Nedávno 11. a 12. září proběhlo setkání na summitu jisté organizace v jistém městě, jejichž jména většina Američanů nikdy neslyšela. Reportáže mainstreamu o tom téměř neexistovaly. To místo bylo Dušanbe, což je hlavní město Tádžikistánu, což je země, kterou by byl málokdo na Západě schopen správně najít na mapě. Mohli byste ale klidně vsadit i poslední rubl na to, že Vladimir Putin přesně ví, kde ten Tádžikistán je. Protože ta skupina, co se tam sešla, je dítětem ruského presidenta. Je to Šanghajská organizace pro spolupráci (anglicky SCO, česky ŠOS) skládající se ze šesti členských států: Ruska, Číny, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu.


SCO byla založena v roce 2001 údajně, aby kolektivně odporovala extremismu a k posílení bezpečnosti hranic. Ale skutečný důvod její existence je větší. Putin na ni nahlíží v širším kontextu jako na protiváhu k NATO (a to je postoj, který mimochodem SCO nijak nepopírá). Jejím oficiálním postojem může být sice závazek o nevstupování do aliancí, o ne-konfrontaci a nevměšování do záležitostí jiných zemí, ale – je pozoruhodné – že ty země pořádají společná vojenská cvičení.

A proč by nás vlastně měla zajímat schůzka uprostřed zastrkova? No, je jasné, že cokoliv, co Rusko s Čínou navrhují, že budou dělat spolu, je zárukou pozornosti. Ale v celém tom příběhu je toho ještě daleko více.

Už od početí SCO našlapovalo Rusko po špičkách, protože nechtělo, aby se tato skupina stala možným koněm, na kterého vsadí Čína pro svoji expanzi do toho, co považuje za svůj vlastní strategický zadní dvorek, do Střední Asie. Ale současně s tím si Putin udělal pár nových přátel po celém světě tak rychle, jak to jen šlo. Pokud bude zpochybňovat americkou globální hegemonii – což je propozice, kterou dopodrobna prozkoumávám ve své nové knize Studenější válka – tak bude potřebovat tolik aliancí, kolik jich jen bude moci upéct.

Mnozí z pozorovatelů předpovídali, že schůzka z Dušanbe bude historická. Očekávalo se, že se tato organizace otevře novým členům. Avšak rozšiřování bylo vytlačeno na okraj, aby se soustředili na situaci na Ukrajině. Členové, jak se dalo předvídat, podpořili ruský postoj a vyjádřili podporu pro pokračování rozhovorů v této zemi. Přivítali Minskou dohodu o zastavení palby a velebili ruského presidenta za úspěchy v mírové iniciativě.

Ale na myšlenku na nové členy sotva zapomněli. Existují jiné země, které aktivně usilují o členství už roky. Teď, když rotující předsednictví této organizace přešlo na Moskvu – a s tím, že je příští summit naplánován na červenec 2015 do Ufy v Rusku – tak by podmínky mohly být příznivé k tomu, aby se proces rozšíření příští léto opravdu začal rýsovat, řekl Putin.

Co se týče toho, účastníci z Dušanbe podepsali dokumenty, které se týkají k tomu relevantních otázek: „Modelové memorandum povinností žadatelských států k získání postavení členského státu SCO“ a „Vstupní proceduru k udělení statutu členského státu SCO.“

To je jak pro Rusko, tak pro Západ extrémně důležité, protože dva z národů dožadujících se přijetí v geopolitice váží hodně: Indie a Pákistán. A na křídle na to čeká ještě další významný hráč – Írán.

Když vysvětloval, proč bylo odloženo hlasování o přijetí těchto zemí, tak byl pomocník presidenta Putina Jurij Ušakov upřímný. Ruským médiím řekl, že rozšiřování je v tomto okamžiku pořád ještě předčasné kvůli potenciálním těžkostem vyvěrajícím z dobře známé animozity mezi Indií a Čínou, a Indií a Pákistánem, stejně jako kvůli Západním sankcím proti Íránu. Tyto konflikty by mohly tuto alianci značně oslabit, a to je tím, čemu by se Rusko chtělo vyhnout.

Dostat dlouhodobé protihráče k jednomu stolu bude vyžadovat trochu delikátního diplomatického manévrování, ale to není nic, čeho by se Putin zdráhal. (Komu jinému se povedlo udržovat srdečné vztahy jak s Íránem, tak s Izraelem?)

Jako vždy Putin ani v tomhle nepřemýšlí v malém ani na krátkou dobu dopředu. Mezi prioritami, které pro ruské předsednictví vytyčil, jsou: utužil roli SCO při zajišťování regionální bezpečnosti; spuštění významných mnohostranných ekonomických projektů; posílit kulturní a humanitární vazby mezi členskými národy; a zpracovat důkladné přístupy k současným globálním problémům. Rovněž připravuje rozvojovou strategii SCO pro období 2015-2025 a věří, že to bude hotové do doby příštího summitu.

My bychom měli bedlivě sledovat, co se uvnitř SCO děje. Jakmile do toho vstoupí Indie a Pákistán (a k tomu dojde), tak bude Írán rychle následovat po nich, tak to bude změnou geopolitické hry.

Putin zaujímá vůdčí roli ve vytváření mezinárodní aliance mezi čtyřmi z deseti nejlidnatějších zemí planety – jejich obyvatelstvo dohromady obnáší 40% celkového světového obyvatelstva, tj. něco těsně pod 3 miliardami lidí. Obsahuje to dvě nejrychleji rostoucí globální ekonomiky. Přidáme-li Írán, tak to znamená, že jejich členové budou kontrolovat polovinu rezerv zemního plynu. Rozvoj sítě asijských plynovodů by mohl národy žijící v tomto regionu ekonomicky posílit a svázat je úžeji k sobě.

Pokud to půjde podle Putina, tak by se SCO nejenže mohlo stát rivalem NATO, ale také by mohlo upéct nějakou novou finanční strukturu, která by přímo konkurovala MMF a Světové bance. Nová rozvojová banka (FKA čili BRICS Bank) vytvořená v uplynulém létě v Brazílii byla prvním krokem v tomto směru. A to by mohlo vést k sesazení amerického dolaru jako světové rezervní měny s chmurnými důsledky pro americkou ekonomiku.

Jak to zdůvodňuji ve Studenější válce, tak věřím, že Putinovým konečným cílem je: uspořádat atentát na dolar, který srazí USA na úroveň jen dalšího obyčejného národa mezi mnoha ostatními… a během tohoto procesu bude jeho vlast vynesena na to nejvznešenější možné místo.

To, co se dělo letos v Tádžikistánu, a to, co se bude příští léto dít v Ufě, jsou věci, na kterých záleží. A to hodně.

[quote align="center" color="#999999"]

  • Vážení a milí čtenáři, děkujeme, že podporujete činnost nezávislého magazínu Vědomí
  • [/quote]

    Zdroj: zerohedge.com, reformy.cz