Pořád ještě zuří bouře kolem víkendových komentářů Borise (bývalého londýnského starosty) kvůli jeho smělosti s jakou poukázal na to, že Evropská unie (EU) a projekt Evropského superstátu má ve skutečnosti lehký nádech nacismu. Vůbec nepřekvapuje, že centralizované vlády mívají často určité nepříjemné proponenty a při bližším pohledu uvidíme, že někteří z otců zakladatelů EU stojí za zamyšlení.
Jedním z původců EU a prvním presidentem Evropské komise byl Walter Hallstein. V roce 1929 nejmladší německý profesor práva a velký papaláš v nacistickém právním establishmentu, co byl člen Národně socialistické ligy učitelů, Národně socialistické asociace právníků, Národně socialistické organizace pro blaho lidu a Národně socialistické ligy německých vysokoškolských pedagogů.
Akademik a voják Třetí říše a zároveň otec zakladatel Evropského projektu Walter Hallstein
Sloužil rovněž jako dělostřelecký důstojní v Německé armádě, dokud nebyl v roce 1944 zajat. Říkal, že nikdy nevstoupil do Nacistické strany, takže by možná mezi všemi divnými členstvím toto mohl přeci jen postrádat. Každopádně byl ale určitě daleko úspěšnější v plnění vize sjednocené Evropy na druhý pokus.
Tím se ale nezatěžujte. Poslechněme si o EU něco dobrého pro prostý zdravý rozum:
„Silnější vnímání ekonomického společenství evropských národů se musí vypěstovat kolaborací ve všech sférách ekonomické politiky (měnové, úvěrové, výrobní, obchodní atd.). Ekonomická konsolidace evropských zemí by měla posílit jejich vyjednávací pozici v jednání s jinými ekonomickými skupinami světové ekonomiky.“
„Takováto jednotná Evropa se nepodvolí politickým a ekonomickým podmínkám diktovaným jí jakýmkoliv ne-evropským subjektem.“
Že by výňatek z politického dokumentu Evropské komise? Kdepak. To jsou poválečné plány Waltera Funka, Hitlerova ministra hospodářství a válečného zločince. Ten měl rovněž pár představ o měně:
„Cenová úroveň se bude muset upravit podle té německé.“
Vskutku vizionářské.
Ani nově nastoupivší muži nejsou tím, co vypadají. Komise EU popsala Konrada Adenauera, západoněmeckého kancléře z let 1949-63 jako „pragmatického demokrata a neúnavného sjednocovatele.“ A on určitě pragmatický byl.
Jedním z Adenaurových nejbližších poradců a ředitelem spolkového kancléřství, když Německo vstoupilo do Rady Evropy a do Evropského společenství uhlí a oceli, byl Hans Globke. Globkem byl vůdčí nacistický úředník, společník Adolfa Eichmanna a protižidovský aktivista. V roce 1963 dostal rozsudek na doživotí, ovšem u východoněmeckého soudu v nepřítomnosti.
I naši domácí fanatici chtěli superstát EU. Oswald Mosley, vůdce Britské unie fašistů, byl zaníceným zastánce evropského federálního státu s chráněnými ekonomickými zónami: „Nová myšlenka na Evropu národů.“
Sir Oswald Mosley, britský fašistický vůdce, který po Druhé světové válce vedl kampaň za jednotný evropský superstát
Ve skutečnosti byl vztah mezi válečnými zločinci a superstátem EU tak do očí bijící, že to mozkový trust Otevřená Evropa v roce 2014 vyvracel: „Povrchně by se to mohlo jevit tak, že na argumentu, že nacistické plány s Evropou mají trochu něco společného s dnešní EU, trochu něco je.“
Uchylují se k vysvětlení, jak se ten argument hroutí, protože nacistické plány nikdy ovoce nepřinesly. Otevřená Evropa uvedla: nacisté neměli nikdy šanci dovést své plány k závěrečnému konci, protože prohráli.
Existuje ale spousta dalších šílených a zlých lidí a spiklenců, kteří pořád ještě považují za špatné, když se poukazuje na to, že EU je pokračováním nacistického projektu nebo nějakého komunistického projektu, i přes skalní komunisty v Evropském parlamentu.
Ale ať je to komunismus nebo nacismus, stejně některé myšlenkové pramínky, které unikly z vražedných myšlenkových proudů 20. století, přetekly až do století 21. Bertrand Russell extrahoval ten nejzákladnější lidský instinkt za těmito silami: „Spousta toho, co se předkládá jako idealismus, je buď maskovaná nenávist, nebo zahalená láska k moci.“
Ve většině případů bude EU argumentovat, že to myslí dobře – a předpokládám, že máme štěstí, že tato generace autoritářů jsou větší „citlivky“ než ta minulá parta. Dělají si starosti s větrnými turbínami, lidskými právy a pracovními hodinami. Ale impuls za všemi těmi dobrými úmysly je vždy ten samý: touha kontrolovat ostatní, protože si myslí, že jsou lepší.
EU právě tímto páchne a miliony občanů Řecka, Itálie, Portugalska, Španělska a dalších ožebračených regionů EU mohou hořce svědčit o škodách spáchaných tímto posledním utopickým projektem. Další politiky otevřených hranic EU do Evropy přivedly pátou kolonu, které se hnusí Západní civilizace, podporují terorismus a v poslední době odpovídají za vlnu sexuálních útoků, kterými mění ženám způsob života.
Je ironií, že toto vše je důsledkem politik tažených Německem kvůli vině za jejich válečné zločiny. Odpovědí na tyto chyby je jejich popírání. Tak se to ale dělo vždy, když se z utopických politik stalo náboženství a dostaly se do srážky s realitou. Takový byl punc politik totalitních hnutí 20. století a stejné puncovní značky nese i EU.
Tato hnutí mohou vést řečičky o míru, rovnosti a svobodě. Může se jim třebas i věřit. Ale ať je to v kterémkoliv století nebo kterákoliv vláda, jestli páchají genocidu, nebo jen vyvolávají chudobu a ekonomické zhroucení, výsledkem je vždy chaos, a tak tomu bude zase.
Zdroj: breitbart.com
