Nemělo by to překvapovat. Washington a Izrael jsou dlouhodobí imperiální partneři. Významné regionální  operace se plánují společně. Dělá se to dlouho dopředu. Je to kvůli strategické výhodě. Operace jsou součástí širší regionální agendy. 1. února měl magazín TIME nadpis „Následky náletu v Sýrii: Proč má Izrael starosti,“ tvrdící: „Izraelské bojové letouny během úterní noci udeřily na několik cílů včetně výzkumného střediska biologických zbraní, které bylo údajně srovnáno se zemí kvůli obavě, že by mohlo padnout do rukou islamistických extrémistů bojujících za svržení vlády syrského prezidenta Bashara Assad, řekli TIME činitelé západního zpravodajství.“

Široce se mluvilo „jen o dvou náletech“. Jeden údajné izraelské vojenské letouny zaměřily na konvoj se zbraněmi a municí směřující do Libanonu.

Předchozí články diskutovaly o tom, co se stalo. Ptaly se, proč by Assad posílal životně důležité zbraně a munici do Libanonu? On přeci potřebuje vše, co může dostat.

Pokud jsou zprávy přesné, měly by je podpořit důkazy. Žádný nebyl předložen.

Co má Izrael za lubem? Děje se ještě něco jiného? Zkouší Sýrii vyprovokovat k odvetě? Chce, aby uvízla v totální válce? Provést to by mohlo znamenat zánik Sýrie. Útok na Irán by mohl následovat. Stejně tak by mohla potenciálně postupovat i regionální a globální válka.

S Mossadem propojená DEBKAfile (DF) uvedla, že Obama dal izraelskému útoku „zelenou“. To mělo „tři cíle“.

(1) To výzkumné středisko v Jamaraya slouží „Sýrii, Hizballáhu a Iránu.“ DF řekla, že byly zasaženy tři cíle. Zda je to pravda či ne, není známo.

Tvrdí se, že jsou to k tomu patřící sklady chemických zbraní, propojené laboratoře a úložiště s pokročilými zbraněmi i park náklaďáků schopných je převézt „za hranice“.

(2) Tento útok byl zaměřen na narušení „kooperativního vojenského úsilí“ mezi Sýrii, Iránem a Hizballáhem.

(3) Izrael „provedl svůj první (otevřený) krok do syrského konfliktu.“ Skrytě se zapojoval už dva roky nebo i déle. DF nic neřekly.

Přestalo se s apelováním na syrskou válku Washingtonu. Až dosud to jde jen přes zástupná komanda smrti. Izraelský útok by mohl předcházet něčemu většímu. Čas ukáže.

Jerusalem Post (JP) v úvodníku s nadpisem „Rozlití ze Sýrie“ říká:

Izrael „má právo a povinnost zabránit, aby se anarchie ze Sýrie nerozlila do Libanonu a ohrozila Izraelce.“

 

Kontrola faktů

Izrael se do syrského konfliktu zapojil. Je tomu tak už od počátků povstání v roce 2011. Jeho potenciální rozlití je jeho vlastní práce. Musí jen sám sebe vinit.

JP však naznačuje opak. „Nastal už čas,“ říká, „na omezená vojenská opatření sestavená ke stabilizaci situace, taková jako zřízení bezletových zón, bezpečných oblastí, bombardovacích kampaní a vyzbrojení opozice.“

JP sotva přestane s naléháním na totální válku. Cokoliv udělá Izrael, to je ospravedlnitelné, jak věří. Národní bezpečnost je obvyklou záminkou. To je ale blud. Jedinou regionální hrozbou Izraeli je ta, kterou si sám vynalezne.

Redaktor Stop NATO Rock Rozoff řekl posluchačům Progressive Radion News Hour, že Izrael konflikt dramaticky eskaluje.

Sýrie je rozehřátí před Iránem. Izrael se dopustil otevřené agrese. Vzájemné výčitky zatím nenastaly.

Washington řekl jen málo. Ban Ki-moon hanebně naléhal na obě strany, aby projevily zdrženlivost. Tímto ukazuje, koho podporuje.

Britský ministr zahraničí William Hague řekl:

„Nebudu vyslovovat žádné odsouzení Izraele ani se hrnout do kritiky. Může v tom být spousta věcí, které neznáme, nebo které nezná ani Arabská liga ani Rusko.“

Izraeli projde vražda. Stalo se tak už mnohokrát před tím. Chirurgicky přesné útoky mohou být předehrou většího konfliktu. Jen čas ukáže.

