Jednou z prvořadých geopolitických starostí USA po skončení Studené války bylo uchvátit si maximální vliv nad Střední Asií. Je to logické. Tuto oblast nazývaly podbřiškem Ruska, což samo o sobě implikuje, jak to vnímaly, že je odsud Rusko zranitelné. Zároveň zde má spoustu ekonomických zájmů a vazeb, neboť provázanost ekonomik těchto zemí s ruskou ekonomikou, se od éry Sovětského svazu, jehož součástí tyto země bývaly stejně jako Rusko, moc nezměnila. Např. ruské rakety dosud startují do kosmu převážně z kosmodromu v Kazachstánu.

Vzhledem k poloze této oblasti je rovněž jasné, že právě sem bude svůj vliv a ekonomickou spolupráci směřovat další strategický hráč na světovém kolbišti Čína. Když je tomu tak, potom hrozí, že by se postupně mohlo vyvinout společenství spolupracujících národů od Pacifiku po Atlantik, čili tzv. Eurasijská osa, která by představovala těžiště světového ekonomického a politického vývoje, a z USA by také mohla pak udělat jen vzdálený ostrov kus za vodou odlehlý od světa. Zvláště když v nedávné době Čína přišla se svým gigantickým projektem přezdívaným Nová Hedvábná stezka, tj. trasy dopravních infrastruktur jako vysokorychlostní železnice, kolem nichž se mají vytvářet pásy navazujícího ekonomického rozvoje. Tedy projekt, který by právě takovou noční můru Amerického impéria – Eurasijskou osu – měl roztočit.

Vzhledem k tomu, že Rusko takovou osu nadšeně vítá a k Číně se v její snaze přidává, je určitě čeho se bát a Američanům by se moc líbila možnost rozrůstání Eurasijské osy blokovat, když budou mít v hrsti Střední Asii.

Rozjeli proto celou řadu od 90tých let se táhnoucích programů pomoci středoasijským státům ve snaze vybudovat Střední Asii silně provázanou se Západem a pokud možno co nejvíce odtažitou od přilehlých zemí jako Rusko a Čína, které by ideálně měly vnímat jako své nepřátele.

Ne, že by ty programy žádný účinek neměly. Ekonomická spolupráce v rámci možností rostla. Vstřícnost vůči Americe jí umožnila v oblasti vybudovat i nějaké vojenské základny. Ale spolupráce s Ruskem nijak neuvadala a spolupráce s Čínou trvale rostla. Vždyť proč ne, když je teď Čína dílnou světa a oni si z ní mohou vše přivézt rovnou ze sousedství.

USA tedy své úsilí za Obamovy administrativy roku 2015 vystupňovaly a spustily projekt C5+1. V rámci tohoto projektu měly USA (ta +1) do pěti zemí Střední Asie pumpovat balíky peněz a získat tak páku na manipulaci celého regionu proti budovatelům Eurasijské osy Rusku a hlavně Číně. Rusko však pořád sílilo a vazby na explozivně se rozvíjející Čínu také.

Tento vývoj před pár lety vykrystalizoval do čehosi pro jestřáby mezi americkými stratégy děsivého. Vznikla tam totiž Šanghajská organizace pro spolupráci – SCO. Tedy ekonomické ale i bezpečnostní sdružení zemí oblasti za účasti Ruska a Číny. Tyto země tedy v rámci uvedeného uspořádání mají dohodnuté obchodní vztahy, často probíhající za pomoci místních měn místo dolarů, a spolupracují i v oblasti bezpečnosti včetně společných vojenských cvičení. Tedy došlo k selhání amerických snah na celé čáře.

Je to vidět i ve zprávě Revizní komise americko-čínských ekonomických a bezpečnostních vztahů. Jde o komisi vytvořenou v říjnu 2000 pro americký Kongres se sídlem ve Washingtonu DC, která má vytvářet revizní zprávy o národně bezpečnostních dopadech vzájemného obchodu a ekonomických vztahů mezi USA a Čínou.

Jejich poslední zpráva ukazuje, že úspěšná čínská aktivita v regionu USA už neposkytuje moc možností k realizaci jejich snah.

