Mezi zvláštnostmi současné chvíle na mezinárodní scéně mimořádně vyniká takový jev, jako je zásadní změna v hodnocení známých věcí. To, co bylo dříve považováno za pozitivní, začíná být vnímáno se znaménkem mínus. To, co bylo ceněno dříve, nyní ztrácí svůj význam. A naopak. (Foto: Wikimedia)

Dalším příkladem takového jevu byl nedávno americký velvyslanec v Berlíně Richard Grenell. Prohlásil, že USA mohou přemístit část svého vojenského kontingentu z Německa do Polska. Diplomat si nebral servítky. Podle něj „je urážlivé očekávat, že americký daňový poplatník bude i nadále platit za více než 50 tisíc Američanů v Německu, zatímco Němci použijí svůj obchodní přebytek pro domácí účely“.

Je jasné, jaký úkol si diplomat stanovil, když vyslovil toto varování. Změny ve světě však došly tak daleko, že jako první vyvstává otázka: je to opravdu hrozba pro Němce, nebo je to ve skutečnosti jejich sen?

V problému zaoceánského vojska v Německu ( a vůbec v Evropě) jsou úzce propojeny politické a ekonomické aspekty, jelikož v sázce je jak globální situace, tak i kolosální prostředky.

Na německém území je soustředěna velká část amerických vojáků v Evropě – řádově 35 tisíc. Plus 17 tisíc amerických civilních zaměstnanců.

Německo pokrývá asi třetinu nákladů na údržbu této velké vojenské mašiny, přičemž z větší části ne skutečnými penězi, ale bezplatným poskytováním infrastruktury, půdy atd. pro vojenské účely. Kromě toho je do obsluhy zapojeno 12 000 německých civilistů a další desetitisíce pracovních míst po celé zemi, což přináší ekonomice další příjem a poskytuje pracovní místa odpovídajícímu počtu lidí.

Obecně lze pochopit podráždění Trumpa a jeho administrativy:  Amerika nejen vykonává obranné funkce pro Německo, ale sama i platí za tento banket.

Situaci zhoršuje arogantní neústupnost Berlína v otázce zvyšování vojenských výdajů na dvě procenta HDP, což požaduje NATO a což je zásadní pro Washington. V letošním roce by měl odpovídající článek státního rozpočtu činit 1,36 procenta a německé úřady ve své neomezené velkorysosti plánovaly jeho postupné zvyšování až na jedno a půl procenta – do roku 2025.

Vůbec není náhoda, že Grenell uvedl Polsko jako možnou alternativu Německu. Varšava právě zvýšila výdaje na obranu na očekávanou úroveň. Jediným problémem je, že polský HDP je 3,5krát nižší než německý, takže se jedná o úplně jiná dvě procenta, pokud je převedeme na miliardy dolarů.

Už nikoho nepřekvapují neustálé třenice mezi Washingtonem a Berlínem, stejně jako stále otevřenější německé úsilí osvobodit se od postavení vazalské a skutečně okupované země. Existují tedy vážné pochybnosti o tom, že současná velvyslancova invektiva nějak ovlivní německou politiku a udělá ji poddajnější a ústupnější vůči USA.

Ve skutečnosti je to jeden z hlavních amerických problémů s donucením mladších partnerů, kteří získali sílu a vymkli se z kontroly: Washington jim nemá co nabídnout a hrozby již nevypadají tak hrozivě.

Jaké nenapravitelné důsledky bude mít pro Německo stažení vojsk?

Zaútočí Putin? Nesmysl.

Kromě toho odsun natovských vojsk spíše změní situaci k lepšímu.

Rusko-americká vojenská konfrontace se neustále stupňuje. Evropa je v ní stlačena jako oběť svázaná na rukou i na nohou, jejíž názor nikoho nezajímá a kterou Spojené státy obětují jako první v případě, že půjde do tuhého. Odchod Američanů, alespoň částečný, zmírní závažnost problému pro Německo, protože daleko méně objektů na jeho území bude v zóně pozornosti ruských strategických raketových sil.

Na druhou stranu - a to je mnohem aktuálnější - země skutečně přijde o dost pracovních míst a peněz. Německá ekonomika je však dostatečně silná, aby zvládla takovou ránu. V každém případě budou ztráty mnohonásobně, a to i řádově nižší než ty, kterým bude Německo muset čelit, pokud Američané dosáhnou svého a vytáhnou z něj požadované množství zdrojů.

Takže nejpravděpodobnějším výsledkem Grenellova ostrého prohlášení nebude to, že Berlín přijme a splní všechna přání ze zámoří, ale naopak zvýšení nepřízně v německé společnosti a vládnoucích kruzích vůči osobě velvyslance USA. Za rok a něco jeho práce v Německu se mu již podařilo získat velmi pochybnou pověst.

Má na svém kontě ostrá, odsuzující a mravokárná prohlášení týkající se celé řady otázek: právě o těch výdajích na obranu, o „ nemyslitelné“ politice vůči Rusku, o stavbě Nord Stream 2 a o Němcích, kteří se odmítají účastnit protiíránských akcí. Tak úspěšně rozzuřil německé politiky, že už na jaře místopředseda Německého spolkového sněmu vyzval k okamžitému prohlášení Grenella za personu non grata.

A to je přesně to nejzajímavější v tom, co se děje. Čerstvé prohlášení diplomata s výhrůžkou přesunu vojsk zcela zapadá do jeho pozice v současné funkci. A reakce Němců na Grenella jednoznačně svědčí o tom, že na takové chování zámořských velvyslanců nejsou zvyklí.

Zároveň je tento přístup občanům řady dalších zemí včetně Ruska dobře znám, protože právě takto se u nich doma chovají americké diplomatické mise:  hrubě zasahují do vnitřních záležitostí, veřejně poučují, napomínají a celkově strkají nos do věcí, do kterých jim nic není.

Navíc je pozorována naprosto jasná zákonitost:  čím hlasitěji a častěji velvyslanectví USA vyjadřuje nespokojenost, tím hůře se Washingtonu daří ovlivňovat politiku příslušného „vyvrhele“ a „odpadlíka“.

Zbývá tedy jen poblahopřát Německu k zařazení do skupiny těchto států. Jejich negativní hodnocení ze strany Američanů je dokonale vyváženo pocitem obnovení suverenity.

Zdroj: snews.com