Ruské protiletecký systém S-400 děsí nejen jako zbraň

Ruské protiletecký systém S-400 děsí nejen jako zbraň ale i jako bezkonkurenční zboží na trhu. (Foto: Youtube)

Mezi nejnapínavější a vojenskými a geopolitickým experty nejsledovanější příběhy poslední doby patří nákupy ruských zbraní, prý stejně kontroverzní jako nákupy čínských technologií Huawei. Snad největší proslulost si získal turecký nákup ruských protivzdušných systémů S-400. Washington s Ankarou o tomto obchodu už přes rok vedou spor, kdy Washington se do této pře pokouší zatáhnout i zbytek NATO a dělá vše, co může, aby od nákupů S-400 odradil jakékoliv další země.

Tato zbraň celým názvem Triumf S-400 (kodifikace NATO SA-21 Growler) je ruský protiletecký raketový systém dlouhého a středního dosahu v Ruských ozbrojených silách zavedený od roku 2007. Patří ve své třídě k nejlepším na světě, ničí útočné i průzkumné letouny aj., v čemž mu nezabrání ani ty technologie stealth, co mají z cílů učinit neviditelné, a to pod palbou a během rušení prostředky elektronického boje. Ničí to na 400 km cíle, co jsou těsně nad zemi i v 27 km nad zemí. Zasahuje 36 cílů najednou 72 současně naváděnými raketami. Likviduje jak letouny, tak cizí vypálené rakety. A to vše v koordinované součinnosti s ostatními složkami vojsk, komunikačními a velitelskými systémy jako součást rozsáhlého účelně spolupracujícího celku. Systém může používat i rakety ze starších systémů S-300, zrovna tak, jako ty starší systémy mohou využít raket z S-400. Je určen k likvidaci moderních i pokročilých prostředků vzdušného napadení jako jsou taktické a strategické bombardéry, taktické balistické střely a balistické rakety středního dosahu, nadzvukové vzdušné cíle, ale i letadla včasné výstrahy. Vysoký stupeň automatizace umožnil výrazně snížit obslužný personál. S-400 je jediný systém, který je schopen selektivně pracovat až se čtyřmi[zdroj?] různými typy raket, které mají rozdílnou startovací hmotnost a dálkový dosah, čímž dokáže vytvořit vrstvenou obranu. Jedná se o 40N6 extrémně dlouhého dosahu, 48N6 dlouhého dosahu a střelu 9M96 středního doletu. Každá ze střel má jiné schopnosti. Kombinace jeho mobility a všemožných technických charakteristik činí S-400 systém, o kterém se snad všichni zasvěcení shodnou, že výrazně převyšuje svého nejbližšího konkurenta, americký protiraketový systém Patriot. Do S-400 si také můžete začlenit všemožné rakety, nejen ty základní pro něj určené. A navíc je dvakrát levnější než Patriot. Takže Turecko nakoupilo zatím čtyři bataliony těchto systémů za pouhé 2,5 miliardy $, tj. zlomek toho, co chtěli Američané za ten svůj systém, který nedávno překonali Houthiové při útoku na saúdskou ropnou rafinérii, čímž zdražili benzín celému světu. Ankara také původně Patrioty chtěla, ale Washington jí odmítl poskytnout tajné technologie spojené s jeho výrobou, chtěl dávat pozor, aby tomu turečtí inženýři nezkoumali „střeva“, a dostávat veškeré informace o každém výstřelu a operaci, aby měl Washington úplnou kontrolu nad tím, co se systémem Turci dělají. Kromě toho měla být dohodnutá jen omezená provozní doba, po které Turecko Patrioty odevzdá americkým ozbrojeným silám. V roce 2016 do toho ještě přišel pokus o vojenský puč, který Erdogan přežil díky tomu, že dostal od Ruska varování a dokonce operaci ruských speciálních sil k jeho záchraně a zároveň odmítnutí USA Turecku při střetu