Jsou Spojené státy, Severoatlantická smluvní organizace a Rusko v šílené spirále vedoucí k zase další válce v Evropě? Je to snad nevyhnutelné? Zdaleka ne. Ten USA poháněný vazal, co je zrovna teď hvězdou tance oligarchů na Ukrajině, Petro Porošenko, minulý týden přišel s propozicí, že Ukrajinci by měli být v blízké budoucnosti po jeho „reformách“ požádání, aby hlasovali, zda chtějí přistoupit k NATO. Buďme si ale upřímní. Mnozí z vás budou jistě obeznámeni s konceptem „nárazníkového pásu“ – území a národů, které jsou historicky sevřené mezi Německým orlem a Ruským medvědem.
Tak, jak si teď stojíme, celý to ten nárazníkový pás – kromě Ukrajiny a Běloruska –už podepsal s NATO. Nová Berlínská zeď, tentokrát postavená USA, se táhne od Baltu po Černé moře a zrovna teď prochází Kyjevem. Pokud by se Ukrajina stala členem NATO, byť i ve vzdálené budoucnosti, pak by se zóna nárazníkového pásma vytratila. To by znamenalo, že NATO – tedy v podstatě USA – by se usadily přímo na ruské západní hranici.
Washington právě oznámil, že předsune více vojenských vozidel do Evropy, aby jich použil ke cvičení nebo i k „případným vojenským operacím.“ To je v perfektním souladu s tím neustálým překrucováním oné americké snůšky mozkových trastů, že NATO a USA jsou přeci „nuceny“ k nějaké protiváze, proti potenciální ruské agresi, když mají přeci závazky k bezpečnosti Východní Evropy.
Zrovna tak jako Ukrajina, tak i Pobaltské státy a Polsko vytrvávají ve společném orchestru hysterie o takovéto „agresi“, takže teď, ať je to určitě jakkoliv děsivé, jsou občas na stole možnosti, jaké se při válce s Ruskem nabízejí po někdejším MAD (Mutually Assured Destruction – vzájemně zaručené zničení – slovo „mad“ znamená šílenství). To ale zdvihá přinejmenším mírný protiproud od informovaných Američanů, kterým nejde do hlavy, proč by USA měly platit za obranu Evropy, když je evropské HDP větší než americké?
Chcete si, kluci, zahrát na válku?
Tak teď je tu „hrozba“ jaderné války v Evropě – ať už jen předstíraná nebo je to jinak. Tak tu teď nemá cenu porovnávat jaderné kapacity umístěné v USA a v Rusku podle počtů, nýbrž podle kvality.
Vezmete-li HDP USA, Německa, Francie a UK dohromady a porovnáte-li to s Ruskem; tak by to mohlo vypadat na rozhodné vítězství. Když ale pak prozkoumáte strategický jaderný scénář, tak už je to úplně jiné. Samotné HDP „nevyhraje“ nic.
Elity ve Washingtonu a na Wall Streetu teď pohltila paranoia jaderné války. Studie výboru pro zahraniční záležitosti v podstatě „objevila“ to, o čem už referovala Pravda. I další spisy, jako tento přinejmenším dělají narážky na zjevné do očí bijící americké strategické nedostatky.
Zamysleme se nad něčím z následujícího:
- Ruské ICBM (mezikontinentální střely) s MIRV (vícečetnými samostatně si cíl vybírajícími hlavicemi) létají rychlostí asi 18 Machů; tj. značně rychlejší než cokoliv, co je v americkém arsenálu. A ty jsou v podstatě nezranitelné.
- S-400 a S-500 jsou už úplným dabl-trablem. Moskva souhlasila, že protiletecké rakety S-400 prodá i Číně. Čímž se Peking v podstatě stane pro americké letectvo neproniknutelný, a to i pro ICBM a křižující střely. Rusko se na své straně už zaměřuje na skutečnou věc na hraně doby S-500 – proti kterým jsou v podstatě nějaké proti-rakety Patriot něčím jako V-2 z II. světové války.
- Ruské rakety Iskander letí rychlostí 7 Machů – s dosahem 400 kilometrů a nesou 700 kilogramů bojové nálože v různých variantách a s kruhovou odchylkou zásahu kolem pěti metrů. Přeloženo: krajně smrtelná zbraň proti letištím a logistickým infrastrukturám. Iskandery jsou schopny zasahovat cíle hluboko uvnitř Evropy.
