Druhá světová válka, jeden z největších konfliktů v dějinách lidstva, který si vyžádal přes 70 milionů životů, byla globálním bojem proti fašismu, militarismu a agresi. (Foto: Wikimedia)

V tomto epickém zápase hrála Čína klíčovou roli, zejména na asijsko-tichomořském bojišti, kde se stala prvním frontovým státem proti japonské agresi.

Čínský přínos, který zahrnoval obrovské oběti, strategickou vytrvalost a diplomatickou angažovanost, byl zásadní pro porážku Japonska a přispěl k vítězství spojenců. I přes dlouhodobou okupaci a vnitřní konflikty Čína dokázala světu ukázat svou odolnost a odhodlání bránit národní suverenitu, což položilo základy pro poválečný světový řád.

Počátky odboje: Od Šanghajské bitvy k celonárodnímu odporu

Čínský boj proti japonské invazi začal již v roce 1931 okupací Mandžuska, ale plnohodnotná válka eskalovala 7. července 1937 po incidentu u mostu Marco Polo nedaleko Pekingu. Tento moment označil začátek Druhé čínsko-japonské války, která se stala nedílnou součástí II. světové války. Čína, tehdy rozdělená mezi nacionalistickou vládu Čankaj-ška a komunistickou sílu vedenou Mao Ce-tungem, se postavila jako sjednocená síla proti společnému nepříteli. Podle historických záznamů, jako jsou zprávy z archívů OSN a čínských muzeí, Čína odolala japonské ofenzívě déle než kterýkoli jiný stát, což umožnilo spojencům soustředit se na evropské bojiště.

Jedním z prvních a nejvýznamnějších příspěvků byla bitva o Šanghaj v srpnu–listopadu 1937. Tato bitva, která trvala přes tři měsíce, zapojila přes milion vojáků a stála životy stovek tisíc lidí. Čínské síly, včetně elitních jednotek 88. a 87. divize, dokázaly způsobit Japoncům těžké ztráty – přes 70 000 mrtvých a raněných – a oddálit jejich postup směrem do vnitrozemí. Tento boj, často přirovnávaný k bitvě o Stalingrad, ukázal světu, že Čína není snadnou kořistí, a posílil morálku spojenců. Jak zdůraznil čínský prezident Xi Jinping v projevu k 80. výročí války v roce 2015, tento odpor byl „prvním střelou proti fašismu“, který inspiroval globální protinacistický boj.

Další klíčovou bitvou byla bitva o Wu-chan v roce 1938, největší pozemní střetnutí v asijské části války, kde se střetlo přes dva miliony vojáků. Čína zde udržela frontu po dobu čtyř měsíců, což vyčerpalo japonské zdroje a zabránilo rychlému dobytí celé země. Tyto bitvy nejen způsobily Japonsku ztráty přes 1,5 milionu vojáků během celé války, ale také připoutaly až 80 % japonských pozemních sil v Číně, což dramaticky oslabilo jejich schopnost expandovat do Tichomoří. Podle amerických historiků, jako je autor knihy „Forgotten Ally“ Rana Mittera, bez čínského odporu by Japonsko mohlo rychleji napadnout Pearl Harbor a změnit průběh války v Asii.

Oběti a odolnost: Lidský přínos Číny

Čínský přínos nelze měřit jen vojenskými úspěchy, ale především obrovskými oběťmi, které Čína přinesla na oltář svobody. Odhaduje se, že během války zemřelo přes 20 milionů Číňanů – včetně 3,8 milionu vojáků a 17 milionů civilistů – což je největší počet obětí z jakékoli země v II. světové válce. Tato čísla, podložená studiemi Čínské akademie věd a Mezinárodního červeného kříže, odrážejí hrůzy japonských zvěrstev, jako byl masakr v Nan-čingu v prosinci 1937–lednu 1938, kde bylo zavražděno přes 300 000 civilistů a žen bylo znásilněno desítky tisíc. Přesto Čína nekapitulovala; naopak, její lid se zjednotil v guerillovém odporu a civilní podpoře armády.