s pučisty pomoci. V červenci 2019 tedy první kousky S-400 dorazily do Anatolie, v září odjely operační a údržbářské jednotky na výcvik do Ruska. V listopadu 2019 spustili Turci elektroniku, aby spatřili, jak radary tohoto systému snadno sledují jejich NATO bitevníky F-4 a F-16 a jak budou bez potíží zjišťovat všechny Amerikou vyrobené, i ty „neviditelné“, letouny. Při nějakých hádkách s NATO se trochu posunuly následné části dodávky, takže až v říjnu si Turecko vyzkoušelo, jak pěkně se s tím v jakýchkoliv výškách sestřelují britské drony Meggit BTT-3 Banshee, co mají pronikat i tou nejpokročilejší protivzdušnou obranou. V NATO způsobuje trochu pozdvižení fakt, že Turci si dali zvláště záležet, aby vyzkoušeli a připravili nasazení tohoto systému proti letounům NATO. Tento turecký nákup a úspěšné zkoušky předvádějící např., jak systém perfektně funguje jako ochrana před humanitárním bombardováním ze strany USA a NATO, Rusku získal hromadu dalších zákazníků, včetně amerických spojenců. Hned ho chce Saúdská Arábie, Katar, Egypt, Vietnam a Irák. Je zajímavé, že americký Kongres se k různým zemím nakupujícím ruské zbraně chová různě. Některým nesmírně hrozí a vydírá je, aby to nedělaly, jiným – jako třeba výše uvedeným arabským spojencům USA to snadno prochází. Ruské zbraně má i řada jiných zemí NATO. Řecko už 24 let používá předchůdce S-400 ruský systém S-300, který se, když se do něj dokoupí trocha modifikací, od S-400 moc neliší. Bulharsko a Slovensko mají systémy S-200. Bulharsko a Polsko S-125. Systémy Grad a tanky T-72 V má Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Bojové vrtulníky Mi-24 a bitevníky MIG-29 b má Polsko, Česká republika a Slovensko. Ruské zbraně dokonce nakupují USA, aby jimi zásobovaly své oblíbené teroristické skupiny po světě. Skoro všechny zbraně, co USA daly s nimi spřaženými kurdským skupinám v Sýrii, jsou ruské včetně z Ruska nakoupených pěti tisíc náklaďáků, ale i řadu systémů řízených střel. Turecko však chce většina amerických politiků za to utlačovat. Až dokonce i sám prezident Trump v Ósace řekl: „Když jsme Turecku neprodali Patrioty, tak jsme udělali velkou chybu. Erdogan si proto nakoupil ty S-400, tak neobviňujte jeho.“ Mezi země, které chce za takové nákupy utlačovat, patří i Indie, co nakupuje 5 systémů S-400 a hrozbami amerických sankcí se nenechá zastrašit. Hrozby ale padají i vůči balkánským spojencům, kteří po takových nákupech pošilhávají. Turecku se však ruská výzbroj zalíbila. Turecké ministerstvo obrany na svůj YouTube kanál vystavilo video palby při cvičení Ates Serbest-2020 z letošního října, kde bylo vidět protitankový samohybný systém Kaplan-10 s raketovou výzbrojí, který byl osazen ruskými střelami Kornet-E. Tento systém vyvinuli v rámci programu modernizace parku tureckých protitankových vozidel. A tak teď používají ruské ATGM Kornet. Byla také vyvinuta nová verze kolového obrněnce Pars 4×4 fungující jako samohybný protitankový prostředek s bojovým modulem a protitankovými střelami 9M133-1 Kornet. Takže i vlastní vojenskou techniku vyvíjí tak, že tvoří úplné komplety jen s dodávkami zbraní z Ruska. Nelze se tedy moc divit, že v poslední době začínají být v USA z nákupů ruských zbraní spojenci v NATO o něco nervóznější, než tomu bývalo dříve. Při kvalitě ruských zbraní a poměru cena výkon, by za chvíli mohlo Rusko Ameriku vytlačovat jako hlavní zbrojař zemí NATO.