V roce pandemie 2020, kdy ekonomika a mezinárodních obchod Evropské unie zažily kvůli pandemii těžký propad, a i Čína se potýkala nejdříve s propadem a pak s potížemi nového oživení, výrazně vzrostl vzájemný obchod Číny a EU, kdy obě strany vyvezly ke svému protějšku více než kdy předtím, a obě se vzájemně staly svými největšími obchodními partnery, takže Čína zaujala postavení, které jako největší obchodní partner Evropy dosud zastávaly Spojené státy. (Foto: Pixy)

A tak nepřekvapuje, že po sedmi letech vyjednávání zrovna na konci tohoto roku spolu obě strany dojednaly průlomovou investiční dohodu. Řada komentátorů má podezření, že jednání netrvala tak dlouho jen kvůli složitostem smlouvy samotné, nýbrž do velké míry kvůli probíhajícím změnám v globálním ekonomickém i politickém prostředí, které byly zejména pro Evropu dalekosáhlé. Její problémy se vztahy s USA za Trumpa, s vnitřním pnutím a Brexitem, jakožto největším projevem tohoto vnitřního pnutí, a nově pak s pandemií, která je též mj. jiné i zdrojem takových pnutí, přichází investiční dohoda s Čínou CAI, zatím ještě neratifikovaná Evropským parlamentem, ale v lecčems ji lze vnímat jako přínosný čin Bruselu a jednotného trhu pro vnitřní trh i pro napojení EU na raketově rostoucí trhy Pacifické oblasti.

Také celé investiční prostředí se globálně změnilo i vnímání pozice Číny v něm. Není to tak dávno, kdy evropští činitelé a investoři vytýkali svým čínským protějškům, že neumí na rozdíl od Evropanů správně hledat a využívat zahraniční investiční příležitosti, a že oni je tedy budou muset investovat do zahraničí naučit, i že Čína k sobě neumí investice správně lákat a být k nim správně otevřená.

Leč mezitím čínské investice do Evropy mohutně přečíslují investice EU do Číny, a to i přes čínské snahy pro otvírání se světu a vytváření institucionálního rámce na vnitřním trhu, ve kterém se budou cizí investoři cítit jako doma, a přesto, že investoři z mnoha částí světa, se v poslední době do Číny hrnou, a to i z USA a dělo se tak i v časech, kdy Trumpova administrativa proti Číně vedla obchodní válku, takže v roce 2020 přilákala nejvíce zahraničních investic ze všech zemí světa právě Čína.

A čínské zahraniční investice jsou asi největším hybatelem ekonomického rozvoje na globálním Jihu a Čína je hlavním tahounem gigantického investičního složeného megaprojektu světa, tj. Inciativy Pásu a cesty čili BRI neboli Nové hedvábné stezky. Skutečnost, že jedna z hlavních větví BRI tzv. Eurasijský pevninský most, už propojuje Čínu s Evropou, je dost možná nejsilnějším hybatelem toho vývoje, v němž obchody mezi Čínou a Evropou raketově rostou, i příslibem, že podobné vzestupy by mohly čekat vzájemné investice, a rovněž faktorem vytvářejícím prostředí, v němž ta investiční dohoda mohla konečně vzniknout. Naznačuje to také, že BRI by mohla vstoupit do budoucích učebnic dějepisu jako investiční projekt, který vytvořil novou epochu.

Nyní, když už nám BRI přinesla změnu struktury zahraničního obchodu, by měla, jak se očekává přinést nárůst investic všude, kam vede, a nárůst vzájemných investic mezi všemi kolem BRI, tedy do velké míry mezi EU a Čínou a investiční dohoda CAI je tedy hodně na místě. Ne snad, že by vzájemné investice neprobíhaly i bez ní. Číňané jsou v EU už dobře zavedenými investory a společnosti zejména německé jako BASF a Volkswagen už dlouhodobě na čínském trhu podnikají a chytila se tam i finanční skupina našeho miliardáře Kellnera. CAI by však měla znamenat přeřazení na vyšší rychlost, pokud se využije příležitostí, které nabízí, a byla by škoda, kdyby se jich nevyužilo.

CAI vylepšuje prostředí pro obory, ve kterých je EU silná, jako finančnictví a služby a vytváří prostředí, ze kterého měli někteří evropští investoři trochu strach, co se týče právní ochrany včetně ochrany hospodářské soutěže, intelektuálního vlastnictví a standardů ochrany zaměstnanců. V tomto smyslu dost možná Čína z CAI opisuje do své nové legislativy, která by právě uvedené věci měla řešit, a to hlavně k přilákání zahraničních investorů.

V Číně vůbec dochází ke značným strukturálním změnám ekonomiky a trhu, které vytváří pro Evropany nesmírné investiční příležitosti. Hlavní osou, kolem níž se má hospodářský rozvoj v rámci strategie dvojí cirkulace točit má být ohromný nárůst poptávky po spotřebním zboží a službách od bohatnoucího čínského obyvatelstva, zejména od narůstající střední vrstvy. Přitom v Číně pro to nejsou dostatečné kapacity ani know-how a znalost takového trhu. Pro Evropany tedy přímo gigantická příležitost, do čeho investovat a s čím se na tak obrovitém trhu chytit.

Ale zvládání svižných průniků na jiné trhy a do prostředí jiných kultur potřebuje trochu proaktivnosti a mírně avanturistického podnikatelského ducha, tedy vlastnosti, které v evropském prostředí vychovávajícím podnikatele spíše k opatrnictví než k avanturismu, nemusí být v potřebné míře k dispozici.

Možná by pomohl rozvoj určité euro-čínské informační sítě, jakéhosi doplňku k dopravní a logistické síti pásu a cesty, který by zrovna tak mohl rozhýbávat obchod a investice, když umožní evropským obchodníkům a investorům dobře číst čínské tržní prostředí, a jejich akce nebudou tedy kroky do neznáma.

Tyto výše uvedené problémy by sice snad mohly využívání investičních a rozvojových příležitostí poněkud zbrzdit, ale bude jen otázkou času, než budou překonány. Ovšem na čase hodně záleží, kolik těch příležitostí chytí Evropa „za pačesy“ dříve, než už přijde jako druhá a nezbyde jí jen „sbírat drobky“ po těch, co přišli před ní.

Možná ale nejhorší brzdou, která by mohla bránit využití takových příležitostí, jsou geopolitické snahy jestřábích kruhů kolem Atlantiku. I samotné načasování podpisu CAI vzniklo, jak se mnozí domnívají, s ohledem na tyto geopolitické zádrhely, kdy největším jsou možná jestřábi za Atlantikem. A proto také podle některých byla dohoda podepsána v době, kdy stará administrativa ve Washingtonu už končila a nová ještě nenastoupila.

Jenže, jak vidíme např. na skutečnosti, že nová administrativa převzala nevraživost k projektu Severní proud 2 od té staré, nebezpečí vměšování do klasických investičních projektů za účasti „nepovolených“ partnerů tu je a pro mnohé investory, kteří se těší na příležitosti na čínském trhu, může být vyhlídka, že jejich projekt skonční na bitevním poli zastánců geopolitické konfrontace, dost odrazující. A nová Bidenova administrativa, ač bude asi vůči Číně i EU přeci jen přátelštější, zatím z pozice geopolitické konfrontace úplně nevycouvala.