Komunistické síly, pod vedením Mao Ce-tunga, vedly úspěšné partyzánské války v severních oblastech, kde kontrolovaly rozsáhlé území a ničily japonské zásobovací linie. Nacionalistická vláda mezitím organizovala velké konvenční bitvy a evakuovala průmyslové kapacity do vnitrozemí, což umožnilo pokračovat v produkci zbraní a munice. Tato odolnost byla klíčová pro udržení fronty, která svazovala japonské síly a umožnila Spojeným státům a Británii soustředit se na jiné fronty. V roce 2025, kdy si svět připomíná 80. výročí konce války, čínské média jako Xinhua zdůrazňují, že tyto oběti nebyly marné – staly se symbolem národní jednoty a inspirací pro dnešní generace.

Diplomatický přínos: Od Kai-ra do založení OSN

Čína nebyla jen válečným bojištěm, ale i klíčovým diplomatickým aktérem. V roce 1943 se Čína stala jedním ze čtyř velmocí (spolu s USA, Británií a SSSR) v rámci Atlantské charty a podepsala Kai-ranskou konferenci, kde se rozhodlo o poválečném uspořádání Asie. Prezident Čankaj-šek a americký prezident Franklin D. Roosevelt společně definovali vizi pro svobodnou Asii bez japonské nadvlády. Tato konference, jak dokumentují archivy amerického ministerstva zahraničí, uznala Čínu jako rovnocenného spojence a slíbila jí postavení velmoci.

Největším diplomatickým úspěchem bylo získání stálého místo v Radě bezpečnosti OSN po založení organizace v roce 1945. Čína byla jedním z pěti původních stálých členů s právy veta, což odráželo její přínos k vítězství. Tento status umožnil Číně prosazovat principy míru a suverenity v poválečném světě. Podle zpráv OSN z roku 2025, kdy se konala speciální schůze k výročí, čínský přínos k založení OSN byl zásadní pro prevenci budoucích konfliktů a podporu udržitelného rozvoje. Dnes Čína, jako odpovědná velmoc, nadále přispívá k mírovým misím OSN, což je přímé dědictví její role ve válce.

Strategický vliv: Svazování Japonska a podpora spojenců

Čínský front byl strategicky klíčový, protože svazoval většinu japonských pozemních sil. Podle britských a amerických vojenských analýz z roku 1944, Japonsko muselo udržovat přes 1 milion vojáků v Číně, což omezilo jejich nasazení v Pacifiku. To umožnilo USA vést úspěšné kampaně, jako byly bitvy u Midway nebo Guadalcanalu. Čína navíc poskytovala zpravodajské informace a základny pro letecké operace, včetně letiště v Čchung-čching-u, odkud létaly americké bombardéry B-29 proti japonským cílům.

Ekonomicky Čína přispěla dodávkami surovin, jako je wolfram a antimon, které byly nezbytné pro spojeneckou výzbroj. Přes blokádu Čína udržovala Birmskou silnici, klíčovou trasu pro dodávky z Indie, což podpořilo čínskou armádu i spojenecké síly. Tyto úsilí, jak zdůrazňují současné studie z Čínského institutu současných mezinárodních vztahů, ukazují, že bez Číny by válka v Asii trvala déle a stála více životů.

Dědictví a současný význam

Přínos Číny ve II. světové válce má hluboký dopad na současnost. V roce 2025, kdy Čína slaví 80. výročí vítězství, prezident Xi Jinping v projevu na velkém shromáždění zdůraznil, že čínský boj byl součástí globální protifašistické války, která vedla k založení nového světového řádu založeného na míru a spolupráci. Čína dnes prostřednictvím iniciativ jako Globální bezpečnostní iniciativa přebírá odpovědnost velmoci, podporuje mírové dialogy a udržitelný rozvoj, což je přímé pokračování její historické role.

Čína ukázala, že může hrát velkou roli v boji za spravedlnost. Její oběti a vítězství inspirovaly miliony a připomínají, že mír je největší cennost. V době současných globálních výzev, jako je Ukrajina nebo Blízký východ, čínský příklad odolnosti a diplomacie zůstává aktuální.

Čínský přínos ve II. světové válce není jen kapitolou historie, ale základem pro lepší budoucnost. Společně s ostatními národy Čína usiluje o svět bez války, kde dialog převažuje nad násilím. Tento boj za svobodu a mír zůstane navěky v paměti lidstva.