„Peking využil SCO k vybudování vlastních kapacit k projekci vojenské síly do Střední Asie. Čínská vláda pomocí diplomatických dohod s členskými zeměmi může SCO využívat ke kladení základů pro zvyšování projekce své síly, což má dopady nejen na budoucí krize ve Střední Asii, ale i na konflikty v jiných regionech. Blízkost Číny ke Střední Asii a obecně příznivé postoje středoasijských vlád k Pekingu činí z tohoto regionu pro Čínu testovací terén k nácviku protiteroristický operací i daleko konvenčnějších vojenských operací mimo své území.“

Komise to vnímá jako vznik závažných důsledků pro budoucí politiky USA a jejich projekty. Uvádí.

„Je zde závažné riziko, že by si Peking mohl vytvořit páku pro své vztahy se zeměmi SCO, které ozbrojeným silám USA omezí schopnost operovat ve Střední Asii. SCO na svém summitu 2005 vydala prohlášení vyzývající k časovému rozvrhu pro stažení vojsk USA ze základen v Uzbekistánu a Kyrgyzstánu. Nátlak Číny a Ruska nejspíš přispěl k pozdějšímu rozhodnutí Uzbekistánu ještě toho roku vystěhovat Spojené státy z letecké základny Karshi-Khanabad, kterou Spojené státy používaly na podporu operací v Afghánistánu.“

Zpráva se obává, že tento trend se se stažením USA z Afghánistánu bude ještě zrychlovat, takže čínský vliv zde nevyhnutelně zastíní ten americký. Odchod USA z regionu umožnil, aby středoasijské země s Čínou s oblibou pořádaly společná vojenská cvičení.

Tato cvičení středoasijským státům umožnila vymanit se z „ochrany“ USA, ale Číně umožnila „rozšířit do Střední Asie svůj obranný perimetr,“ stěžuje si zpráva.

Peking už při odchodu Američanů uzavírá afghánskou hranici. Nemá sice vůbec chuť Afghánistán „okupovat“, ale zajišťuje sebe i oblast před průniky teroristů z Afghánistánu. „Od roku 2016 operuje Čínská ozbrojená policie, součást čínských ozbrojených sil, z předsunutých pozic v Tádžikistánu u čínských a afghánských hranic,“ praví se ve zprávě, aby bránila infiltraci teroristů z Afghánistánu do Střední Asie a pevninské Číny.

Trumpovou administrativou oznámené stažení USA z Afghánistánu a jejich vystěhování ze Střední Asie je totálním krachem americké středoasijské strategie.

Když vláda Spojených států svého čas tuto strategii oznamovala, tak argumentovala, že se snaží vyhovět narůstající touze států Střední Asie mít „protiváhu“ proti Číně.

Ve zprávě Komise se však jasně ukazuje, že taková touha středoasijským zemím vůbec není vlastní, nýbrž že výhled na hluboké zapojení USA do oblasti pro zdejší země vůbec není lákavý, takže takováto strategie nemá šanci se realizovat. Hlavní je přitom to, že jak ukazuje zpráva, pro středoasijské země je Čína daleko přijatelnější než USA.

Také tím hlavním zahraničním činitelem, který má zatím ve Střední Asii největší vliv, zůstává Rusko. A Čína s Ruskem čím dál lépe vychází, zvláště poté, kdy Západ Rusko zkouší šikanovat pod záminkou Krymu a po nastoupení poslední evropské administrativy v Bruselu, která dělá, co může, aby vztahy EU s Ruskem pobořila. O realizaci záměru USA vybudovat si ve střední Asii vojenské předmostí a uplatňovat přímý politický vliv už tam nikdo nestojí.

Záměrem také bylo, že USA, až se chopí moci nad Afghánistánem, si z něj po úplném zničení Talibanu udělají loutkový stát, načež založí nějakou alianci integrující země oblasti s jejich Afghánistánem. Taková aliance tam z vůle místních zemí vznikla v podobě Šanghajské organizace pro spolupráci s účastí těch, které chtěly USA vyloučit – Ruska a Číny, aniž by o Afghánistán kdokoliv stál. Po Trumpově stažení z Afghánistánu na to mají USA vyhlídky ještě slabší, přestože Biden slibuje, že z Afghánistánu udělá opět prioritu.