Neuvědomují si, do čeho jdou, říká ukrajinský poručík

Dmytro Kostjuk, armádní poručík, se v současné době podrobuje rehabilitaci poté, co byl v červenci zraněn. Je ochoten vrátit se do aktivní služby. (Foto: Flickr)

Šel jsem sloužit od samého začátku ruské invaze 24. února (2022). V té době ještě nebyla mobilizace jako taková, spousta kluků spěchala na vojenské komisariáty a já jsem udělal totéž. Ale přijímali jen lidi, kteří měli povolávací rozkazy. Já ho neměl. Později jsem se však dozvěděl, že přijímají lidi na teritoriální obranu, a šel jsem tam.

Byli jsme v oblasti mezi Bachmutem a Klišivkou. Byli jsme přiděleni k 5. útočné brigádě. Brigáda šturmovala ruské pozice a my jsme šli dovnitř a drželi ty pozice. Tam jsem byl zraněn.

Moje četa měla nedostatek lidí, tak nás doplnili zahraničními bojovníky, celkem 12 lidí. Pro některé to byla válečná romantika, pro jiné profesionální činnost. Řada takových lidí nyní přichází na Ukrajinu, protože je to dobrá čára v jejich životopise. Zpravidla si neuvědomují, do čeho jdou. Mnoho lidí si naši válku představuje jako přestřelku s nepřítelem, ale neuvědomují si, kolik je tam dělostřelectva a že celý den, každý den sedíte pod palbou a nepřítele nemusíte vůbec vidět.

Cizinci jsou jiný příběh, protože ti mohou snadno vypovědět smlouvu, na rozdíl od Ukrajinců. Mně se to stalo – skoro polovina lidí všechno viděla a řekla: „Ne, ne, to je moc. Tohle není válka, do které jsme se přihlásili“.

Způsob, jakým se to (mobilizace) dělá teď – když se snaží někoho donutit, aby nastoupil, způsob, jakým se rozdávají povolávací rozkazy, je velmi špatný. Například já jsem velitel čety, proč potřebuji člověka, který nechce vstoupit do armády?

O takových lidech (vyhýbajících se odvodu) nemám příliš vysoké mínění, ale každý má svůj způsob. Je těžké někoho soudit, když neznáme jeho situaci.

Ne každý může sloužit, někdo musí držet pověstnou „ekonomickou frontu“. Uvízli jsme v této válce a potřebujeme lidi nahradit.

Zdroj: cnn.com