USA učinili to, co vypadá jako konečné rozhodnutí, že teď už jednoznačně z Afghánistánu do 11. září 2021 stáhnou vojska. (Foto: Flickr)

Není vůbec náhodou, že tento datum znamená 20 let od koordinovaných teroristických útoků teroristické skupiny Al Kajda na americké půdě roku 2001.

USA ve zjevně zuřivé pomstychtivosti roku 2001 vpadly do Afghánistánu údajně, aby vykořenily teroristickou bandu vedenou z toho obviněným zesnulým Usámou bin Ládinem, který řídil operace své rozsáhle rozmístěné militantní islamistické organizace z této země pod patronátem milic Talibanu.

Ač je to hra dynamická a zjevně těkavá, tak politici sehráli velkou roli v podnícení zmatku způsobeného posuvy v časovém rozvrhu stahování. Např. 1. prosince 2009 tehdejší prezident Barack Obama nařídil vyslání dalších 30 000 vojáků do Afghánistánu, přičemž spolu s tím sliboval, že do 18 měsíců začne se stahováním vojsk. Také tehdejší viceprezident Biden na Twitteru 12. října 2012 sliboval, že roku 2014 americká vojska Afghánistán opustí.

Přes své opakované sliby během svého jediného funkčního období bývalý prezident Donald Trump se svou politikou Amerika v první řadě stejně nezvládl úplné stažení vojsk pořád ve válečných zónách v různých částech světa. Trump odešel z úřadu 20. ledna, kdy jeho slib z listopadu 2020, že stáhne z Afghánistánu a Iráku další vojska, se pořád neplní.

USA bohužel za intervenci do Afghánistánu zaplatily krutou cenu. Článek napsaný 9. prosince 2019 do New York Times Sarah Almukhtar a Rodem Nordlandem s názvem: „Co dostaly USA za ty 2 biliony $ v Afghánistánu?“ konstatuje, že „toho není moc, co by se dalo ukázat.“

Podle tohoto článku do roku 2019 v této válce zemřelo přes 2 400 amerických vojáků a přes 38 000 afghánských civilistů. Taliban ale pořád značnou část této země kontroluje a ta zůstává jedním z hlavních světových zdrojů uprchlíků a imigrantů. Tak o čem ta invaze vlastně byla, když socioekonomická a politická krize se v Afghánistánu ve skutečnosti v posledních dvou desetiletích jen zhoršila?

To stahování má určitě dlouhé zpoždění. Co však nedovedeme říci, je, co tu supervelmoc vedlo k tomu, aby své rozhodnutí tak nepatřičně dlouhou dobu nerealizovala. Odchod Ameriky z této země v hanbě je reminiscencí někdejšího krachu jejího 19letého zapojení do Vietnamského konfliktu za Studené války. Po své rozhodné porážce pak USA stáhly z Vietnamu roku 1973 svá vojska, když tam o život přišlo 58 318 Američanů spolu se ztrátou 3,4 milionu životů převážně vietnamských civilistů.

Existuje ovšem pár souvisejících otázek, které je třeba přezkoumat, abychom si o efektivitě americké okupace Afghánistánu mohli udělat úsudek. Zaprvé, zda mohutná přítomnost USA dosáhla svého cíle zadusit teroristické útoky doma i v zahraničí vyvěrající z této země? Zadruhé, existuje skutečný důvod pro udržování této zatím nejdražší války jak z hlediska obětí, tak finančních nákladů? Zatřetí, jaká je celková budoucnost Afghánistánu po stažení USA.

Bidenova administrativa, ač se stydí to přiznat, se musí cítit, jako kdyby jí z krku sejmuli jho. Neexistovalo žádné morální ospravedlnění pro to, aby tato supervelmoc okupovala Afghánistán pod záminkou zničení čehosi, o čem říkala, že je citadelou terorismu. Pozorovatelé říkají, že to byla zase další klamná hra jako při hledání zbraní hromadného ničení, které vedlo k invazi Ameriky a jejích spojenců roku 2003 do Iráku.

Byl to samolibý krok, který ignoroval cítění Afghánců, i když se halil do údajných ušlechtilých záměrů. Intervence USA by snad mohla i odstínit od větších teroristických útoků v USA, ale vůbec nezastavila eskalaci terorismu v dalších částech světa.

Uprostřed stahování, které začíná 1. května, tu bude pořád hodně nejistoty, kvůli čemuž americký ministr zahraničí Antony Blinken náhle navštívil 15. dubna Afghánistán. Nicméně jeho ujištění pro afghánskou vládu o americké oddanosti bezpečnosti této země zní dost prázdně, když dobře víme, že na stůl nehodil peníze na ohromnou rekonstrukci, která je zapotřebí po této nejdelší americké válce.

Blinkenovy nic neříkající sliby moc nezabraly, aby se dalo říci, že s nimi odteď budou Afghánci na jedné palubě. Skutečná situace o tom, co se děje za pózováním pro fotografy se odráží v poznámkách poslance Naheed Farida, který během Blinkenovy návštěvy reportérům řekl: „Vidím to ohledně budoucnosti velice pesimisticky.“

Toto stahování by mělo fungovat jako precedens pro dlouho se protahující stahování amerických vojsk z jiných ohnisek napětí, kam usadili svá vojska. Do toho od roku 2002 patří Irák, Sýrie a kubánský Záliv Guantanamo.

Nakonec je třeba zopakovat, že věk nestoudného vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí patří do odeznělé éry. Mělo by k tomu docházet jen v případech schválených mezinárodní komunitou prostřednictvím Spojených národů a ne jednostranně jako to dělá Amerika a někteří její mocní spojenci.

Stephen Ndegwa