvíle se ruská invaze stala zástupnou válkou Západu, respektive Washingtonu.

Ale 80 procent Ukrajiny není nic. Jak před válkou rekordně prohlásil Bill Gates, Ukrajina byla nejzkorumpovanější zemí v Evropě.

Po válce, panečku, to bude pro některé lidi bonanza.

Zelenskyj hlasitě prohlásil, že Wall Street a americký obranný průmysl budou páteří zahraničních investic na obnovu země. Každému je jasné, kam to směřuje.

Evropa možná získá menší kus koláče, ale za cenu podkopání svých liberálně-sociálně-demokratických tradic. Po válce bude možná ještě více závislá na USA, pokud jde o bezpečnost, spolu se vším tím postoupením autonomie, před kterým Francie varovala, ale bez jakéhokoli ekonomického protiplnění ze strany Washingtonu.

Nebo se EU může přiklonit zpět k Pekingu v době, kdy se obě ekonomiky potřebují více než kdy jindy, přičemž jedna čelí deflaci a druhá stagnaci. To by však jistě rozčílilo USA, které proti Číně vedou stále intenzivnější ekonomickou válku.

Zrušení rizika, nebo oddělení? Ve skutečnosti je to spíše uvíznutí mezi čínským a americkým kamenem.

Zdroj: telegraph.co.uk, scmp.com