Video: Jak Island svrhl banky

„Proč banky považujeme za něco jako posvátné chrámy?“ Tohle je rétorika otázek, které klade islandský prezident Olafur Ragnar Grimson (a zodpovídá) v těchto skutečně monumentálních třech minutách pravdivosti z té frašky, kterou je Světové ekonomické fórum v Davosu. Uprostřed týdne plácání po zádech a sobě-gratulačních zábavních večírcích, jak to uvádí John Aziz, vysvětluje islandský prezident, proč má jeho národ rychlý růst, proč má jen zanedbatelnou nezaměstnanost a jak se dostal z toho, že byl před 5 lety plakátovou ukázkou bankovní krize, aby se z něj zase stal národ vzkvétající.

Jednoduše řečeno řekl:„ Nepostupovali jsme podle převažující ortodoxie Západního světa posledních 30 let.“

Je tu poučení pro každého – jelikož Grimson vysvětluje proces kreativní destrukce, který Západní ekonomiky pořád ještě nesmírně potřebují – ač máme podezření, že jeho holografický pas nebude pro příští rok na tohle švýcarské pobavení už uznán…

Přepis videa:

Reportér:

Až dosud je jediným kousíčkem naděje pocházejícím z této Davoské konference prezident Islandu, který stojí vedle mě, Olafur Ragnan Grimson.

Pane prezidente, proč jste takovým majákem naděje? Proč Island přežil to, v čem Evropa selhala? Co děláte jinak?

Prezident:

Myslím, že to překvapuje hodně lidí. Před čtyřmi lety jsme byli příkladem selhavšího finančního systému číslo jedna, ale teď jsme zase v zotavení, s ekonomickým růstem a s velice nepatrnou nezaměstnaností. A já si myslím, že tím hlavním důvodem je to, že jsme byli dostatečně moudří, že jsem si uvědomili, že tohle je také fundamentální sociální a politická krize. A po tom všem jsme nepostupovali podle tradiční, převažující ortodoxie Západního světa posledních 30 let. Zavedli jsme kontrolu měny, nechali jsme banky zbankrotovat, poskytli jsme pomoc chudým a nezavedli jsme zbídačující opatření v tom rozsahu, jaký vidíme v Evropě. A výsledkem je po čtyřech letech to, že Island se těší z pokroku a zotavení, což je velice odlišné od ostatních evropských zemí, které utrpěly finanční krizí.

Reportér:

Co ale vaše politika nechat banky padnout? Fungovala by i ve zbytku Evropy?

Prezident:

Myslím, že ano. Protože se často lidí ptám, proč považujeme banky za něco jako posvátné chrámy moderní ekonomiky, proč nejsou banky něco jako aerolinie, telekomunikační společnosti aj., kterým se dovoluje, aby zbankrotovaly, když se chovaly nezodpovědným způsobem? Ta teorie, že musíte vykoupit banky z dluhů, je teorií o tom, že bankéři si užívají svého vlastního zisku z úspěchu a pak nechají obyčejné lidičky, aby nesli břemeno jejich selhání přes daně a zbídačujících opatření. A lidé v souladu s demokratickou linií tohle dlouhodobě neakceptují.

Reportér:

Ale tady v Británii do velkém míry závisíme na finančním sektoru, ne?

President:

Tohle je zajímavá otázka, protože jednou z věcí, o které jsme se z kolapsu bank na Islandu poučili, je to, že islandské banky stejně jako britské, americké a další banky jsou high-tech společnosti, které najímají inženýry a matematiky, počítačové vědce. A pak když padly, tak inovativní části naší ekonomiky, high-tech sektor, IT sektor ve skutečnosti začaly rozkvétat. Ty si v posledních třech letech vedly daleko lépe, než kdykoliv před tím. Poučení z toho tedy ve skutečnosti je, když chcete, aby se vaše ekonomika stala konkurenceschopnou v inovativním sektoru 21. století, tak je silný finanční sektor, který z těchto sektorů odebírá talenty, a to i když je to úspěšný finanční sektor, ve skutečnosti špatnou zprávou, když chcete aby vaše ekonomika byla konkurenceschopnou v oblastech, které jsou doopravdy obory 21. století, v informacích, inovacích, technologiích a v IT.

Reportér:

Pane Grimsone, opravdu vám velice děkuji.

Prezident:

Děkuji mnohokrát.