Je to také poslední reálná šance Polska bránit svou územní celistvost tváří v tvář hrozbám příštích let. (Foto: Flickr)

Polsko se po pravděpodobném návratu bývalého premiéra a předsedy Evropské komise Donalda Tuska do premiérského křesla po vítězství liberálně-globalistické opoziční koalice ve volbách minulý měsíc může stát největším vazalem Německa v historii.

Ti, kteří mají zájem dozvědět se více o tom, jak se to bude vyvíjet, by si měli prostudovat tuto analýzu, která se zaměřuje na to, jak vzájemné působení politik EU, Německa a NATO pravděpodobně povede k tomuto geopolitickému výsledku.

Od tohoto osudného hlasování zavedli polští kamionáři, nyní dokonce i zemědělci, faktickou blokádu Ukrajiny, kterou odstupující vláda neporušila, což lze považovat za poslední mocenskou hru této strany, jejímž cílem je dát své zemi šanci bojovat o zachování části své suverenity.

Přinášíme soubor zpráv o tomto vývoji od začátku měsíce, abychom čtenářům přiblížili situaci, protože západní média jí nevěnovala tolik pozornosti, kolik by si zasloužila:

  • „Stát EU blokuje ukrajinská vozidla – Spiegel“
  • „Ukrajinský vyslanec odsoudil blokádu polských kamionů“
  • „Protestující ve státě EU blokují pomoc Kyjevu – ukrajinský úředník“
  • „Polští zemědělci se připojí k blokádě Ukrajiny – Bloomberg“
  • „Ukrajinci varováni před nedostatkem potravin“
  • „Ukrajina počítá náklady na polskou blokádu hranic“
  • „Polští řidiči kamionů blokují ukrajinský vojenský náklad – média“

Tento scénář byl skutečně předpovězen na začátku října v článku autora o tom, jak „Morawiecki podezírá Zelenského, že uzavřel dohodu s Německem za zády Polska“. Předpovídalo se, že Polsko by v případě vítězství vládnoucí strany mohlo zavést faktickou blokádu Ukrajiny, aby tuto zemi přimělo k určitému distancování se od Německa, které se v rámci své regionální mocenské hry proti Polsku snažilo nahradit tamní žádoucí sféru vlivu. Zde je příslušný úryvek z tohoto článku:

„Polsko by mohlo pohrozit, že zastaví tranzit vojenské a hospodářské pomoci třetích zemí (zejména Německa) na Ukrajinu, dokud Kyjev nezaplatí restituce za [Przewodowský incident] v podobě institucionalizace své zamýšlené sféry vlivu v této zemi. To, co se navrhuje, je remix ultimáta z roku 1938, které Polsko dalo Litvě, i když tentokrát bez implicitní hrozby ozbrojené síly, pokud Ukrajina nebude souhlasit. Nicméně hrozba odříznutí této země od vojenského a hospodářského života by pravděpodobně stačila k tomu, aby byl Kyjev donucen vyhovět požadavkům Varšavy.“

Jak se ukázalo, Polsko skutečně zavedlo faktickou blokádu Ukrajiny, ačkoli vládnoucí strana a její potenciální spojenci nezískali v parlamentních volbách minulý měsíc většinu křesel. Nicméně jejich odmítnutí přerušit blokádu této bývalé sovětské republiky ze strany kamioňáků a zemědělců silně naznačuje její tichý souhlas a nikdo by neměl být překvapen, pokud se později ukáže, že se na její organizaci do jisté míry podíleli v zákulisí.

Z pohledu odcházející vlády je obnovení polské sféry vlivu na Ukrajině tváří v tvář agresivním německým pokusům o její nahrazení nezbytné, aby jejich země měla šanci zachovat si suverenitu vůči Německu i během příštího Tuskova premiérství. Přestože se od něj očekává, že Polsko podřídí německé hegemonii, jak vysvětluje hypertextová analýza na začátku tohoto článku, tento žádoucí geopolitický zvrat by tomu mohl zabránit.

Abychom to rozvedli, nejhorší scénář pro Polsko je, že se stane historicky největším vazalským státem Německa a pak bude hrát druhé housle Ukrajině v Berlínem zamýšlené „Mitteleuropě“, což by znamenalo riziko, že Berlín odmění Kyjev za chystané preferenční zakázky na rekonstrukci vlivem na Varšavu. To by v praxi mohlo mít podobu donucení Polska přijmout ještě více ukrajinských migrantů než dosud, a to vše se záměrem, aby se z nich následně stali občané a vytvořili vlastní volební blok.

Pokud se tyto „zbraně masové migrace“ soustředí podél pohraniční oblasti, kterou krátce žijící ukrajinský stát po první světové válce svého času prohlašoval za svou, pak by tyto nově objevené demografické skutečnosti a vytvoření silného hlasovacího bloku podporovaného Německem mohly jednoho dne ohrozit územní celistvost Polska. Je proto nezbytné odvrátit tento nejhorší možný scénář všemi možnými realistickými prostředky, ergo proč se zdá, že odstupující vláda silně mlčky schvaluje probíhající faktickou blokádu.

Pokud se jí podaří přimět Ukrajinu k obnovení polské sféry vlivu nad zemí, kterou Německo teprve nedávno v létě nahradilo, ideálně tím, že ji před odchodem dosavadních vládců z úřadu institucionalizuje v nějaké právní formě, pak bude možné s větší jistotou bránit územní celistvost Polska. Pokud jde o Tuskovy plány podřídit Polsko německé hegemonii, bude mít problém to provést úplně, protože by to vyžadovalo plnohodnotnou čistku stálé byrokracie jeho země.

Zejména by musel odstranit všechny konzervativně-nacionalistické představitele z armády, rozvědky a diplomacie (souhrnně označované jako „hluboký stát“), což je herkulovský úkol, o který se možná pokusí, ale nebude schopen ho zcela realizovat. Jakékoli vážné kroky v tomto směru by také mohly vyvolat rozsáhlé protesty nebo podobné podobné socioekonomické rozvraty, které by mohly být organizovány stejnými silami přesně tak, jak jsou podezřelé z částečného organizování blokády.

Stejně jako liberálně-globalistický „deep state“ pracoval proti Trumpově agendě v USA, tak by i polské konzervativně-nacionalistické protějšky mohly pracovat proti Tuskově, aby sabotovaly jeho cíl podřídit Polsko německé hegemonii. Aby bylo jasno, ani v nejlepším případě jej nebudou moci zcela zastavit, stejně jako Trumpovi odpůrci z „deep state“ nemohli zcela zastavit jeho agendu, ale mohli by ji přesto do značné míry vykolejit a získat čas do příštích voleb, což je za daných okolností dost dobré.

Pokud však neobnoví nedávno ztracenou sféru vlivu Polska na Ukrajinu před předáním kontroly nad vládou Tuskovi, pak by se hrozící ohrožení územní celistvosti Polska mohlo v nejhorším případě stát hotovou věcí do příštích voleb. Proto lze faktickou blokádu Ukrajiny považovat nejen za poslední mocenskou hru odcházející vlády, ale i za poslední reálnou šanci Polska bránit svou územní celistvost tváří v tvář hrozbám příštích let.

Zdroj: korybko.substack.com