Včera, 13. října, se v egyptském letovisku Šarm aš-Šajch odehrál okamžik, který by mohl znamenat konec dvou let krvavého konfliktu v Gazě: americký prezident Donald Trump společně s lídry zemí jako Egypt, Katar, Turecko, Jordánsko a dalšími podepsal deklaraci podporující mírový plán pro Blízký východ. (Foto: X)

Dokument, nazvaný „Trumpova deklarace pro trvalý mír a prosperitu“, slaví úspěšné ukončení první fáze dohody mezi Izraelem a Hamásem – výměnu rukojmích a vězňů, která proběhla během včerejšího dne.

Hamás propustil posledních 20 žijících izraelských rukojmích, zatímco Izrael osvobodil přibližně 2000 palestinských vězňů.

Trump to označil za „historický úsvit“ a „nový krásný den“ pro region, kde se shromáždilo přes 20 světových lídrů, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, britského premiéra Keira Starmera či palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse.

Ale kde byl v tomhle slavnostním chaotickém tanci Izrael? A Hamás? Proč nepodepsali oni sami? A není to celé jen velkolepá PR akce, která zakrývá hluboké trhliny v regionu?

Co se vlastně stalo?

Krátký přehled událostí Trumpův 20bodový plán, oznámený koncem září, byl dlouho očekávaný průlom po dvou letech války, která si vyžádala přes 60 000 palestinských a 1200 izraelských životů.

První fáze – příměří, výměna rukojmích za vězně a dočasné uvolnění blokády Gazy – byla schválena Izraelem a Hamásem již 9. října v nepřímých jednáních prostřednictvím Egypta a Kataru.

Včerejší implementace proběhla hladce: rukojmí překročili hranice do Izraele, kde je čekaly slzy radosti a lékařské ošetření, zatímco palestinští vězni dorazili do Rammalláhu či Gazy na autobusech.

Izraelská armáda se stáhla na dohodnuté linie, a tisíce Palestinců začaly opětovně osidlovávat sever Gazy, i když mnozí vědí, že jejich domy jsou v ruinách.

Trump, který před podpisem navštívil Izrael a promluvil k izraelskému parlamentu Knesetu, slavil Netanyahu jako „jednoho z největších válečných vůdců“ a sebe jako „nejlepšího přítele Izraele v Bílém domě“.

Netanyahu mu oplácel chválou a děkoval za „Boží pomoc“ při návratu rukojmích. Ale na summitu v Egyptě? Žádný izraelský ani zástupce Hamásu. Místo toho podepisovali arabští spojenci a evropští lídři – spíš symbolický akt solidarity než právně závazný dokument.

Proč Izrael a Hamás chyběli u stolu?

Důvody jsou pragmatické i politické. Izrael, pod tlakem domácích pravicových politiků, kteří chtějí pokračovat v boji proti Hamásu, se vyhnul veřejnému podpisu, aby nevyvolal vnitřní roztržku.

Netanyahu, čelící brzy volbám, potřebuje udržet tvář silného lídra – podepsat s Trumpem by vypadalo jako kapitulace. Hamás zase, oslabený izraelskými útoky a domácím hladomorem v Gazě, souhlasil s fází jednou (výměna a příměří), ale odmítá plný plán, zejména požadavek na odzbrojení a odchod z území.

Podle katarských mediátorů Hamás vidí dohodu jako „dočasnou úlevu“, ne konečný mír bez izraelského stažení z okupovaných území. Historik Rašíd Chálidí to shrnul ostře: „Trumpův plán je jen příměří a výměna – žádné rovné práva pro oba národy.“

Palestinští aktivisté na sociálních sítích mluví o „podvodu bez palestinského hlasu“, kde se podepisují diktátoři a Západ, ale ne ti, kteří válku prožívají.

PR hra, nebo skutečný krok vpřed?

Zde se dostáváme k jádru otázky – a odpověď není černobílá. Ano, včerejší podpis měl silný public relations nádech: Trump, který válku v Gazě slíbil ukončit během kampaně, teď může triumfovat před voliči doma, kde republikáni i demokraté ho chválí za „největší diplomatický úspěch“.

Fotky s arabskými emíry a evropskými premiéry, rodinné snímky před nápisem „Peace 2025“ – to je čistý hollywoodský marketing. Kritici na X (dříve Twitter) to označují za „bezmyslný PR stunt bez skutečných stran konfliktu“ nebo „falešný mír, kde Hamás ještě vraždí odpůrce“.

Ale pod povrchem je víc. Trumpova tvrdá taktika – útoky na Írán, Libanon a dokonce Katar – donutila Hamás k ústupkům, zatímco tlak na Netanyahu (včetně hrozeb omezení americké pomoci) donutil Izrael k kompromisu.

Výměna rukojmích fungovala, humanitární pomoc proudí do Gazy a tisíce Palestinců se vracejí domů. To není nic – po dvou letech pekla je to záchrana životů. Pokud se podaří druhá fáze (dlouhodobé příměří, rekonstrukce Gazy a možná i zapojení Íránu), mohl by to být Trumpův „Abraham Accords 2.0“.

Přesto varovné signály blikají: Hamás odmítá plné odzbrojení, izraelští extremisti chtějí válku pokračovat a budoucnost Gazy – včetně možného zapojení Jareda Kushnera do správy – budí obavy z nové okupace. Historie ukazuje, že příměří v regionu často končí novými výbuchy. Trump to včera prohlásil za „trvalý mír“, ale bez podpisů klíčových hráčů to zatím vypadá spíš jako pauza v divadle absurdit.

V tuto chvíli se svět dívá – a doufá. Pokud tohle není jen Trumpův hollywoodský finále, mohlo by to otevřít dveře k prosperitě, kde se místo raket ozývají volání dětí. Ale bez Izraele a Hamásu u stolu? To je jako svatba bez nevěsty a ženicha.