„Evropský zákon o svobodě sdělovacích prostředků“ Evropské unie se stal 8. srpna závazným zákonem ve všech členských státech, ale za jeho názvem se skrývá soubor ustanovení, která by mohla omezit právě ty svobody, které má údajně chránit. (Foto: Depositphoto)

Naléhavá výzva pro naše čtenáře

Kopii zákona jsme pro vás získali zde.

Vedle formulací o ochraně novinářů nařízení povoluje zatýkání, sankce a sledování novinářů, kdykoli to podle úřadů slouží „naléhavému důvodu obecného zájmu“.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová příchod legislativy uvítala na sociálních sítích: „Svobodný a nezávislý tisk je základním pilířem naší demokracie. Naším Evropským aktem o svobodě sdělovacích prostředků chceme zlepšit jejich ochranu. Novináři tak mohou pokračovat ve své důležité práci bezpečně a bez rušení či zastrašování.“

Ačkoli zákon stanoví ochranu, například zákaz špionážního softwaru nebo donucování k odhalení zdrojů, tyto záruky jsou oslabeny zabudovanými mezerami.

Vlády je mohou obejít, pokud jsou jejich kroky povoleny vnitrostátním právem nebo právem EU a považovány za přiměřené vágně definovanému „obecnému zájmu“.

Toto povolení se vztahuje na rušivé sledovací technologie v případech spojených s trestnými činy, za které hrozí trest odnětí svobody s horní hranicí tři roky nebo více, přičemž tento seznam sahá od terorismu a obchodování s lidmi až po trestné činy označované jako „rasismus a xenofobie“.

Legislativa rovněž nařizuje každé zemi vést registry vlastníků médií a jejich adres. Zaměřuje se na takzvané „dezinformace“ a obviňuje některá média z manipulace jednotného trhu za účelem šíření nepravdivých informací.

Velké online platformy jsou vykresleny jako místa, která dusí přístup ke zprávám a jsou obviňovány z toho, že podporují polarizaci.

Aby tomu EU čelila, chce posílit spolupráci mezi národními regulačními orgány, na kterou by dohlížela Evropská rada pro mediální služby složená z regulačních orgánů členských států a zástupce Komise. Ačkoli je rada označována za nezávislou, její sekretariát je řízen Komisí, což jí dává možnost ovlivňovat rozhodovací proces.

Dalším prvkem zákona je prosazování „důvěryhodných médií“ a posilování státních vysílacích společností prostřednictvím transparentních jmenovacích procesů a stabilního veřejného financování.

Podporují se každoroční setkání úředníků EU, internetových společností, zástupců médií a nevládních organizací, na nichž se hodnotí, jak jsou dezinformační iniciativy prováděny.

Přestože je zákon prodáván jako ochrana svobody tisku, jeho struktura dává Bruselu a vnitrostátním orgánům možnost rozhodovat o tom, které hlasy zůstanou aktivní a které mohou být umlčeny. Tím, že zákon umožňuje zatýkání, sledování a větší zapojení státu do mediálního prostředí, hrozí, že se z ochranné pojistky stane nástroj kontroly.

Pokud už máte dost cenzury a dohledu, podpořte nás.

Zdroj: reclaimthenet.org