Americký ministr dopravy Sean Duffy oznámil, že USA chtějí být první zemí, která umístí jaderný reaktor na Měsíc, poté, co podle interní směrnice nařídil vesmírné agentuře NASA, aby tento plán urychlila. (Foto: Flickr)

„Na povrch Měsíce přivedeme jaderné štěpení, které bude pohánět naši základnu,“ napsal Duffy ve čtvrtek místního času na sociální síti X.

„Když vedeš ve vesmíru, budeš vést i na Zemi.“

Směrnice napsaná Duffym – o níž jako první informoval server Politico a do níž nahlédla agentura AFP – požaduje, aby NASA do pěti let postavila jaderný reaktor, který by mohl být využíván k výrobě energie na Měsíci.

Jedná se o první významnou změnu Duffyho politiky od doby, kdy ho prezident Donald Trump jmenoval úřadujícím šéfem vesmírné agentury, a přichází jen tři měsíce poté, co Čína a Rusko oznámily, že zvažují společné úsilí umístit na Měsíci také jadernou elektrárnu.

K čemu by však jaderný reaktor pomohl? A co je hnacím motorem těchto nových vesmírných závodů? Tady je to, co bychom měli vědět.

Proč ho umístit na Měsíc?

Jaderný reaktor by byl užitečný pro dlouhodobé pobyty na Měsíci, protože Trumpova administrativa se snaží oživit výzkum vesmíru.

Jeden měsíční den trvá na Zemi čtyři týdny, přičemž dva týdny nepřetržitě svítí slunce a po nich následují dva týdny chladné tmy.

Tento cyklus ztěžuje přežití kosmické lodi nebo měsíční základny pouze se solárními panely a bateriemi.

Zdroj energie nezávislý na Slunci by byl klíčem k udržení lidské přítomnosti na měsíčním povrchu po dobu nejméně 10 let, uvedla již dříve NASA.

Duffy ve své interní směrnici rovněž cituje plány Číny a Ruska umístit na Měsíci reaktor do poloviny 30. let 20. století.

„Země, která tak učiní jako první, by mohla potenciálně vyhlásit zónu, v níž by se nesmělo pobývat, což by Spojeným státům významně ztížilo zřízení plánované přítomnosti na měsíci Artemis, pokud by tam nebyly první,“ píše podle agentury AFP.

Artemis je odkazem na program NASA na průzkum Měsíce, jehož cílem je vyslat v roce 2026 na povrch Měsíce čtyři astronauty, kteří by zde v blízkosti jižního pólu vytvořili trvalou přítomnost.

Duffy dále poznamenává, že by to vydláždilo cestu pro snahy o průzkum Marsu.

„Abychom tuto kriticky důležitou technologii náležitě posunuli kupředu, abychom byli schopni podpořit budoucí lunární ekonomiku, výrobu energie o vysokém výkonu na Marsu a posílit naši národní bezpečnost ve vesmíru, je nezbytné, aby agentura jednala rychle,“ říká údajně.

Uprostřed obnoveného soupeření o nadvládu ve vesmíru – více než 50 let poté, co studená válka podnítila prvního člověka, aby se prošel po Měsíci – stojí za zmínku, že podle dohody OSN z roku 1967 nemůže žádný stát vlastnit Měsíc.

Duffyho komentáře o možnosti, že by jiná země mohla na jeho povrchu vyhlásit „zónu, do které se nesmí vstoupit“, zřejmě odkazují na dohodu nazvanou Artemidské dohody.

V roce 2020 ji původně podepsalo sedm zemí, aby stanovilo zásady spolupráce zemí na Měsíci. Od té doby tak učinilo dalších 49 států, včetně Austrálie, ale Čína na seznamu nápadně chybí.

Tyto zásady zahrnují takzvané „bezpečnostní zóny“, které mají být zřízeny kolem operací a prostředků, jež země na Měsíci vybudují, aby se zabránilo rušení.

Zdroj: rnz.co.nz