- A pak je tu Suchoj T-50 PAK FA. O tom mluvíme jako o úplné změně hry v blízké budoucnosti.
Klauni z NATO snící o válce s Ruskem budou muset přijít s nějakým systémem železné opony k vyřazení Iskanderů. Ale zatím vůbec žádný takový nemají. Navíc se budou muset potýkat s S-400, které mohou Rusové nasadit v celém spektru.
Pomyslete na pěknou sestavu S-400 rozmístěnou v enklávě Kaliningrad; která by změnila vzdušné operace NATO hluboko v Evropě na absolutně hrůznou noční můru. Navíc, ty bojové tryskáče NATO, co za něco stojí, stojí celé jmění. Představte si účinek stovek zničených tryskáčů Evropské unie už teď zdevastované finančním zbídačováním skoro jako smrtelným morem.
Jako kdyby to nestačilo, nikdo neví, skutečný rozsah strategických schopností NATO. Brusel o nich nemluví. Mimo-oficiálně je ale známo, že tyto kapacity nejsou zrovna žádný zázrak. A to ruské zpravodajství ví.
A teď si představme, že ti NATO klauni i tak budou trvat na válce, Moskva už dala velice jasně na srozuměnou, že Rusko, aby se ubránilo proti konvenčnímu útoku NATO, svůj ohromující arsenál více než 5 000 taktických jaderných zbraní použije – ať to stojí, co to stojí. Navíc k zastavení amerického jaderného útoku stačí několik tisíc systémů S-400 a S-500.
Jako kdyby takováto Apokalypsa, z níž se ježí vlasy, nestačila, v úvahu je třeba vzít i scénář rusko-čínské aliance – což je velká hra, která změnila příběh o Eurasii v desátých letech 21. století.
Jen pro případ scénáře „otočného čepu Asie“, v němž tento gang spřádá nápady, jak jít také na Říši středu, Čína nesmírně investuje do proti-satelitních laserů; proti-satelitních raket; tichých ponorek, které proplouvají pod americkými letadlovými loďmi, aniž by je před tím kdo detekoval; a proti-raketových raket Made in China, které jsou schopné zasahovat i sestupující satelity, jež létají rychleji než ICBM.
Takže v kostce, Peking ví, že americká povrchová flotila je už zastaralá – a před útokem neuhájitelná. A netřeba dodávat, že veškerý ten čínský modernizační vývoj probíhá rychleji než cokoliv v USA.
Umírněný návrh
To překrucování washingtonského establišmentu je neutuchající: Rusko prý expanduje na impérium 21. století.
Tady ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov podrobně vysvětluje, jak je to čirý nesmysl. To, k čemu opravdu dochází, je hra, v níž Moskva dovedně ten Brzezinskim inspirovaný blaf na Ukrajině i se všemi jeho předehrami vyhmátla. Takže se netřeba divit, že Impérium chaosu zuří.
Ale i tak existují řešení, jak rozpustit to současné hysterické propadání válečné logice. Tady jsem dost podrobně rozebíral, jak Washington hraje Ruskou ruletu. Teď je tedy čas předkládat umírněné návrhy – jak už takové dávali do oběhu někteří angažovaní analytici z USA, z Německa a z Asie.V podstatě je to velice jednoduché. Je to na Německu. A všechno je to o demontáži Stalina.
Stalin v závěru II. světové války vzal Německu Východní Prusko a východní část Polska přidal k Ukrajině. Východní Ukrajina bývala původně Ruskem; je to část Ruska, kterou Lenin dal Ukrajině.
Tak, ať se Východní Prusko vrátí Německu; východní část Polska se vrátí Polsku; a východní Ukrajina, zrovna tak jako Krym – který daroval Chruščov Ukrajině – se vrátí k Rusku.
Každý dostane svůj díl. Už žádný Stalin. Žádné svévolně stanovované hranice. To by bylo tím, co Číňané nazývají situace „trojího vítězství“. Samozřejmě, že Impérium chaosu proti něčemu takovému bude na smrt bojovat; vždyť to už by nebyl žádný další chaos, kterým by šlo manipulovat k ospravedlnění křížové výpravy proti atrapě ruské „agrese“.
Míč je na německém hřišti. Teď je to na Východních Prusech, aby tuhle skutečnost prezentovali Angele Merkelové. Potom bychom viděli, jestli je schopna přijmout tohle poselství.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: zerohedge.com, reformy.cz