Nejmenovaný západní zpravodajský zdroj řekl TIME: „Tu noc byly zasaženy nejméně dva další cíle, aniž by poskytl podrobnosti. Tito činitelé rovněž tvrdí, že Izrael dostal od Washingtonu ‚zelenou‘, aby provedl ještě více takových útoků.“

TIME tvrdí, že zničená budova Výzkumného střediska Jamraya byla „skladem naplněným zařízeními nezbytnými pro nasazování chemických a biologických zbraní.“

Žádný důkaz to nepodporuje. Tvrzení TIME se na ničem nezakládají.

Jeho zdroje říkají, že Washington se „nachystal provést podobné nálety kolem Aleppa, kdyby hrozilo, že rebelové zaberou místa spojená se zbraněmi masového ničení v této oblasti.“

TIME předstírá neexistující hrozbu. Washington má dalekosáhlé vazby s těmito tzv. „džihádisty“. Hizballáh neohrožuje nikoho. Ani Irán, Hamás, ani další hojně jmenované skupiny či tzv. „domácí teroristé.“

TIME citoval bývalého vedoucího činitele Mossadu Amnona Sofrina, jak říká:

„Pokud jsme uspěli celé ty roky s odstrašováním Syřanů a dalších nás obklopujících zemí, které vlastní zbraně hromadného ničení (aby je nepoužily), je to proto, že víme, jak poslat zprávu, že cena by byla hodně vysoká.“

Jinými slova vynalézat hrozby. Skrývat širší agendu. Útočit preventivně. Ignorovat mezinárodní právo. Sofrin navrhl, aby se Washington s Izraelem proti Sýrii po dobu tohoto konfliktu spojili.

Že to dělají, bylo v poslední době o dost víc vidět. Když udeřily Izraelské válečné letouny, byl šéf vojenského zpravodajství IDF generálmajor Aviv Kochavi zrovna ve Washingtonu. Byl na návštěvě u svých protějšků v Pentagonu.

Možná se plánuje něco většího. Svržení Assada je dlouhodobá politika.

Bývalý náměstek ministra zahraničí James Dobbins teď vede RAND Corporation’s International Security and Defense Policy. Po izraelském bombardování Sýrie v září 2007 se ptal:

„Znamená to, že jsme na pokraji další středovýchodní války?“ Chce se jí Washington vyhnout nebo dostal Izrael „zelenou“, aby v ní pokračoval?

Izrael „měl dobrý důvod k bombardování Sýrie.“ Assad „pomáhá znovu zásobit Hizballáh.“ V určitém okamžiku „začnou lifrovat rakety na Izrael.“

Mezi Izraelem a Sýrií „nikdy nechyběl důvod“ k válce. Oficiální kruhu věděly o izraelských záměrech měsíce dopředu. Washington to povzbuzoval. Ten podporoval v roce 2006 izraelskou válku proti Libanonu.

V téže době Dobbins vyjádřil obavy z toho, že region „doslova vzplane“. Věci jsou dnes ale daleko horší než tehdy. Pokud bude následovat větší válka se Sýrií, všichni utrpí ztrátu.

Političtí plánovači ponechávají tento problém neřešený. To dělá i TIME. Místo toho rétoricky ukazuje prstem nesprávným směrem. I New York Times trvale odvrací pravdu od své hlavy.

„Izrael se chystá k útokům,“ vyvolává humbuk. Sýrie se „rozpadá“. Je tu údajná hrozba chemických zbraní. Izrael má právo jednat. Už je technicky ve válce se Sýrií.

Konflikt se přes hranici rozlil několikrát. Zbloudilé granáty údajně už na Golany dopadly. Je to ale syrské území. Izrael jej ilegálně okupuje.

Izraelské tanky už vystřelily na syrské dělostřelecké baterie. Bylo to údajně v reakci na přilétající granáty. Sýrie udělala vše, co se dá. To poslední, co chce, je válka s Izraelem.

Netanyahu podněcuje provokace. Damašek projevuje zdrženlivost. Tím ale možná nezabrání většímu konfliktu. Assad je obviňován za Západem vytvářené zločiny.

Izrael je hodně zapojen. Také jsou vysoké sázky. Hrozí širší válka. Miliony životů jsou v ohrožení. To, co bude následovat, stojí za to důkladně sledovat. Více probereme v budoucích článcích.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

]]>